asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Dřevěné podlahy

24.04.2009
Dřevěné podlahy patří mezi podlahové krytiny, které díky svému příjemnému a přírodnímu charakteru, různorodosti a barevné škále jednotlivých dřevin, přirozené a originální kresbě vyvolávají v člověku pocit tepla a harmonie. Pocit tepla je dán nízkou tepelnou vodivostí dřeva, kterou tělo při kontaktu s podlahou vnímá jako příjemně teplý povrch.

Podlahy ze dřeva jsou vhodné především do obytných prostor, kanceláří a jiných objektů s menším zatížením, kde se předpokládá ohleduplné užívání, aby se co nejdéle prodloužila doba jejich životnosti. Při neohleduplném používání, například přejdeme-li po dřevěné podlaze v botách s kamínky a pískem v podrážce, se může povrchová vrstva podlahy poškodit; její ochranná funkce se sníží a utrpí i její vzhled, a tím i estetický dojem.

Proto je pro namáhavější podlahové krytiny vhodnější zvolit keramickou, laminátovou či jinou podlahu, která má odolnější horní vrstvu. Nevýhodou jiných podlahových materiálů je, že se na rozdíl od dřevěné podlahy již nedají po poškození zbrousit. Z těchto důvodů je třeba dobře zvážit, do jakého prostoru budeme dřevěnou podlahu vybírat, tedy zvážit, do jaké míry budeme podlahu zatěžovat, jaký bude celkový charakter interiéru (klasický, moderní, retro či historický), do jaké míry v daném interiéru kolísají teploty atd.

Proč dřevenou podlahu

Je třeba si uvědomit, že první, co při vstupu do místnosti uvidíme, je právě podlaha, která díky své ploše v nemalé míře ovlivňuje vnímání celého interiéru. Jeden z hlavních problémů při výběru podlahové krytiny spočívá především v rozhodnutí, jestli chceme podlahu elegantní svojí přirozeností a působící příjemným a teplým dojmem, nebo imitaci, která tyto hodnoty ztrácí, ale z ekonomického hlediska je pro nás dostupnější. To však není vždy pravidlem, protože ceny dřevěných podlah se pohybují od několika stovek do tisíců korun za čtvereční metr. Ceny laminátových podlah jsou za metr čtvereční (bez pokládky) jen o něco levnejší. Cena se odráží především v kvalitě, druhu podlahové krytiny, použitých materiálech a výrobci. Není tedy zcela správné tvrzení, že dřevěná podlaha je drahý luxus.

Jednou z dalších výhod dřevěné podlahy je její pružnost, zejména v případě, kdy je podlaha pokládána na rošt. Takovéto provedení šetří klouby a svaly a zamezuje jejich předčasné únavě a opotřebení. Díky moderním technologiím povrchové úpravy dřevěných podlah – lakování a olejování, se podstatně zvyšuje mechanická odolnost jejich povrchu proti otěru a poškrábání.

Podmínky kvalitní montáže
Dřevo jako přírodní, anizotropní a hygroskopický materiál má také své nežádoucí vlastnosti. Při změně vlhkosti (v rozpětí od 0 % až do bodu nasycení vláken, tj. cca 28 až 32 %) u něj dochází k rozměrovým změnám (sesychání a bobtnání dřeva) v jednotlivých směrech (transverzální – příčný, tangenciální a radiální) procentuálně odlišně. Změny podél vláken jsou zanedbatelné. Největší rozměrové změny se dějí ve směru letokruhů (tangenciálně) a asi poloviční ve směru kolmém na letokruhy (radiálně).

Z tohoto důvodu je potřeba, aby dřevěné podlahy byly před pokládkou vysušeny na 8 až 12 % vlhkosti, v místnosti aklimatizovány minimálně 3 dny a pokládány do místnosti o vzdušné vlhkosti 45 až 65 %, teplotě vzduchu kolem 20 °C, vlhkosti podlahového podkladu max. 2,5 % z důvodu sálání vlhkosti. Je proto důležité při přebírání zboží trvat na ověření a zapsání vlhkosti prodávaného materiálu, stejně tak před pokládkou ověřit vlhkost podkladu, která nemá překročit 2,5 %; jinak by mohlo dojít k sálání vlhkosti do podlahy a následně k rozměrovým změnám, které by zapříčinily viditelné spáry, zvednutí podlahy nebo nedostatečné přilnutí podlahy k podkladu.

Vlastnosti dřevěné podlahy

Trvanlivost podlahy je úzce spjta s tvrdostí dřeva. Čím tvrdší je dřevo, tím menší je riziko mechanického poškození. Tvrdost dřeva je určena jeho hustotou (pojmem hustota se rozumí podíl mezi hmotou dřeva a jeho objemem). Hustotu dřeva ovlivňuje prostředí, ve kterém strom roste. Dřevo rostoucí ve výše položených oblastech s chladnějším podnebím je hustší, a tedy i tvrdší. Tvrdost dřeva se měří kuličkovou zkouškou podle Brinella a může se výrazně ovlivnit vhodnou volbou povrchové úpravy. Použijeme-li lak s vysokou tvrdostí, můžeme podstatným způsobem zvýšit tvrdost povrchu podlahy a zvětšit její odolnost.

Rozdělení našich dřevin podle tvrdosti:
  • tvrdé – akát, habr, dub, ořešák, javor, jabloň, jasan, buk, hrušeň, švestka,
  • středně tvrdé – kaštan jedlý, platan, jilm, líska,
  • měkké – modřín, bříza, douglaska jalovec, olše, teak,
  • velmi měkké – lípa, vrba, topol, smrk, borovice, jedle.

Díky poměrně nízké tepelné vodivosti dřevěné podlahy pociťujeme příjemnou tepelnou pohodu při chůzi naboso. Nízká tepelná vodivost masivní dřevěné podlahy je však, ve srovnání s jinými podlahovinami, nevýhodu při použití podlahového topení.

Rozdělení dřevěných podlah

Palubové podlahy
Podlahoviny prkenné
Základ podlahy tvoří hoblované nebo nehoblované desky či fošny, které jsou pokládány bez konstrukčního spoje (na tupý sraz) vedle sebe, přičemž jsou jedna po druhé přibíjeny nebo šroubovány na podkladní polštáře. Ve druhém případě se jedná o spoj, který lze snadněji rozebrat. Je to nejjednodušší a nejstarší způsob provedení dřevěné podlahy, kde je především využíváno dřeva smrku, borovice, modřínu a jedle. Povrchová úprava je prováděna až na hotové položené podlaze bez tmelení pomocí vhodného laku nebo oleje a vosku.

Je třeba dát pozor na zatékání laku do spár mezi prkny, jednak z důvodu nadměrné spotřeby laku a možného slepení jednotlivých prken, které by zamezilo rovnoměrnému sesychání a potencionálnímu vzniku velkých spár až prasknutí dřevěné desky v ploše. U této podlahy je třeba počítat s viditelností hlav vrutů, případně hřebíků na jednotlivých prknech. Doporučuje se na každý spoj desky s polštářem volit dva hřebíky s poměrnou vzdáleností od kraje desky, aby se co nejvíce zamezilo konkávnímu či konvexnímu zborcení dílce. Tento problém nastává převážně u řeziva tangenciálního, tedy řezaného mimo střed kulatiny.

Podlahoviny palubové
Palubová (palubková) podlaha je čtyřstranně opracované deskové řezivo o tloušťce větší než 20 mm, šířce převážně 80 až 148 mm a délce zpravidla 4 a více metrů. Podlahové palubky jsou vyráběny s perem a drážkou a při pokládce se zasouvají do sebe. Následně se přibíjejí skrytě do připraveného roštu nebo polštářů. Především je využíváno dřeva smrku, borovice, modřínu, z listnatých dřevin javoru, jasanu, břízy, buku, dubu, akátu, ořechu, olše – podle přání zákazníka.

Do starých staveb typu selských stavení a chat se používá převážně jehličnaté dřevo, do nových staveb a zatíženějších prostor se používá dřevo tvrdší, jako je dub, jasan, buk a další. Palubky jsou dodávány bez povrchové úpravy; později se nanese lak či olej. Další možnou úpravou je tzv. kartáčování speciálními kartáči, kterými se odstraní z povrchu dřeva měkčí letokruh a docílí se tak tvrdšího, rustikálního povrchu podlahové plochy. Palubové podlahoviny jsou vyráběny buď s fázkou (zkosená hrana na nášlapné straně) nebo bez ní.

Kromě našich dřevin se k nám dovážejí palubové podlahoviny z exotických dřevin zejména s Indonésie, Jižní a Severní Ameriky, Číny a Afriky. U tohoto zboží je potřeba dávat pozor na kvalitu. Dřevo z uměle pěstovaných stromů na plantážích má pro použití na podlahové krytiny horší vlastnosti – rychlejší přírůstek jednotlivých letokruhů se odrazí na menší tvrdosti. Palubky se dovážejí převážně s rozměry 15 × 90 × 450 až 1 200 mm nebo 19 × 106 × 450 až 1 200 mm. Nejčastější druhy dřevin jsou např. teak, mahagon, iroko, wenge, jatoba, ipe, merbau, ovangol, bubinga, padauk a cedr.

Parkety
Parkety jsou dřevěné podlahy s nášlapnou vrstvou, uspořádanou do různých vzorů a spojovaných perem a drážkou, nebo pokládané na tupý sraz. V evropské normě (EN 13756 Wood flooring – terminology) je k definici doplněn ještě parametr udávající minimální tloušťku nášlapné vrstvy – 2,5 mm. Do této kategorie řadíme především:
  • parketové vlysy,
  • mozaikové a kazetové parkety,
  • lamparkety.

Parketové vlysy (vlýsky)

Jedná se o parketové vlysy, po celém obvodu opatřeny perem nebo drážkou. Jednotlivé dílce jsou čtyřstranně frézovány. Jako jeden z mála typů dřevěných podlah je přesně definován normou ČSN EN 13226. Podle této normy jsou parkety rozděleny do tří tříd (+ volná třída), podle výskytu charakteristických prvků (běl, suky, zárosty, trhliny, sklon vláken, barevné odlišnosti, dřeňové paprsky atd.). Třídy jsou označovány kolečkem, trojúhelníčkem a čtverečkem. Pro každou dřevinu uvádí norma tabulky s výčtem parametrů a povolenými hodnotami (například velikost a počet suků, zásmolky atd.).

Tato norma dále popisuje povolený obsah vlhkosti a geometrické parametry vlysů (nominální hodnoty tloušťky, šířky a délky, povolené odchylky a vzájemné vztahy mezi geometrickými parametry). Standardní rozměr parketového vlysu je 22 × 70 × 400, ale na přání zákazníka je možné rozměr upravovat, což se projeví na konečné ceně. Parketové vlysy se skládají do různých vzorů – stromečkový, nepravidelný řemen, šachovnice, rybinový, dvojitá rybina apod.

Rozlišujeme dva druhy parketových vlysů:
  • parketový vlys, který má jedné straně drážku a na druhé pero,
  • parketový vlys, který má na obou stranách drážku (pro spojení s perem jiného prvku).

Mozaikové a kazetové parkety
Jde o lamely nebo vlysy malých rozměrů (tloušťka 8 až 12 mm, šířka 30 až 60 mm, délka 10 až 300 mm), které jsou poskládány do různých vzorů. Mohou být vyráběny v masivním nebo vícevrstvém provedení. Tyto tabule o rozměru 480 × 480 mm jsou buď z rubové strany opatřeny textilií či síťovinou, nebo z lícové strany krepovou páskou, která se po celoplošném nalepení tabulí (na sraz) na podkladovou plochu zbrousí.

Následně probíhá tmelení, broušení a povrchová úprava laky nebo olejovými vosky. Využívány jsou různé druhy nejen dřevin listnatých (dub, jasan, buk, akát, ořech, javor, třešeň), ale i jehličnatých (modřín). Tabule lze vyskládat i kombinací jednotlivých dřev a tvarů. Obvyklé vzory jsou nepravidelný řemen, šachovnice, atd.
Ze starších podlah můžeme jmenovat také zámecké parkety, jejichž základ tvoří intarzované čtverce složené z masivních dílců, obvykle spojené na vložené pero nebo nalepené na tzv. sendvič. Liší se především použitím různých dřevin, tvarem a barvou. Jsou skládány do zcela originálních a neomezeně variabilních obrazců. Dnes jsou instalovány převážně do historických objektů a luxusních interiérů, čemuž také odpovídá jejich cena.

Zvláštním typem podlahy je tzv. průmyslová mozaika (označována taky jako kantka), vyrábí se z lamel úzkých 8 až 20 mm dlouhých160 až 420 mm, skládaných v pásech na tupý sraz, s tloušťkou 20 až 22 mm a šířkou pásu 160 až 320 mm. Díky malým rozměrům jednotlivých lamel nedochází k příliš velkým objemovým změnám a podlaha je více stabilní. Tyto podlahy bývaly především součástí průmyslových objektů, ale dnes se s nimi setkáme i v moderních interiérech; pro architekty jsou přitažlivé díky ojedinělé skladbě, která výrazně oživí celý interiér. Kromě této vyjímečnosti je další výhodou vícenásobná brousitelnost až do hloubky 15 mm, což podstatně prodlužuje životnost podlahy. Průmyslové podlahové mozaiky z evropských dřevin jsou cenově dostupné cca od 380 až 650 Kč za metr čtvereční (u exotických dřevin je tato cena zpravidla vyšší), musíme však počítat s navýšením ceny o pokládku, tzn. 100 až 170 Kč za metr čtvereční (podlaha je lepena dvousložkovým polyuretanovým lepidlem na připravenou podkladní plochu).

Povrch se na přání zákazníka upravuje lakem nebo olejem. Je potřeba si uvědomit, jakého efektu chceme dosáhnout. Lakem se zvýrazní textura a jednotlivé odlišnosti jádra a běli, olejem docílíme celkového sjednocení jednotlivých lamel. Nespornou výhodou olejové povrchové úpravy je jednoduchá opravitelnost při poškození a snadné tónování potřebných odstínů.

Lamparkety
Jednotlivé přířezy převážně malých rozměrů (10 × 60 × 300 mm) jsou čtyřstranně opracovány bez pera a drážky, fixují se k podkladu lepením na sraz. Hojně se používají do panelových bytů, a to zejména pro jejich cenovou dostupnost (250 až 400 Kč bez práce a DPH) a nenahraditelné vlastnosti přírodního materiálu. Nespornou výhodou je možná záměna laminátové podlahy navržené ve stavebním projektu za lamparkety, a to z důvodu stejné tloušťky těchto dvou podlah.

Přehled norem týkajících se dřevěných podlah
ČSN EN 13 756 Dřevěné podlahy – terminologie
ČSN EN 13 226 Dřevěné podlahoviny. Parketové vlysy s perem a drážkou
ČSN EN 13 488 Dřevěné podlahoviny. Mozaikové parkety podlepené
ČSN EN 13 227 Dřevěné podlahoviny. Masivní lamparkety
ČSN EN 1910 Parkety a jiné dřevěné podlahoviny a dřevěné stěnové a stropní obklady – stanovení rozměrové stálosti
ČSN EN 13647Dřevěné podlahoviny, obklady stěn a stropů ze dřeva – stanovení geometrických vlastností
ČSN EN 13183-1 Vlhkost vzorku řeziva – Část 1 a 2
ČSN 744507 Zkušební metody podlah. Stanovení protiskluzných vlastností povrchů podlah


Ing. Drahomír Nantl
Foto: B. Klomfar, Meister, Witex

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media