asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Energetická sanace nedostatečně zateplených panelových domů

19.09.2011

V České republice začali od počátku 90. let minulého století první osvícení majitelé panelových domů se zateplováním svých objektů. V důsledku stále přísnějších norem se ale dnes řada z těchto kdysi průkopnických realizací jeví z pohledu kvality provedení, zejména jakosti a tloušťky použitých izolantů, jako nevyhovující. Po letech užívání navíc tyto stavby vykazují konstrukční nedostatky, závady či poškození. Nabízí se tedy otázka, co si počít s existujícími zateplovacími systémy s nedostatečnými tloušťkami izolací, chceme-li si dnes pořídit zateplení energeticky účinnější. Strhnout a odvést na skládku? Nebo zateplovat již zateplené? Společnost Baumit, která se u nás řadí k předním výrobcům fasádních systémů, zaujímá k těmto otázkám jasné stanovisko.

Vycházíme-li z toho, že původní zateplovací systém má svůj „průkaz původu“, tedy že se jedná o řádně certifikovanou skladbu, máme napůl vyhráno. Neměl by být problém zjistit tepelné, difuzní, statické a požární vlastnosti starého systému. Pak by mělo stačit přidat běžným způsobem nový, dodatečný zateplovací systém též s jednoznačně definovanými parametry. Nutnou podmínkou je ovšem důkladné přezkoumání, zda se skutečné provedení starého zateplovacího systému shoduje s jeho vzorovou certifikovanou předlohou a nakolik se na něm podepsal zub času.


Kontrola povrchu i vnitřní skladby stávajícího zateplení

První, co je možné zkontrolovat při obeznamování se s nedostatečně zatepleným objektem, je povrch stávajícího ETICS. Kontrolujeme povrchové nebo statické trhliny, křídování; poklepem i vizuálně se zaměříme na dutiny a odstraníme jejich krycí vrstvy. Dále se zaměříme na funkčnost utěsnění a připojovacích profilů či na kondenzaci, stopy po stékání vody a zatékání. Z povrchu je třeba odstranit všechna znečištění a opravit mechanická poškození.

Neméně důležité je ověření vnitřní skladby stávajícího ETICS. Skladbu odkryjeme zhruba na pěti reprezentativních místech (každé o rozsahu cca 1 m2) a zjišťujeme druh a tloušťku omítky a stěrkové vrstvy ETICS, způsob hmoždinkování (typ, počet, pravidelnost a funkčnost hmoždinek), druh a tloušťku tepelných izolantů, tvar a velikost lepené plochy či přídržnost lepidla. Naší pozornosti by ani zde neměly uniknout stopy po plísních, kondenzátech či zatékání.

V případě zjištění, že jsou desky tepelné izolace lepeny pouze tzv. na buchty (tedy jen částečně, nikoli po celé ploše), je nutné každou třetí řadu desek tepelné izolace vyndat a znovu nalepit pomocí obvodového rámečku a tří vnitřních terčů tak, aby plocha s naneseným lepidlem činila minimálně 40 %.



Ověření statické způsobilosti

Při zkoumání původní sendvičové konstrukce bychom také měli zkontrolovat druh a povrch primární obvodové nosné konstrukce. Zejména u sendvičového panelu, konkrétně jeho vnější betonové skořepiny (tzv. moniérky), bychom pak neměli podceňovat zhodnocení jeho statické dostatečnosti. Leckdy může vyvstat potřeba dodatečného přichycení této betonové stěny (o tloušťce obvykle pouhých 6 až 8 cm) jednou až dvěma chemickými kotvami na každý panel. To by měl rozhodnout projektant na základě znalosti použité konstrukční soustavy, vlastních zkušeností a v neposlední řadě i statického průzkumu na místě.
Dalším krokem je ověření statické způsobilosti stávajícího zateplovacího systému, zejména zkouška přídržnosti jeho základní a omítkové vrstvy, která by měla být větší než 0,08 MPa.

Pokud systém nevyhoví, omítková a základní vrstva se nařízne v pásech širokých cca 80 cm a strhne se. Provede se vizuální kontrola desek stávající izolace. Posuzuje se stav a míra poškození desek, způsob, rozsah, kvalita a množství hmoždinek. V této fázi může být lepším řešením snesení celého starého ETICS. Rozhodneme-li se přesto pro jeho zachování, je nutno provést lokální opravy stávajících desek nebo i jejich výměnu.



Testování nového souvrství
V dalším postupu bychom měli detailně prozkoumat tepelnětechnické kondenzační poměry a rizika v nově vzniklém souvrství. Zejména je zapotřebí ověřit snášenlivost staré omítky zateplovacího systému a nového lepidla, kterým se bude nový ETICS lepit. Při obvyklém použití cementových lepidel totiž hrozí, že v případě kondenzace vlhkosti mohou agresivní alkálie z cementových lepidel narušovat starou akrylátovou omítku až do stavu, kdy ztrácí svou soudržnost a připomíná mazlavé mýdlo. Mluví se proto o tzv. zkoušce zmýdelnatění. Na omítku se nanese určená lepicí hmota nového sytému ETICS v rozsahu 0,5 x 0,5 m o tloušťce přibližně 3 mm a zapracuje se do ní sklotextilní síťovina s volnými konci po obvodu (s přesahem). Pro lepší průběh zkoušky je možné přilepit i polystyrenové desky, které svou sníženou paropropustností zaručí, že vrstva lepidla zůstane po delší dobu vlhká. Po 7 dnech se za volný konec odtrhne sklotextilní síťovina a sleduje se způsob jejího oddělení. V případě, že lepicí hmota zůstane pevně na omítce, dá se usuzovat o její dobré snášenlivosti se starou omítkou. V případě, že při odtrhování síťoviny dojde k oddělení vrstvy lepidla takřka vcelku od původní omítky, případně i s vrstvou původní omítky, je pravděpodobné, že výluhy z cementového lepidla omítku chemicky  narušili, a bude tedy nutné použít disperzní lepicí hmotu (na organické bázi).



Lepení nových tepelněizolačních desek

Ještě před vlastním lepením izolantu se původní desky celoplošně přebrousí hladítkem  se zuby 15 mm. Při použití lepidla na cementové bázi lze polystyrenové desky (popř. desky MW s podélnou orientací vláken) lepit obvyklým způsobem na okrajový pás a středové terče (minimálně se 40 % polepené plochy) nebo i celoplošně hladítkem s ozubením 15 mm. Minerální desky s kolmými vlákny je třeba vždy lepit celoplošně. Při užití disperzního lepidla se druhá vrstva tepelné izolace lepí vždy celoplošně s použitím hladítka se zuby 15mm a v případě tepelného izolantu na bázi EPS-F se s výhodou použijí děrované desky Baumit open nebo Baumit open reflect. Příznivá prodyšnost těchto desek zajišťuje rychlé vysychání vody z disperzního lepidla a tím i včasný a dostatečný nárůst adheze.

Spáry tepelněizolačních desek starého a nového systému by se měly pokud možno prostřídat a neměly by být v jednom místě. Toho lze dosáhnout jednoduchým trikem: po odstranění staré soklové lišty, která odpovídá tloušťce starého izolantu (např. 6 cm) a je pro nově plánovanou celkovou tloušťku obou systémů (např. 6 + 12 = 18 cm) nepoužitelná, je dobré starý izolant zcela vyříznout až do výše 25 cm. Tento vodorovný pás nahradíme jedinou vrstvou nového izolantu o tloušťce celého souvrství (v tomto případě 18 cm). Na původní vrstvu izolantu začneme tedy nový izolant (podle tohoto příkladu 12 cm) lepit až od výšky 25 cm.



Kotvení izolantu
Přiměřeně dlouhými šroubovacími hmoždinkami se současně přikotví stará i nová tepelněizolační vrstva až do nosné konstrukce (ne pouze do stávající tepelné izolace). Pozor na přesně vhodnou délku hmoždinek – aby byly dostatečně hluboko zakotveny v obvodové moniérce, ale aby jí neprostupovaly až do původní tepelněizolační vrstvy v panelu, která zcela určitě nebude mít potřebnou statickou hutnost a únosnost. Počet hmoždinek je nutno odvodit od statického zatížení větrem a od konkrétních výtažných zkoušek na stavbě. Podle nových norem je počet potřje počet potřebných hmoždinek tak velký, že případné předcházející přikotvení původního sanovaného tepelného izolantu starého systému ztrácí význam. V závěrečné fázi se zhotoví stěrková vrstva se sklotextilní síťovinou, po vyzrání se opatří základním nátěrem a konečnou povrchovou úpravou (samozřejmě prodyšnou!).



Ing. Petr Lorenc
Produktový manažer, Baumit, spol. s r. o.

-->-->

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media