Hotel v barvách průmyslu
Galerie(7)

Hotel v barvách průmyslu

Hotel Olympia od architekta Kamila Mrvy otevřený loni v březnu si na nedostatek hostů nemůže stěžovat, přestože konkurence je co by kamenem dohodil. Zhmotňuje totiž ojedinělý závan moderní architektury a designu v tomto městě narýsovaném socialistickými projektanty. Přitom nezapírá spřízněnost s průmyslovou podstatou novodobé Kopřivnice, známé svou továrnou na výrobu tatrovek.

Tříhvězdičkový hotel Olympia vznikl z iniciativy místního podnikatele řeckého původu Vangelise Simu. Simu nejprve odkoupil nedostavěnou budovu v centru města, kterou přestavěl na pizzerii a později rozšířil o malý penzion. Posléze se rozhodl přidat další ubytovací kapacitu, tentokrát západního střihu. Jeho záměry spolu s ideovou studií architektů nejprve zhodnotilo městské zastupitelstvo, až poté mohl pozemek sousedící s penzionem koupit a začít realizovat svůj podnikatelský plán.

Investici pomohla zpětně financovat také Evropská unie v rámci grantového programu Podpora místní infrastruktury pro cestovní ruch. Náklady na realizaci šestipodlažního hotelu dosáhly 25 milionů korun. Podmínky získání grantu z EU se mírně odrazily na podobě hotelu, která svou politikou podporuje využívání obnovitelných zdrojů energie. Proto je hotel vybaven termickými solárními kolektory pro ohřev teplé vody. Na architektonický koncept tento požadavek ovšem neměl prakticky žádný vliv.

Vizuální styl v souladu

Na velice úzké parcele byla postavena budova o půdorysu 9 x 16 m s proskleným parterem a dvěma terasami. Na pozemku bylo třeba ponechat vzrostlé stromy, proto je obklopen ze tří stran zelení. Součástí pozemku jsou také dřevěné herní prvky pro děti, které lze sledovat z restaurace (což jistě ocení zejména rodiče s nejmenšími dětmi). Zakládání bylo složitější kvůli blízkosti potoka – z toho důvodu je objekt založen na metrové základové betonové desce s hydroizolací.

„Hotel je jednoduchý dvojtrakt, všechny pokoje jsou orientované na západ. Na východní straně je chodba se schodištěm. Víc do výšky jsme nemohli jít z důvodu financí, omezení bylo i v šířce stavební parcely,“ říká Kamil Mrva. Budova je dimenzovaná na kapacitu jednoho autobusu, má 48 lůžek, převažují dvojlůžkové pokoje. Zázemí se službami je v suterénu (sauna, kosmetika), kde jsou umístěna také další potřebná technická zařízení pro vytápění a ohřev užitkové vody. Celý hotel je bezbariérový. Parter je staticky vyřešen několika příčně vztyčenými železobetonovými sloupy, které nenarušují celistvost prosklení.

„Naše představa o řešení tkvěla především v proskleném čistém parteru, odkud je výhled do zeleně, a v pultové střeše. Celý dům jsme se snažili pojmout v duchu průmyslového designu, proto volba padla na typické barvy využívané v průmyslu našeho města nejčastěji: stříbřitě šedou, červenou a bílou,“ vysvětluje Kamil Mrva. Této barvy se držel architekt, tvůrce vizuálního stylu a nakonec i designér interiéru Bronislav Hrubý.

Nestává se příliš často, že je architekt i designér natolik důsledný a pohlídá si i podobu detailů jako třeba grafický design jídelních lístků či ubrusy na stolech. Ne vždy na něj také v tomto směru investor dá. V Olympii se to právě díky Vangelisovi Simu vydařilo. Logo hotelu možná jediné tvaroslovím odkazuje na zemi původu investora, jinak se řecké motivy nikde neobjevily, což je jistě ku prospěchu výsledné podoby.

„Trvali jsme i na co nejméně dekorativním designu interiéru. Kvůli tomu jsme vedli diskuse s designérem Broňou Hrubým, kterého si přivedl investor,“ dodává Kamil Mrva. Bronislav Hrubý je malíř a umělecký řemeslník se zaměřením na vitráže, barevné sklo a keramiku.

Jeho první návrhy směřovaly k velmi dekorativním motivům. Postupně ho architekti přesvědčili, že pro realizaci tohoto typu bude vhodnější strohý design bez ornamentů. Stolky, zrcadla na toaletách, stojany na oděvy a veškeré osvětlení – to vše je ruční práce designéra pro tuto konkrétní zakázku. Svítidla svým tvarem odkazují na pultovou střechu hotelu.

Postele a skříně jsou zakázkové z mate­riálu zebrano – dýha s výrazným žebrovaným dekorem. Nohy postelí opět vyrobil designér Bronislav Hrubý z pozinkovaného plechu. Průmyslový koncept dotváří i schodiště s „rybičkovým“ pozinkovaným plechem, běžným v továrnách a průmyslových zařízeních.

Nenápadné graffiti

Bronislav Hrubý je také autorem barevných abstrakcí – jakýchsi map na stěnách i v pokojích, jejich motiv je zkopírován dokonce i pod plexisklo elektrických zásuvek a vypínačů, což je na první pohled vtipné, ale možná nadbytečné. Útulnost prostoru doplňují jasně červené koberce. Strakatý abstraktní motiv se naštěstí neobjevuje v prostoru kavárny a recepce v přízemí, kde se setkáme pouze s kombinací elegantní leskle červené (ubrusy), bílé a stříbrošedé. Nohy stolů a věšáky v pozinkovaném plechu dotvářejí průmyslový design, ke kterému by se hodily práce grafika Vladimíra Boudníka z ČKD s kovovými šponami. Na druhé straně lustry nad barovým pultem se skleněnými listy, které jako by se ovíjely okolo svítidel, vytvářejí velice dekorativní kontrapunkt. 

O něco méně štěstí měl architekt ve volbě fasády. Stavební firma prohlásila, že rýhy ve fasádě v pravidelné vzdálenosti nelze provést. Proto byl nucen přistoupit na kompromis. Fasáda je tedy posázena leskle stříbrnými svislými úsečkami dvou šířek, které se střídají tak, aby vytvářely efekt stoupajících úhlopříček.

Úsečky jsou aplikovány jako graffiti – sprejem do šablon. Za slunečného počasí se lesknou, takže mohou vytvářet i dojem reliéfu. Stříbrné obdélníky jsou vlastně odpovědí na úzká okna s hliníkovými rámy, která se ve fasádě střídají. Fádnost pravidelnosti je však v některých místech narušena tím, že jsou dvě okna těsně u sebe.

Hotel Olympia
Místo: Kopřivnice
Investor: Vangelis Simu
Architekt: Kamil Mrva Architects
Projektant: Kamil Mrva Architects
Statické řešení: Tomáš Šenovský
Design, návrh interiérů: Bronislav Hrubý
Realizace: 2007–2008
Náklady: 25 mil. Kč
Zhotovitel: Ptáček Pozemní stavby, s. r. o.
Konstrukční řešení: železobetonový skelet
Zdivo: porotherm
Střešní krytina: falcovaný plech
Fasáda: tepelněizolační porotherm omítka

Iva Nachtmannová
Foto: Studio Toast

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.