Co týden dal: Ostravský mrakodrap ožívá, bazény jako architektura a továrny dostávají druhou šanci
Jan Nápravník Uplynulý týden přinesl na webu asb-portal.cz několik témat, která mají společného víc, než se na první pohled zdá. V centru pozornosti byla proměna míst, která už nějakou dobu čekají na nový život.
Ostravský mrakodrap se po více než deseti letech prázdnoty začíná měnit v rezidenční věž, staré průmyslové areály dostávají novou šanci a do hledáčku se dostaly také veřejné plovárny, jejichž architektura stojí za pozornost. A trochu stranou hlavního proudu přišel na web příběh malé galerie a kavárny z dánského Bornholmu.
Ostravský mrakodrap dostává druhou šanci
Nejčtenějším článkem týdne se stal návrat jedné z nejvýraznějších ostravských staveb. Takzvaný Ostravský mrakodrap v Ostrčilově ulici byl od roku 2013 prázdný a jeho další osud nebyl dlouho jasný. Teď se situace mění. Výšková budova z druhé poloviny 60. let se má do roku 2029 proměnit v rezidenční dům se 111 byty podle návrhu studia AI-DESIGN pod vedením Evy Jiřičné a Petra Vágnera. Investice přesáhne 800 milionů korun. Tolik k základním náležitostem. Na tom je ostatně vidět, že se nejedná o jen tak ledajakou realizaci.
Ostravané mají k budově evidentně silný vztah (ať už pozitivní či negativní, každý trochu jinak), a proto není překvapením, že se kolem projektu rozběhla živá debata na sociálních sítích. Jedni vítají, že se dlouho prázdná dominanta konečně dočká využití, druzí řeší její novou podobu, ceny bytů nebo otázku, zda rezidenční funkce odpovídá místu. No a někteří by dům nejradši zbourali, aspoň podle toho, co jsem na sítích měl možnost číst.
Zajímavé na celém projektu je především to, že se město rozhodlo stavbu zachovat. Eva Jiřičná ostatně projekt popisuje jako dialog s existující stavbou. Právě otázka, zda lze dát starému domu nový život bez toho, aby přišel o svou identitu, bude jedním z nejzajímavějších aspektů celé proměny. Mě toto téma dost zaujalo, co vás?
Bazén nemusí být jen bazén a může se tak vůbec říkat plovárnám?
Velmi pozitivní reakce přinesl nový formát od našeho redaktora Petra Nováka věnovaný pěti novodobým plovárnám. V době, kdy Česko zažívá další vlnu veder, je téma koupališť pochopitelně aktuální samo o sobě. Výběr ale ukazuje ještě něco dalšího. Bazén (koupaliště, plovárna?) může být kvalitní veřejnou architekturou, může dobře pracovat s krajinou a může se stát místem, kam lidé chodí nejen plavat, ale také trávit čas. Přeci jen když už tam vyrazíme, tak tam nejdeme na hodinu. A jestli můžu mluvit za nás rodiče malých dětí, tak pro nás to platí dvojnásob, že?
Článek má navíc přirozený potenciál pro sdílení. Nejde o jednu konkrétní stavbu, ale o pět míst napříč Českem, která mohou posloužit jako inspirace i jako tip na výlet. Třeba brněnská Kraví hora ukazuje, jak lze modernizovat starší koupaliště bez toho, aby zmizel jeho charakter.
Právě spojení architektury s běžným životem je mi na tomto formátu sympatické. Čtenář si neodnáší jen obrázky hezkých staveb, ale také pět konkrétních míst, kam může vyrazit. A zároveň dostává připomínku, že kvalitní veřejná architektura nemusí být kulturní centrum nebo galerie. Tento formát velmi kvituji a doufám, že po rozhlednách a plovárnách přijdou další!
Zajímavým zahraničním zpestřením týdne byla Galleri Sonja v dánském Allinge. Malá kavárna, galerie a obchod na jednom místě vznikly v roce 2025 podle návrhu dánských NORM Architects. Projekt je nenápadný, ale právě v tom spočívá jeho kouzlo. Jelikož jsem autorem článku, tak opravdu upřímně mohu toto místo v případě návštěvy ostrova doporučit.
Interiér vychází z atmosféry Bornholmu. Písek, kámen, světlé dřevo, len, keramika a severní světlo vytvářejí prostor, který působí klidně, ale rozhodně ne nudně. Do návrhu se navíc dostávají principy japonské architektury. Posuvné dřevěné prvky připomínají tradiční stěny shoji a nábytek vznikal ve spolupráci s místními řemeslníky. Japonsko zde ale není dekorací. Je spíš jedním z principů, podle nichž prostor funguje.
Nemá ambici stát se novou ikonou světové architektury. Přesto má vlastní charakter, dobře reaguje na místo a ukazuje práci architektů v detailu. A právě takové projekty často člověk objeví až ve chvíli, kdy se vydá trochu mimo hlavní turistické trasy. Protože kdo by pro pána boha čekal Japonsko uprostřed Baltu? Jak se vám prostor líbí? Dejte nám vědět!
Další výrazné téma týdne se týká brownfieldů a přinesl nám ho Dan Zeman. Staré tovární areály představují jednu z největších rozvojových rezerv českých měst, jejich proměna ale rozhodně není jednoduchá. Nová příručka České rady pro šetrné budovy shrnuje problémy od ekologických zátěží a nestabilního podloží přes financování až po majetkoprávní komplikace a vztahy s veřejností.
Příklady Nové Zbrojovky v Brně nebo Modřanského cukrovaru v Praze ukazují, jak obrovský potenciál podobná místa mají. Místo dalšího zastavování volné krajiny lze využít území, které už ve městě existuje, a navázat na infrastrukturu, dopravu i historii daného místa. Jenže právě historie bývá současně jedním z nejtěžších témat. Z továrního areálu totiž nevzniká jen nová zástavba. Mění se celý kus města.
A právě to je debata, která bude v české architektuře a developmentu v příštích letech stále důležitější. Brownfieldy už nejsou okrajovým tématem. Jsou jednou z hlavních cest, jak mohou česká města růst, aniž by se dál rozpínala do krajiny. Není to lehké téma, není lehké vymyslet, co s velkým zanedbaným prostorem – často uprostřed města – a právě proto je důležité sdílet zkušenosti, ukazovat cestu, že to opravdu jde a že umíme vymyslet zajímavé projekty, které brownfieldy umí nahradit.
