asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Zazděné soutěže architektů

07.07.2009
Veřejných staveb se v České republice ročně nepostaví moc, ty opravdu významné by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Ještě méně je však veřejných architektonických soutěží. Když odhlédneme od současné hospodářské krize, je fakt, že veřejné instituce se snaží hlavně dodržet při zadávání zákon o veřejných zakázkách, a tím to pro ně často, jak se říká, hasne. Profesní komora architektů se pokouší proti tomu bojovat a prosazovat regulérní soutěže, ale je otázka, jestli její postoje zadavatele neodrazují.

Webové stránky České komory architektů (ČKA, dále také Komora), kde jsou zveřejňovány informace o aktuálních architektonických soutěžích, jich v současnosti uvádějí pouhých jedenáct. V sousedním Německu přinesou odborná média každý měsíc informace o 15 až 20 nově vypsaných významných architektonických soutěžích, v Nizozemí je veřejných téměř 50 % zakázek ročně.

Proč je v České republice architektonických soutěží tak málo? „Těch faktorů je velmi mnoho, i když se usilovně snažíme, aby se to změnilo. V poslední době se pokoušíme být i víc vynalézaví. Věci se jen tak nezmění, dokud si veřejnost plně neuvědomí, že architektonické soutěže slouží především k jejímu prospěchu. Samozřejmě že by si člověk přál i zlepšení etiky, protože bez upřímné vůle po etice a transparentnosti víc regulérních soutěží nebude,“ říká Jan Sapák z ČKA.

Příklad z Hradce
Na začátku května došlo k zajímavé mediální přestřelce mezi Komorou a Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Hradci Králové (LFUK). Fakulta vyhlásila soutěž na studii dalšího univerzitního kampusu zhruba za tři miliardy korun. Vysokoškolský areál chce univerzita postavit ve třech etapách poblíž fakultní nemocnice.

Pozemky jsou částečně v jejím vlastnictví, více než polovina jich patří Hradci Králové. „Veřejnou architektonickou soutěž jsme vyhlásili, protože máme zájem postupovat při přípravě výstavby kampusu průhledně. A to i přesto, že nás k tomuto postupu nic nezavazuje,“ uvedla tajemnice LFUK Věra Tlapáková.

Problém ale nastal, když ČKA označila soutěž univerzity za neregulérní. Což znamená, že autorizovaní architekti se soutěže nesmějí zúčastnit. Komora univerzitě vytkla absenci jmenované soutěžní poroty.

„Nezávislá a odborně způsobilá porota je jedním z důležitých předpokladů kvalitního rozhodnutí o nejvhodnějším řešení,“ vysvětlil rozhodnutí Komory ředitel její kanceláře Martin Turek.

Z Turkova pohledu je vzhledem k přísnému soutěžnímu řádu Komory pořádání soutěže bez jmenované poroty absolutním nedostatkem. Tajemnice Tlapáková z Hradce Králové na stejnou věc hledí rozdílnou optikou. „Jediným důvodem, proč ČKA prohlásila soutěž za neregulérní, byla skutečnost, že jsme dopředu jmenovitě neurčili porotu, ve které by většinu zástupců tvořili členové Komory. A my jsme to neudělali právě proto, že tento požadavek, který nemá sebemenší oporu v platném právu, by podle nás mohl vést k manipulacím,“ myslí si Věra Tlapáková.

Komora však svůj boj v tomto konkrétním případě nevzdala. Podle ní soutěžní podmínky obsahují i další nedostatky. Mimo jiné není zajištěna anonymita návrhu v případě odeslání poštou – i to je podle ní důvod k pozastavení soutěže. Nad tím se ale tajemnice univerzity usmívá. „Vyhlašovatel soutěže nemá důvod ji jakkoli pozastavovat, neboť se odehrává přísně podle platných zákonů,“ je si jista Tlapáková.

Tímto prohlášením by celý případ mohl skončit, tak jako v mnoha jiných případech. Naštěstí se tak nestalo. Komora zmírnila ostrá veřejná prohlášení a fakultě nabídla pomoc, a ta pomocnou ruku přijala. Možná i proto, že informace o její soutěži za více než tři miliardy korun se dostala do médií v ne zrovna jednoznačném světle. „Uvítáme maximální spolupráci s ČKA tak, aby zúčastněné subjekty mohly svobodně soutěžit,“ tvrdí zprvu neústupná Tlapáková.

Příběhem z Hradce Králové se nepřímo dostáváme k tomu, co v poslední době řeší mnoho architektů. Zda by přísný soutěžní řád architektonických soutěží nebylo lépe nahradit změnou, která by vedla k tomu, aby architektonická soutěž byla ze zákona i podle Komory architektů na stejné úrovni jako veřejná obchodní soutěž.

Pavel Nasadil ze studia FAM architekti u nedávného kulatého stolu, pořádaného k architektonickým soutěžím serverem Archiweb, uvedl proč: „Architektonická soutěž je v zákoně o veřejných zakázkách momentálně v poloze soutěže o návrh, která jako taková není samostatným zadávacím řízením. Na ni navazuje jednací řízení bez uveřejnění, tedy architektonická soutěž, jejímž cílem je kvalita. Následuje obchodní soutěž, která se uspořádá mezi oceněnými účastníky soutěže. Nevím, jestli to kolegové architekti cítí stejně, ale podle mě to nabádá a bude nabádat k neetickému chování, třeba už proto, že architekti začnou nasazovat dumpingové ceny.“

Neregulérní soutěže
V seznamu neregulérních soutěží na stránkách ČKA je od roku 2005 do května 2009 uvedeno celkem 22 neregulérních soutěží. U všech neregulérních soutěží vyzvala ČKA architekty, aby se ve smyslu § 7 odst. 2 profesního a etického řádu Komory soutěže neúčastnili. „Absolutně nejčastější prohřešky u stávajících architektonických soutěží jsou absence poroty nebo její nekorektní složení, nesprávné lhůty, nepřítomnost cen, což je protiústavní nucená práce, nedostatečně prokázaná nezávislost porotců nebo diskriminační podmínky,“ popisuje současnou českou praxi při realizacích architektonických soutěží Jan Sapák. 

Na konkrétních příkladech si ukažme, kdy a co Komora považuje u architektonických soutěží za neregulérní. Neregulérní soutěží označila například výtvarnou soutěž o návrh na ztvárnění fontány na Dominikánském náměstí v Brně. V tomto případě kritizovala závislost soutěžní poroty, dále ustanovení o zrušení soutěže bez udání důvodu a prohlášení a také to, že o výběru nejvhodnějšího návrhu rozhoduje zadavatel. Jako „neregulérní skrytou architektonickou soutěž“ Komora uvádí soutěž na regeneraci sídliště Na Železné v Rokycanech. Podle ní byly problémem soutěžních podmínek složení poroty, velmi nízké ceny vzhledem k požadavkům vyhlašovatele a nedořešená anonymita soutěže.

V soutěži na zhotovitele projektové dokumentace na stavbu Sportcentra pivovar Broumov Komora napadla neúměrně nízkou finanční částku za zpracování ideové studie a absenci odborné poroty, která by ideovou studii posoudila. Neregulérní architektonickou soutěží je například řešení víceúčelového kulturního centra v Rožnově pod Radhoštěm – ČKA zde shledala, že se nejedná o regulérní architektonickou soutěž zejména z důvodu závislé poroty.

„Do seznamu se dostanou jen ta řízení, o kterých se má ČKA šanci dozvědět. Je proto dobré vědět, že neregulérní mohou být i soutěže, jež se do tohoto seznamu nedostaly, jednoduše proto, že se ČKA o jejich existenci nedozvěděla,“ vysvětluje Jan Sapák a z jeho slov vyplývá, že seznam pochybných soutěží na stránkách ČKA není zdaleka úplný. V seznamu není ani slovo o neregulérnosti kontroverzní soutěže na Národní knihovnu na Letné, v níž uspěl blob Jana Kaplického. A to ji Česká komora architektů označovala za zpochybnitelnou. Nicméně tehdejší vedení knihovny argumentovalo tím, že soutěž proběhla podle pravidel Mezinárodní unie architektů.

Tři soutěže stačí?
Abychom však jen neplakali nad rozlitým mlékem. „Zakázky vzešlé z architektonických soutěží podle soutěžního řádu Komory mají jednoznačně vyšší úroveň než zakázky zadané jinak,“ je přesvědčen Jan Sapák. „Příkladem vynikajících soutěží byly nesporně soutěže na budovy knihovny Filosofické fakulty v Brně nebo Národní technické knihovny v Dejvicích,“ jmenuje namátkou některé z nich. Pokud bychom k nim měli přidat nějaké další, byla by to Krajská knihovna v Hradci Králové nebo Krajská knihovna v Ostravě. Zároveň však dodává, že „úroveň soutěží postupem času stoupá, ale soutěží bohužel ubývá.“

Vraťme se na začátek. Jak jsme na tom v roce 2009 s četností kvalitních architektonických soutěží? Jak vyplývá z názoru sekretáře ČKA Jiřího Plose, příliš náročná Komora není: „Kdyby byly tři soutěže ročně a byly kvalitní, tak bude jejich efekt úžasný…“

Malé ryby také ryby
Problémy v komunikaci s veřejností o tom, co je a není kvalitní architektura a kvalitní architektonická soutěž ať už se soukromými nebo státními zadavateli, připouštějí i zástupci ČKA. Přesto podle svého předsedy Dalibora Boráka na věci pracují. „ČKA pro ministerstvo pro místní rozvoj vytvořilo státní politiku architektury, což zní strašně, ale ve své podstatě je to dokument, který ve svém druhém bodě ze tří říká, že zadávání veřejných zakázek je vzorem pro chování společnosti,“ vysvětluje Borák.

Prvním bodem je výchova k chápání významu architektury. Druhým bodem je podpora veřejné zakázky. A třetí bodem je souhrn podpůrných iniciativ a akcí, které směřují k tomu, aby ty první dvě byly možné. Jak vyplynulo z diskuse o veřejných soutěžích, je takový dokument sice pěkný, ale skutečné problémy neřeší ani trochu.

„My jako médium jsme připraveni soutěže ukazovat, nicméně to, co nám Komora nabízí, jsou soutěže studentské typu Dům pro 21. století od Central Group nebo domy, které jsou poskládány z kontejnerů. Nás by ale zajímaly soutěže na brněnský Dům umění nebo na budovu justičního paláce, městský stadion Za Lužánkami, rekonstrukce náměstí v Brně atd. Zatím se soutěžně řeší zakázky, které nejsou tak na očích nebo do nich nejdou takové investiční prostředky,“ uvedl zakladatel serveru archiweb.cz Jan Kratochvíl, který tím nepřímo poukázal na to, jak vypadá současnost.

Profesní organizace měří přísným metrem tam, kde je nejméně peněz. Ale tam, kde architektům unikají kvůli netransparentnosti pracovní, ale i finanční příležitosti, a kde jde o možnost výrazné propagace architektury jako oboru, je sotva slyšet.

Folklór je stěžovat si
Je s podivem, jak často si mnozí architekti stěžují na nedostatečné povědomí české veřejnosti o jejich profesi a skutečně nekvalitních i kvalitních dílech. Nářky často končí rezignovaným prohlášeními o nevyspělosti společnosti a nutnosti počkat si, až tato společnost, jíž jsou architekti součástí, vygeneruje nové a vzdělané elity, které kvalitní architekturu a rovné podmínky na trhu ocení. Architektonický folklór ještě doplňují výtky na adresu médií, která se o architekturu nezajímají. „Noviny musejí psát jak o autech, tak o architektuře,“ píše architekt Zdeněk Jiran (Jiran Kohout architekti) v diskusi Archiwebu. Podobně to vidí i Jan Sapák: „Myslím, že zde je nezastupitelná síla publicistiky, aby toto pole neustále zvelebovala.“

Když se skutečně něco v architektuře děje, nestojí stranou ani média. Což dokazuje i zájem o kauzu Kaplického chobotnice. „Najednou se 60 000krát objevilo ve všech médiích slovo architektura. A my jsme jenom se zkříženýma rukama koukali a vůbec jsme se toho nezúčastnili. Společnost nezajímají naše interní záležitosti, které se týkají výběru soutěžících, dodržení podmínek, ale zajímá je to, co ze soutěže vyleze, zajímá je forma, to líbivé,“ uvedl u kulatého stolu archiwebu.cz Igor Kovačević ze sdružení CCEA a MOBA.

Pojmenoval tak jeden z problémů zdejší architektonické scény, a to je komunikovat o současných otázkách současným a širší veřejnosti srozumitelným jazykem. Šířit informace o tom, jak má vypadat regulérní architektonická soutěž na veřejnou stavbu, propagovat dobré příklady. Také nabídnout kombinovaný způsob soutěžení – rozvrstvení typů soutěží a přizpůsobení podmínek soutěží kapacitě a velikosti zadavatele.

A konečně nestavět se do bohorovné role jediných, kteří se k návrhům a stavbám mohou vyjádřit a pro něž je veřejnost jen stádo hlupáků. Koneckonců – veřejnost, to jsou i potenciální investoři.

Porota v architektonické soutěži
Komora má 240 porotců oprávněných zúčastnit se soutěží, což vůbec není málo. Těch 240 porotců jsou ti, kdo se dobrovolně přihlásili a nechali se proškolit v soutěžním právu a pravidlech kompetentního vystupování. Autorizovaných architektů je přes 3 000, teoreticky by mohli být proškoleni všichni, dokonce by v seznamu mohli být i nearchitekti.

Závislá část poroty je téměř vždy složena z osob mimo seznam ČKA. Kompozice poroty se skládá heterogenně vícestupňově a křížem. Každému, kdo byl někdy účastníkem nějakého vyhodnocení, je jasné, že je skoro vyloučené někoho preferovat u architektonických soutěží právě na základě známosti. Ano, někteří architekti se spolu znají, to ale neznamená ještě podjatost. Podjatost je přesně definována (vylučuje příbuzné, spolupracovníky a přátele).

Architektonické soutěže, které jsou pořádány nejméně 160 let, disponují účinnými nástroji, jak těmto nebezpečím účinně čelit a eliminovat je. Samozřejmě nemohu vyloučit, že pokušení tu a tam nastane. To ale musí být celá soutěž šita na míru od A až do Z pro jednoho člověka dlouho dopředu, dokonce tak, že to musí být vyňato z jurisdikce dohlížejícího orgánu, který je na místě a má možnost, motivaci i odhodlání věc prověřit. Z poslední doby známe jen jeden takový případ. Známe i několik případů potrestání porotců nebo soutěžitelů, kteří se zúčastnili nekalé soutěže.

Jan Sapák, ČKA


Daniel Tácha

Autor je spolupracovníkem redakce a ekonomickým editorem televize Z1.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media