Architektura východního Slovenska
Galerie(11)

Architektura východního Slovenska

Výstavní projekt East Side Architecture vznikal od roku 2011 a po několika instalacích na Slovensku vyústil i v publikaci, která byla nyní v rámci probíhající výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera pokřtěna. Výstava i kniha tak představuje výběr nejlepších staveb a na fotografiích je představuje zbavené aury luxusu, neživotnosti a přísného designu. O tom všem jsme si povídali s jedním z autorů projektu Michalem Burákem.

Jak se projekt zrodil? Uvažovali jste hned o knize, nebo nejprve o výstavě?

Projekt se zrodil spontánně v roce 2013, kdy se Evropským hlavním městem kultury staly Košice. Chtěli jsme prezentovat domácí architektonickou scénu v exteriéru města na citylightových plochách, vytvořit takovou dočasnou exteriérovou galerii. Zpočátku jsme uvažovali jen o výstavě, tématem samostatné publikace jsme se začali zabývat až následně.

Měli jste i další cíl, než jen ukázat místní architekturu?

Cílem projektu byla snaha zviditelnit architektonické dění na východě, které se za posledních 10 let citelně zesílilo, tak trochu ho decentralizovat a narušit představu o architektuře jako o něčem privilegovaném, vystajlovaném, určeném pouze pro úzký okruh lidí, jak to architektonická média často prezentovala. Fotografické podání architektury v samotné knize je opakem toho, nač jsme byli v architektonických médiích zvyklí. Chtěli jsme prezentovat kvalitní architekturu hravým, až humorným způsobem a přiblížit ji lidem, dát ji do kontextu, ukázat, že k dobré architektuře si může najít cestu každý.

Je východoslovenská architektura něčím charakteristická?

Abychom mohli mluvit o charakteristickém rysu, potřebovali bychom kontinuální
30–50letý vývoj, ze kterého je možné vypozorovat nějaký názorový proud, specifikum. Bohužel, kontinuita byla přerušena ve druhé polovině minulého století. Nicméně takovou vtipnou charakteristikou může být jakási „folklorní neúplnost“ téměř každé stavby. Ono je to dáno tím, že na dokončení již většinou nezůstanou zdroje, pak zůstanou ty visící žárovky ze stěny bez svítilny – mimochodem dnes takové moderní :).

V dalších částech země je to jiné? Je vůbec třeba definovat rozdíly v architektuře různých částí Slovenska?

Ta potřeba vyplývá spíše ze snahy decentralizovat domácí architektonické dění, gró investic je samozřejmě umístěno v hlavním městě, neznamená to však, že zbytek Slovenska nežije. Žije, jen se o tom moc nemluví. Největším problémem regionu je nedostatek investic, veřejných i soukromých.

Podle čeho jste stavby vybírali?

Selekce byla dána časově architekturou od roku 2000 po současnost, zahrnuty jsou stavby oceněné na domácí scéně, ale i díla, která jsme doslova našli a ukázali je světu. Zahrnuto je poměrně široké typologické spektrum, dominují však rodinné domy. V úvodní fázi projektu nám se selekcí pomáhal český časopis Architekt, v další fázi kolegové z Prahy.

Jak dlouho trvalo dát dohromady publikaci?

Celý projekt vznikal od roku 2011, knihu jsme vydali koncem roku 2014. Nejtěžší bylo kontaktovat lidi, majitele staveb, a v závěrečné fázi najít zdroje na tisk.

Čím bude pražská výstava jiná od předchozích?

Velmi se těšíme na prostor Galerie Jaroslava Fragnera, je to výjimečné místo, a pokusíme se přinést něco nového, co v Bratislavě a Košicích na výstavě nebylo. Co to bude, zatím neprozradíme.

TEXT: Kateřina Kotalová
foto: East Side Architecture