02b foto

Podlahové vytápění: Jak na něj a jaké jsou způsoby a možnosti pokládky? (pracovní postup)

Partneři sekce:

Klasickým způsobem vytápění objektů byly a stále jsou radiátory, v poslední době se ovšem pozvolna prosazují i jiné typy vytápění, zejména pak vytápění podlahové. Hlavním rozdílem mezi těmito systémy je šíření tepla při vytápění.

Radiátory mají menší teplosměnnou plochu, pracují proto s vyššími teplotami vody a teplo se koncentruje kolem otopného tělesa, odkud se následně šíří prouděním vzduchu. Oproti tomu podlahové vytápění pracuje s daleko větší teplosměnnou plochou, což umožňuje použití nižších teplot vody (až o 40 °C), toto teplo následně z podlahy sálá do prostoru.

Jaké jsou výhody a nevýhody?

Proudění vzduchu, které šíří teplo od radiátorů, způsobuje víření prachu v místnosti, což může být nepříjemné například pro alergiky nebo osoby s respiračními potížemi. Oproti klasickému radiátoru je podlahové vytápění efektivnější a vytápí místnost rovnoměrně bez lokálních chladných míst, což s sebou nese i nižší provozní náklady. Zapojení a instalace přitom není o mnoho náročnější než radiátory. Podlahové vytápění je rovněž vhodné pro všechny, kteří nejsou nadšeni představou radiátorů v místnostech – byť těch designových –, v interiéru nezabírá místo a není vidět.

Nevýhodou podlahového vytápění mohou ovšem být případné poruchy. Přestože k nim dochází zřídka, výskyt poruchy přináší mnohem komplikovanější opravu, jelikož je podlahové vytápění velmi často nepřístupně zabudováno ve vrstvě podlahy. Pozor si musíme dát i při rozmisťování nábytku. Zejména dřevěný nábytek, který by absorboval teplo z podlahového vytápění, může s teplem dál přirozeně pracovat, případně se i poškodit.

Kam s podlahovým vytápěním?

Vhodným příkladem pro použití podlahového vytápění jsou dobře izolované novostavby rodinných domů, které budou po dokončení trvale obydleny. Zde bude podlahové vytápění fungovat jako ekologický a energeticky výhodný zdroj tepla, který je možné kombinovat například s tepelným čerpadlem.

Pokud ovšem potřebujeme objekt vytápět flexibilně, s rychlým nástupem vytápění, a potřebujeme měnit teploty (například na chatách a chalupách), vhodnější volbou bude radiátor, protože regulace podlahového vytápění se projevuje s delším časovým odstupem.

POZOR!

Podlahové vytápění není vhodné, pokud jsme rozhodnuti v objektu vytápět kotlem na tuhá paliva, případně kotlem, který neumožňuje přesné nastavení teploty. Taková kombinace vyžaduje napojení akumulační nádoby, která zachytí přebytky tepla, jelikož podlahové vytápění je citlivé na vstupní teplotu a výstup z kotle je tak nutné regulovat.

Podlahové vytápění v provozu

Běžnou teplotou při provozu podlahového vytápění je teplota mezi 22 až 25 °C na povrchu podlahy – tedy kontaktní teplota s lidským chodidlem. Tato teplota by v místnostech se stálým pohybem osob neměla přesahovat 29 °C, v místnostech s krátkodobým pohybem může dosahovat až 35 °C (např. koupelny).

Ve všech případech tak nehrozí popálení osob, naopak systém poskytuje příjemné teplo od podlahy, takže uživatelům již nehrozí studená chodidla – což s sebou přináší i zdravotní benefity, jako například zvýšenou odolnost vůči nachlazení od nohou či dokonce vůči zánětům horních cest dýchacích nebo angíně.

Jak probíhají rozdílné způsoby pokládky trubek?

Nejběžnějším typem podlahového vytápění je tzv. nopový systém. Na připravený podklad se pokládá systémová deska s výstupky (nopy), které předurčují rozteče jednotlivých trubek mezi sebou. Trubka se pak pokládá do tvaru dvojité spirály pro zajištění ideálního rozložení teploty přes celou plochu. Druhým nejrozšířenějším systémem je tzv. Tacker systém, kde je deska složena z izolačního materiálu a pokryta pevnou fólií s vyznačeným rastrem pro přesné pokládání trubek.

Potrubí se následně přichytává k systémové desce pomocí Tacker spon, což jsou sponky ve tvaru písmene U s háčky na koncích, které se zachytí právě o fólii. Oba tyto systémy se musí zalít vrstvou betonového potěru nebo anhydritu a jedná se zde o mokrý proces pokládky. Pokud není možnost použít oba předešlé způsoby pokládky, např. z důvodu velkého zatížení stropu, lze uplatnit i suchý systém.

Co budete potřebovat?

  • x-net C11 nopové desky
    • x-net C12 Tacker desky nebo Tacker role
    • x-net C13 systémová deska
    • 5vrstvá trubka x-net 14×2 nebo 16×2 mm
    • dilatační profil
    • izolační okrajový pás x-net

Nářadí a pomůcky

  • odvíječ trubek x-net
  • Tacker přístroj x-net
  • horký nůž x-net s omega řezacím hrotem
  • odlamovací nůž
  • vystřihovací kleště x-net
  • spojovací tvarovky

A) Nopový systém

01 Izolační okrajový pás

Před pokládkou podlahového vytápění nalepíme po obvodu místnosti izolační okrajový pás x-net, Výška pásu je přizpůsobena podlahové konstrukci, aby v oblasti stěny, která bude později vidět, nebyly žádné zbytky lepidla. Pás disponuje několika průřezy pro rychlé odtržení po dokončení pokládky podlahy – bez použití nářadí a beze stop po nářadí na omítce.

01 Izolační okrajový pás
01 Izolační okrajový pás | Zdroj: Kermi

02 Pokládka nopových desek

Na předem připravený podklad položíme nopové desky, ty jsou dodávány ve velkém formátu, což umožňuje rychlou a jednoduchou pokládku, kterou zvládne jeden technik. Desky se pokládají dle vyměřovacího plánu přizpůsobeného rastru desek, jejich krácení je možné řezem mezi nopy. Jednotlivé desky se spojují přesahem postranní hlubokotažné fólie, což vytvoří ochrannou vrstvu utěsněnou proti zatečení potěru. Dilatační spáry utěsníme nopovým těsnícím profilem.

02 Pokládka nopových desek
02 Pokládka nopových desek | Zdroj: Kermi

03 Pokládka trubek

Nopové desky umožňují rovný směr pokládky rovnoběžný s okraji desek nebo diagonální směr pokládky bez pomůcek k uchycení trubky. Trubky jsou vysoce pružné, což umožňuje úzké poloměry ohybu a zajišťuje nízké zpětné pnutí v ohybu trubek. Do nopů lze uchytit trubky různých rozměrů (například 14×2 nebo 16×2), tyto trubky je během celé fáze pokládky rozvodů dobře chráněny ve struktuře nopů.

03 Pokládka trubek
03 Pokládka trubek | Zdroj: Kermi

TIP: Odvíječ trubek

S pokládkou topného potrubí může výrazně pomoci odvíječ trubek, na který se navlékne originální balení trubek, což chrání trubky samotné proti znečištění či poškození, které by hrozilo, pokud bychom je z krabice vybalili a nechali při pokládce ležet na nopové desce v místnosti. Odvíječ trubek lze sestavit a demontovat snadno a rychle a umožňuje bezproblémové odvíjení trubek bez pnutí a zkrutu.

B) Tacker systém

01 Pokládka desek

Opět začneme izolačním okrajovým pásem. Desky Tacker systému jsou velkou 2 m2, což je vhodné například pro malé místnosti, pro větší místnosti je vhodnější použití Tacker rolí. Ať tak či tak, oba typy lze snadno přizpůsobit tvaru místnosti seříznutím. Spoje mezi jednotlivými deskami se utěsňují páskou vůči mazanině, u cementové mazaniny stačí 3 cm přesahu fólie armovací tkaniny.

01 Pokládka desek
01 Pokládka desek | Zdroj: Kermi

02 Pokládka potrubí

Vytápěcí potrubí lze snadno rozmístit pomocí rastru předem natištěného na deskách a rolích. Trubky jsou, stejně jako v případě pokládky na nopové desky, vysoce flexibilní, umožňují tedy i v případě Tacker systému bezproblémovou pokládku i s ohyby malých poloměrů.

02 Pokládka potrubí
02 Pokládka potrubí | Zdroj: Kermi

03 Fixace pomocí spon

Trubky vytápěcího systému se k deskám či rolím připevňují pomocí Tacker spon se šesti flexibilními protihroty pro vysokou přídržnost a zabránění vytržení spony. Tyto spony se aplikují pomocí Tacker přístroje x-net.

03 Fixace pomocí spon
03 Fixace pomocí spon | Zdroj: Kermi

C) Suchý systém

01 Pokládka desek

I v tomto případě začneme izolačním okrajovým pásem. Systémové desky disponují třemi příčně procházejícími trubkovými kanály v horní části, což umožňuje položení dvou otopných okruhů v jedné místnosti bez vytváření přídavných trubkových kanálů. Dodatečné trubkové kanály, např. před rozdělovačem, mohou být vytvořeny s pomocí tavné řezačky x-net.

01 Pokládka desek
01 Pokládka desek | Zdroj: Kermi

02 Teplovodivé plechy

Trubky vytápění se ukládají do předem připraveného rastru a do teplovodivých plechů. Plechy lze jednoduše krátit a upravovat v předem perfofovaných místech. Teplovodivý plech může být rozdělen na tři různě velké jednotlivé plechy (17,5 / 34,5 / 47 cm), což pomáhá zrychlit pokládku.  Jako pomůcka pro správné umístění teplovodivých plechů slouží značky na desce suchého systému.

02 Teplovodivé plechy
02 Teplovodivé plechy | Zdroj: Kermi

03 Napojení na rozdělovač

V oblasti rozdělovače se osadí speciální deska suchého systému – tato deska disponuje kanálky pro uložení trubek s předdefinovanou vzdáleností mezi trubkami a vrstvou pro rozložení zatížení, což snižuje povrchovou teplotu podlahy v oblasti rozdělovače navzdory těsnému vedení trubek. Tyto kanálky lze jednoduše napojit na hlavní rastr desek pomocí horkého nože.

03 Napojení na rozdělovač
03 Napojení na rozdělovač | Zdroj: Kermi

Víte, že? Topná zkouška

V případě anhydritu (AFE) trvá 7 až 9 dní zrání a tvrdnutí, následně přikročíme k pozvolnému nahřívání. Po dobu 3 dnů zvedáme teplotu na 20 °C. Po další 5 až 8 dní zvedáme teplotu o dalších 3 – 5 °C každý den. Po tomto zvýšení stabilizujeme teplotu na 45 – 50 °C bez nočního snižování teploty a držíme takto po 8 dní. Následně začneme teplotu snižovat, konkrétně o 10 °C denně po dobu 3 dnů až na minimum. Po dalších 4 až 5 dní topení odstavíme úplně a po vychladnutí změříme zbytkovou vlhkost potěru. Poté po dobu jednoho týdne zvedáme teplotu po 10 °C denně do povoleného maxima a stejný způsobem opět snižujeme na minimální teplotu.

U cementových potěrů trvá zrání, tvrdnutí a rozměrová stabilizace po 21 až 28 dní. Následně můžeme začít s topením – po dobu 5 až 8 dnů postupně zvedáme teplotu soustavy o 3 až 5 °C za den. Po další 4 dny teplotu udržujeme na maximu bez nočního snižování teploty. Následně po dobu 3 dnů teplotu snižujeme o 10 °C denně až na minimum. Poté topení odstavíme na 4 – 5 dnů a po vychladnutí soustavy změříme zbytkovou vlhkost potěru. Po změření opět zvedneme teplotu, konkrétně o 10 °C denně, po dobu 7 dnů, až do povoleného maxima. Následně teplotu snížíme obdobným způsobem zpět na minimum.

Topení je následně možné regulovat dle potřeby, po položení vinylové krytiny ale nesmí teplota povrchu přesáhnout 27 °C. U dřevěných podlah nesmí teplota podkladu překročit 28 °C – pro tyto případy se do podkladu umisťují teplotní čidla.

Vytvořeno ve spolupráci s Kermi.