Větrání a klimatizace

Jako jeden z prvních systémů větrání – dokonale fungující – sloužila ve středoevropském klimatu vždy okna. Spáry a netěsnosti v okenních rámech stačily na dostatečnou výměnu vzduchu v interiéru a bylo lhostejné, zda byly vytvořeny vědomě, nebo byly výsledkem nepřesnosti výroby či důsledkem sesychání dřevěných rámů. V kombinaci s lokálními tepelnými tělesy a prohřívanými komíny vytvářely v každé místnosti dokonale funkční větrací soustavu. V zimním období, během topné sezony, bylo nutné odvádět určité množství vzduchu smíšeného s kouřem ven z místnosti komínem; trvalý aerační odtah zajišťoval i v době odstávky v teplém prostředí vnitřních komínů dostatečnou intenzitu podtlakového větrání. Čistý venkovní vzduch byl pak do interiéru nasáván netěsnostmi oken a samotnou konstrukcí. Jakýkoliv způsob regulace větrání podle požadavků nepřicházel v úvahu, na druhou stranu byla výměna vzduchu zajištěna prakticky bez zásahu osob, pouze jako vedlejší projev jeho činnosti, kdy intenzita výměny vzduchu byla závislá na provozu topného zdroje.

Zajištění základních požadavků na větrání budov bylo v minulosti vždy bez vyjímky respektováno všemi architekty. Jejich zkušenosti prověřené staletou praxí se postupně staly základem pro tehdejší stavební řády a zákony. Ty byly dokonalejší než současné předpisy a normy. Je až neuvěřitelné, že již před dvěma tisíci lety byly ve starověkém Řecku předepsány požadované intenzity výměny vzduchu v hodnotách, ke kterým jsme se znovu dopracovali až ve 20. století pomocí rozsáhlých vědeckých výzkumů mnoha univerzit a výzkumných ústavů.

Sálavé chladicí systémy umožňují úpravu tepelného komfortu osob při nízké spotřebě energie. Článek se zaměřuje na jejich obecné výhody a nevýhody a popisuje konkrétní typy těchto systémů. Mezi nejrozšířenější sálavé chladicí systémy patří chladicí stropy, jimž je věnována největší pozornost. 

Sálavé chladicí systémy umožňují úpravu tepelného komfortu osob při nízké spotřebě energie. Článek se zaměřuje na jejich obecné výhody a nevýhody a popisuje konkrétní typy těchto systémů. Mezi nejrozšířenější sálavé chladicí systémy patří chladicí stropy, jimž je věnována největší pozornost. 

Dokonalé zabezpečení vnitřního prostředí podle jeho účelu je hlavním úkolem úspěšné realizace. Ne vždy je však tato snaha úspěšná. Součástí projektu by měla být také studie vnitřního mikroklimatu, kterou lze použít i jako podklad pro aplikaci systému tzv. inteligentních budov.

Výzkum kvality vnitřního prostředí se začal rozvíjet v 70. letech minulého století. Předmětem bádání se postupně stávala kvalita vnitřního vzduchu, obsah a chování škodlivin v ovzduší, zdravotní aspekty a v neposlední řadě spotřeba energie. V dánském Lyngby vzniklo výzkumné centrum, které si vybudovalo pověst světově uznávaného pracoviště.

V severských zemích vytvářejí kvalitní vnitřní klima chladicí trámy, které poskytují vysoký komfort se správnou teplotou bez hluku a průvanu. Trámy pracují na indukčním principu, chladicí a topná voda udržuje správnou teplotu v místnosti a přívod upraveného primárního vzduchu zajišťuje přísun čerstvého vzduchu do prostoru. Výběr typu chladicích trámů závisí na typu budovy a charakteru místnosti.

V klimatizaci s přímým chlazením, tzv. DX (direct expansion) systémem, se vzduch ochlazuje s velkým teplotním rozdílem a ochlazuje se až pod teplotu rosného bodu, čímž nastává kondenzace vzdušné vlhkosti. Část chladicího výkonu se tedy odčerpá odvodem latentního tepla, čili na odvod tepelné zátěže není k dispozici celý chladicí výkon zařízení. Tento jev je však v případě komfortní klimatizace žádoucí, protože v prostorech, kde se trvale vyskytují nebo pracují lidé, je důležité odvádět nejen teplo, ale i zvýšenou vlhkost.

Ve druhé polovině srpna se v Kodani sešla široká odborná veřejnost na tradiční konferenci Indoor Air. Akce se koná pravidelně každé tři roky, první setkání se uskutečnilo již v roce 1978. Pořadatelství se tedy do Dánska symbolicky vrátilo po třiceti letech.

Navzdory mírně provokativnímu titulku, je tendence stavět takzvaně inteligentní budovy v posledních letech zřejmá, správná a i přes módní zdůrazňování pouze výhod těchto budov i do budoucna velmi perspektivní.

Díky vzrůstajícím cenám energií a snaze o zlepšení kvality bydlení narůstá v poslední době počet rekonstrukcí panelových bytových domů. Po dokončení plánovaných úprav, zejména po osazení nových, vzduchotěsných oken však nastává problém s přívodem vzduchu – větráním. Těsná okna nezajistí požadovanou výměnu vzduchu a následky mohou být nepříjemné (vznik plísní). Řízené větrání by proto bylo v mnoha případech ideálním řešením.

Mít v domě stále čerstvý vzduch, aniž byste museli otevírat okna? Větrat, a neztrácet při tom zbytečně teplo? Díky novince firmy Schiedel, řízenému systému větrání Schiedel AERA, to jde. Systém, který průběžně větrá v závislosti na vlhkosti v místnostech, je určen pro novostavby a řeší základní problém izolovaných domů. Ty jsou pro svou neprůvzdušnost sice odolné proti tepelným ztrátám, ale také zabraňují přirozené cirkulaci vzduchu, která odčerpává vydýchaný vzduch z místností a přináší dovnitř čerstvý. V těsných místnostech bez větracího systému se hromadí CO2, jehož vyšší koncentrace působí neblaze na lidské zdraví. Řízený systém AERA je chytrý a jednoduchý systém nenáročný na energie, který větrá tam, kde je to třeba, a tehdy, když je to třeba.