Opuštěná továrna ve Španělsku dostala druhou šanci. Dnes propojuje město i komunitu

Rekonstrukce bývalého industriálního areálu Vapor Cortès – Prodis 1923 v katalánské Terrasse je dalším z finalistů ceny Miese van der Rohe, které na stránkách ASB portálu představujeme. I v tomto případě se jedná – podobně jako například u francouzského Ateliéru LUMA – o zdařilou adaptaci původně industriálního objektu.

Projekt pochází z dílny španělského architektonického studia HARQUITECTES, které adaptovalo původní tovární objekty ve městě Terrassa asi 30 km severozápadně od Barcelony. Cílem bylo vytvořit komunitní centrum spojené se sídlem nadace Prodis, která se stará o lidi s mentálním postižením.

V případě Vapor Cortès se jejich přístup opírá o princip „architektury jako čtení vrstev“, kde původní tovární struktura není skryta ani nahrazena, ale znovu interpretována prostřednictvím minimálních, ale zásadních zásahů.

Dědictví, za které se není třeba stydět

Areál původně tvořily dvě dlouhé haly propojené servisní komunikací. Tato struktura se stává klíčovým konceptem celé adaptace. Architekti obnovují centrální průchod jako plnohodnotný veřejný prostor, fungující jako vnitřní městská ulice.

Tento krok zásadně mění charakter objektu – z uzavřeného průmyslového areálu se stává otevřená instituce, která umožňuje průchod veřejnosti a přímou interakci s uživateli centra Prodis. Jak uvádí popis projektu, cílem je vytvořit prostředí, kde „město vstupuje dovnitř budovy a budova se stává součástí města“. V této vnitřní ulici se navíc mají odehrávat i každodenní aktivity centra – od práce po komunitní setkávání.

Pro dosažení zamýšleného účinku se architekti rozhodli pro demontáž střechy a vložení nových konstrukčních vrstev, které zachovávají původní obvodové zdivo z keramických cihel a dřevěné nosné prvky.

Původní haly jsou založeny na pravidelném rastru pilířů a rozpětí přibližně 12 metrů, krytých dřevěnými vazníky. Tyto prvky zůstávají zachovány a jsou nově doplněny o příčné vazby, které mění statické působení konstrukce a umožňují její další využití bez demolice.

Dřevěný základ

V obou halách jsou umístěny jednotlivé provozní funkce centra Prodis – dílny, učebny, kuchyně, jídelny, terapeutické a administrativní prostory. Ty jsou organizovány přímo z centrální „ulice“, ale zároveň jsou mezi sebou propojeny.

Důležitým aspektem je hierarchizace prostoru pomocí jeho struktury: některé objemy jsou vloženy jako „uzavřené boxy“ nesoucí technické funkce, zatímco jiné zůstávají otevřené a flexibilní. Tento přístup umožňuje čitelné oddělení provozních úrovní bez nutnosti pevných příček.

Architekti zde pracují s konceptem „posílení existujícího“, nikoli jeho nahrazení. Nové zásahy jsou čitelné, ale materiálově kompatibilní.

Jedním z nejcharakterističtějších aspektů projektu je v této souvislosti práce se dřevem jako sjednocujícím materiálem. Nové nosné prvky, stropy i vložené struktury jsou navrženy jako pokračování původního dřevěného systému.

Střešní rovina je rekonstruována tak, aby kombinovala historickou geometrii s moderními požadavky na tepelný a akustický komfort.

Světlo v centru pozornosti

To vše se projevuje citlivě vybalancovanou rovnováhou mezi zachováním původní industriální estetiky a vytvořením plně funkčního současného objektu, kterou posiluje i zacházení se světlem. Vložení nových světlíků do střešní struktury umožňuje přirozené nasvícení hlavních prostor shora, čímž se zdůrazňuje vertikalita hal a jejich původní monumentalita.

Současně požadavky na energetickou účinnost a udržitelnost pomáhá naplňovat přirozené větrání nebo třeba tepelná stabilita masivních konstrukcí. Výsledkem je budova, která zručně využívá přirozené fyzikální vlastnosti materiálů.

Na domácí půdě

Autory zdařilého projektu, HARQUITECTES, je studio založené v roce 2000 Davidem Lorentem, Josepem Ricartem, Xavierem Rosem a Rogerem Tudóem. Svou profesní činnost kombinují s výukou na Fakultě architektury Katalánské polytechnické univerzity (ETSAV a ETSAB), Švýcarském federálním technologickém institutu v Curychu a na postgraduální škole designu Harvardovy univerzity. Získali řadu národních i mezinárodních ocenění a jejich práce byly široce publikovány a vystavovány.

Mezi jejich nejvýznamnější realizace patří například soběstačné budovy laboratoří Valldaura v Barceloně, tamtéž vznikl třeba i Cohousing La Borda (nejvyšší dřevěná budova ve Španělsku) nebo objekt mezinárodního dramaturgického a divadelního centra Sala Beckett.

Projekt Vapor Cortès vznikal v letech 2020–2021, realizace probíhala od roku 2022 do roku 2024. Celková podlahová plocha, kterou má objekt po adaptaci, je 3842 m².