Navrhování systémů určených k ochraně před pádem

Bezpečné užívání stavby představuje zvláště možnost provádět bezpečně údržbu stavby. V české legislativě se stala určujícím předpisem vyhláška o technických požadavcích na stavby. Ne vždy jsou ale její ustanovení správně pochopena, což vede k nedostatkům v projektech a posléze k problematickému užívání a údržbě.

Rozhodujícím zlomem v chápání, jak navrhovat stavby, aby budoucí uživatel měl možnost bezpečně provádět udržovací práce, se stala vyhláška MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Konkrétně § 8, který taxativně vyjmenovává základní požadavky na stavby. Jedním ze základních požadavků je „bezpečné užívání“ stavby.

Vyhláška stanovuje, že stavba musí splňovat základní požadavky (například právě bezpečné užívání) při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů, a to po celou dobu předpokládané životnosti.

Na vyhlášku č. 268/2009 Sb. reagovala také novelizovaná ČSN 73 1901 Navrhování střech, která celý jeden odstavec věnuje opatřením určeným k ochraně před pádem.

Údržba dle definice
Ne vždy je pojem údržba správně chápán. Pro upřesnění, co vše lze považovat za údrž­bu, je možné použít definice Evropské agen­tury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Tato agentura uvádí příklady, co vše je potřeba zahrnout do udržovacích prací:

• prohlídky,
• zkoušky,
• měření,
• výměna,
• úprava,
• oprava,
• zjišťování poruch,
• nahrazení dílů,
• servis.

Z této definice lze dovodit, že také například odstraňování nadměrného množství sněhu nebo ledových rampouchů je předmětem udržovacích prací.

Při provádění udržovacích prací vznikají rizika v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví. Jedním z nejčastějších a také nejvážnějších rizik je riziko pádu z výšky nebo do hloubky. Často je nutné na plochu s rizikem pádu vstupovat za každého počasí, čímž se riziko ještě zvyšuje. V situaci, kdy je potřeba odstranit například nadměrné množství sněhu, již zpravidla nelze žádná opatření k ochraně před pádem provést. Místem, kde je třeba ochranu před pádem téměř vždy řešit, je střecha.

Příslušná ČSN EN požaduje přednostně k ochraně před pádem navrhovat záchytné systémy, tedy systémy, kde je možné dosáhnout místa možného pádu, avšak pád je bezpečně zachycen. Zásady navrhování záchytných systémů se zatím na školách téměř nevyučují, a tak se setkáváme s mnoha chybami, které mohou mít v některých případech i fatální následky.

Chyby v projektech
Nejčastějšími nedostatky v navrhování záchytných systémů – kotvicích zařízení (viz ČSN EN 795) –, se kterými se můžeme setkat, jsou:

• nevhodné umístění kotvicích bodů, kotvicího zařízení,
• nedostatečný prostor (hloubka) pro zachycení pádu,
• nedodržení možné délky pádu na laně,
• nedodržení montážních pokynů výrobce, zejména vzdálenosti mezi kotvicími body v systému s poddajným vedením,
• nedoložení protokolu od akreditované laboratoře nebo výpočtu inženýra k navrženému upevnění na nosnou konstrukci,
• neúplné nebo úplně chybějící doklady k provedené montáži záchytného systému,
• u zámečnických výrobků chybějící certifikát nebo doklady od výrobce, který je současně montážní firmou,
• provádění montáže montéry (často i firmou) bez příslušného oprávnění,
• postupování podle předpisů platných v zahraničí (pravidla bezpečnosti a ochra­ny zdraví a s tím související předpisy jsou v působnosti národních vlád a často se v jednotlivých státech výrazně liší),
• nedostatečně zpracovaný návrh záchytného systému, například bez uvedené dél­ky přípojného lana a výpočtu délky pádu, případně není počítáno s průvěsem lana v systému s poddajným vedením,
• nezaškolení budoucího uživatele a řada dalších.

Uvedeme si některé z chyb, kterých se navrhovatelé a montážní firmy dopouští.

Nevhodné umístění kotvicích bodů
Nesprávně umístěné kotvicí body mohou prodloužit délku pádu na laně a současně pouhé zvýšení počtu bodů nemusí znamenat, že budou svoji funkci plnit správně (obr. 2).

Obr. 2  Nesprávně umístěné kotvicí body

Z obrázku je patrné, že ani zatahovací zachycovač pádu nezabrání překročení možné délky pádu. U záchytných systémů umístěných na dokončených objektech je velmi důležité věnovat pozornost možnému úrazu úderem hlavy o fasádu nebo „propadnutí“ proskleným otvorem.

Větší počet kotvicích bodů nemusí vždy znamenat vyšší bezpečnost, jak je patrné z obr. 3a a 3b.

Obr. 3a, 3b  Jeden kotvicí bod představuje lepší řešení.

Průvěs lana při pádu
Při výpočtu potřebného prostoru pro bezpečné zachycení pádu je nutné započítat délku přípojného lana přesahující hranu možného pádu, prodloužení textilního tlumiče, výšku osoby, požadovanou rezervu a také průvěs lana, a to v nejméně příznivé situaci, tedy v letním období. Průvěs lana jako důležitý faktor často přehlížejí zejména montéři. Také se stává, že firma, která se o zakázku uchází, prodlouží ve snaze zakázku získat délku jednoho úseku osazeného lana. Tím sice ušetří dělicí body a je „levnější“, ale již neprovede potřebný přepočet délky pádu.

Na stanovení průvěsu lana existují tabulky, které určují, jaký je průvěs lana. Tyto tabulky jsou vždy vztaženy ke vzdálenosti kot­vicích bodů mezi sebou. Změna vzdálenosti mezi kotvicími body oproti zpracovanému návrhu znamená i změnu délky pádu.

Vliv průvěsu lana na délku pádu je poměrně značný. Při délce nepřerušeného lana 100 m a vzdálenosti kotvicích bodů 10 m je průvěs lana 114 cm, při vzdálenosti kotvicích bodů 14 m je průvěs až 159 cm. Autor se setkal i s realizací záchytného systému na střeše + 6,00 m, kde byla délka lana téměř 300 metrů, v tomto případě pra­covník v případě pádu dopadne až na zem. Přesto byl i v tomto případě vydán souhlas s užíváním záchytného systému, a to osobou, která dokládala, že je oprávněnou pro výkon revizní činnosti daného systému.

Nerespektování projektu
Velmi často dochází k nedoložení protokolu od akreditované laboratoře nebo výpočtu inženýra k navrženému upevnění na nosnou konstrukci.

Na trhu se vyskytují dvě skupiny kotvicích zařízení. Jedna skupina, bohužel ta menší, je doložena zkouškami od akreditované laboratoře na upevnění na nosnou konstrukci. U druhé skupiny, která není doložena tímto protokolem, je nutné doložit upevnění výpočtem inženýra. S výpočtem se u těchto výrobků téměř nesetkáváme. Navíc tyto výrobky bývají levnější – zkouška na upevnění není v zemích EU levná a tyto výrobky pak v soutěži, kde chybí znalost, co vše je nutné ke kotvicímu zařízení doložit, často vyhrávají.

Statik bude jistě souhlasit, že provést výpočet upevnění například na nosný trapézový plech je velmi obtížné až nemožné. Potíž spočívá v tom, že je problém, jaké hodnoty dosadit do výpočtu, dále je problematickým bodem pružnost nosného trapézového plechu, vliv základové desky kotvicího bodu, vliv deformace kotvicího bodu, vliv vedení lana přes hranu atiky atd.

Zejména hlavní inženýři projektů a hlavní zhotovitelé staveb by měli na tuto skutečnost pamatovat a příslušné doložení upevnění na nosnou konstrukci požadovat.

Komplexní certifikace systémů
V České republice platí pro zámečnické výrobky zabudované ve stavbě pravidlo, že pokud tento výrobek jedna a táž firma vyrobí a provede montáž, není nutná certifikace. Tento výrobce/montážník však musí vést dokumentaci, která je shodná s dokumentací potřebnou pro certifikaci, a tuto dokumentaci uchovávat po celou dobu životnosti výrobku. V případech, kdy je jiný výrobce a jiná montážní firma, již certifikát dle příslušné normy být musí.

Kotvicí zařízení určená jako záchytný systém nejsou často realizována jako zámečnické výrobky, naopak kotvicí body pro pracovní polohování, zpravidla při údržbě fasády, jsou často zámečnickými výrobky. I zde se setkáváme s nedodržením zásad, kdy musí být zařízení certifikováno.

Jak správně navrhovat záchytné systémy
Členové ČKAIT mají možnost v systému Profesis najít příslušné informace v pomůcce pod názvem Zádržné systémy, kde jsou uvedeny i zásady pro navrhování záchytných systémů.

Je na škodu, že odborné školství, střední i vysoké školy ve většině nemají tuto nedílnou součást stavby ve svých učebních programech. Do doby, než bude navrhování ochrany před pádem běžnou součástí učebních osnov, je zejména třeba, aby i státní správa při vydání stavebního povolení (a i při kolaudačním řízení) posuzovala správnost těchto opatření.

TEXT: Ing. Mojmír Klas, CSc.
Foto a obrázky: Autor

Autor se zabývá konzultační, projektovou, inženýrskou a revizní činností v oblasti ochrany před pádem z výšky nebo do hloubky (www.mojmirklas.cz).

Článek byl uveřejněn v Realizace staveb.