Partneři sekce:
  • Stavmat
  • REHAU

Jak se vyvarovat chyb při pokládce betonové střešní krytiny

Jak se vyvarovat chyb při pokládce betonové střešní krytiny

Odborníci ze společnosti KM Beta – největšího českého výrobce betonové střešní krytiny – upozorňují na několik závažných chyb, kterých se realizační firmy často dopouštějí, a nabízejí způsob, jak se jim vyhnout.

Střecha je součástí estetického ztvárnění stavby a svým tvarem i barvou dokresluje pohled na hotový objekt. Její hlavní funkcí je ale ochrana stavby proti povětrnostním vlivům. Proto je velmi důležité, aby celý střešní plášť byl proveden správně ve všech detailech.

1) Fólie a pravidla jejího použití

Prvním krokem je výběr typu fólie. V současné době je možné zvolit dvě nejčastěji používané konstrukční varianty střešního pláště, které mají na volbu fólie zásadní vliv. Tříplášťová střecha: Při tomto řešení skladby střešního pláště se fólie nedotýká tepelné izolace a mezi fólií a tepelnou izolací i mezi fólií a krytinou jsou vytvořeny větrané mezery. Mezera mezi fólií a tepelnou izolací je nejčastěji vytvořena vydrátováním mezi krokvemi. Přívod vzduchu je zabezpečen u okapní hrany a odvod vzduchu přes hřeben. Vzniklé mezery se po celou dobu funk­čnosti střešního pláště nesmí uzavřít.

Častou chybou u tříplášťové střechy je neprovedení vydrátování. Důsledkem toho se tepelná izolace, především postupným zvětšením svého objemu, případně chybnou montáží, dostane až k fólii a dochází k vlhnutí a ztrátě tepelněizolačních vlastností. Další chybou je nevytvoření dostatečného přívodu a odvodu vzduchu, kdy opět dochází k vlhnutí tepelné izolace a z toho vyplývající ztrátě izolačních vlastností. Na velkém množství střech také z „úsporných důvodů“ chybí okapní plech, který odvádí vodu z fólie mimo římsu nebo do okapu. Zatékající voda pak pozvolna ničí římsy.

Některé realizační firmy navíc zapomínají, že po dokončení střechy nesmí být z venku nikde fólie vidět, jinak dojde k jejímu rozpadu vlivem UV záření. Každá fólie má totiž stanovenou dobu odolnosti proti UV záření, která je řádově v několika měsících a je určena pouze pro časovou prodlevu mezi jejím položením a pokládkou krytiny. U dvouplášťové střechy se fólie dotýká tepelné izolace a je vytvořena pouze větraná mezera mezi fólií a krytinou. Pro toto řešení je nutno vybrat vhodnou kontaktní fólii. Kromě častého zaměňování kontaktní a nekontaktní fólie jsou nejčastější chyby obdobné jako u tříplášťové střechy. Velká část chybných řešení spočívá opět v absenci okapního plechu. Častá je také fólie viditelná v okrajích střech.

První varianta: tříplášťová střecha – „nekontaktní fólie“ (Obr. 1)
První varianta: tříplášťová střecha – „nekontaktní fólie“ (Obr. 1)
Druhá varianta: dvouplášťová střecha – „kontaktní fólie“ (Obr. 2)
Druhá varianta: dvouplášťová střecha – „kontaktní fólie“ (Obr. 2)

2) Správné odvětrání

Při navrhování dvouplášťových a tříplášťových střech za použití betonové střešní krytiny je nutné vytvořit větranou vzduchovou mezeru mezi krytinou a hydroizolační fólií o ploše přiváděcích otvorů nejméně 200 cm2, připadající na 1 m délky okapní hrany střechy, o výšce vzduchové vrstvy nejméně 40 mm. Přesahuje-li vzdálenost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů 10 m, zpravidla se zvětšuje plocha větrané vzduchové vrstvy o 10 % základní plochy na každý další 1 m přesahující vzdálenost 10 m. Odváděcí větrací otvory ve hřebeni či na nároží se volí o ploše nejméně 1/1000 plochy střechy, nejméně však 100 cm² (při uvažování plochy střechy přimykající se ke hřebeni či k nároží z obou stran).

K odvětrání střechy slouží taška větrací, která je modifikací základní tašky s otvorem chráněným betonovou stříškou a mřížkou. Větrací tašky se kladou v druhé řadě pod hřebenem. Počet kusů na b.m. délky hřebene se určuje v závislosti na délce krokve a sklonu střechy přibližně podle tabulky uvedené v technické příručce. Pro intenzivnější odvětrání se doporučuje suchá montáž hřebene a nároží pomocí kartáčové lišty nebo větracích hřebenových pásů. Přívod vzduchu u okapní hrany se zajišťuje pomocí větrací mřížky a větracího pásu.

3) Pravidla správného laťování Nejdůležitějším krokem před pokládkou střešní krytiny je správné rozměření krovu a určení vzdáleností latí dle pokynů jednotlivých výrobců střešních krytin. Bohužel u některých neprofesio­nálních firem se můžeme často setkat s podceněním tohoto kroku a výsledkem je různá vzdálenost latí po délce krokví, což je nejvíce patrné na okrajových taškách. V horším případě dochází i k tomu, že není dodržena maximální vzdálenost poslední latě od hřebene krovu, a tudíž je nedostatečně překryta poslední řada tašek hřebenáči a dochází k zatékání. Vhodné rozteče latí uvádí jednotliví výrobci v prováděcích příručkách. Doporučené rozteče jsou totiž rozdílné pro jednotlivé typy krytin i pro různé sklony střechy. Technickou příručku, která uvádí tabulku roztečí pro rozmezí střešního sklonu (viz tabulka Rozteč latí), lze stáhnout na stránkách výrobce.

Správně provedená střecha s větracími taškami (Obr. 3)

3) Pravidla správného laťování

Nejdůležitějším krokem před pokládkou střešní krytiny je správné rozměření krovu a určení vzdáleností latí dle pokynů jednotlivých výrobců střešních krytin. Bohužel u některých neprofesio­nálních firem se můžeme často setkat s podceněním tohoto kroku a výsledkem je různá vzdálenost latí po délce krokví, což je nejvíce patrné na okrajových taškách. V horším případě dochází i k tomu, že není dodržena maximální vzdálenost poslední latě od hřebene krovu, a tudíž je nedostatečně překryta poslední řada tašek hřebenáči a dochází k zatékání. Vhodné rozteče latí uvádí jednotliví výrobci v prováděcích příručkách. Doporučené rozteče jsou totiž rozdílné pro jednotlivé typy krytin i pro různé sklony střechy. Technickou příručku, která uvádí tabulku roztečí pro rozmezí střešního sklonu (viz tabulka Rozteč latí), lze stáhnout na stránkách výrobce.

4) Konstrukční zásady při realizaci hřebene střechy

Hřeben včetně dalších podstřešních vrstev je dalším detailem, ve kterém se často chybuje. Při suchém kladení hřebenáčů u profilované betonové krytiny (např. krytina KMB Beta a KMB Hodonka) musí být první lať ve vzdálenosti 30 mm pod hřebenem. Na vrchol spoje krokví se připevní držák hřebenové latě. Výška připevnění držáků je závislá na sklonu střechy. Do takto připravených držáků se vloží hřebenová lať 50/30 mm a zafixuje se hřebíky (2,5 × 32 mm). Po pokrytí celé střechy krytinou se umístí univerzální kartáčová lišta (nebo větrací pásy) a přichytí hřebíky k hřebenové lati. Hřebenáče se doporučuje klást tak, aby otevřená spára byla po směru převládajících větrů. Nejdříve se připevní příchytka hřebenáče do kraje hřebenu dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5 × 32 mm). Nasune se hřebenáč a přitiskne do příchytky.

Další příchytka se připevní jedním pozinkovaným hřebíkem (2,8 × 70 mm) přes díru v hřebenáči a dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5 × 32 mm) do hřebenové latě. Tento postup se opakuje. Hřebenáčová příchytka současně vymezuje krycí délku hřebenáče. Hřebenáč vlastní vahou a dotlačením vytvaruje těsnicí lištu tak, že utěsní prostor mezi taškou a hřebenáčem. Hřebenáčová příchytka má pro ukotvení přes hřebenáč oválný otvor, který umožňuje měnit krycí délku hřebenáče. Detail ukončení hřebene a štítových hran se uzavře plastovou perforovanou ucpávkou příslušné barvy nebo ozdobnou betonovou hřebenovou ucpávkou. Správné řešení hřebene je na obrázku 4.

Správným řešením při realizaci hřebene je v případě dvouplášťové střechy dotažení tepelné izolace včetně fólie až do vrcholu krovu, v tomto případě žádný problém nenastává. V současnosti je ale často tento detail řešen tak, že je tepelná izolace ukončena v prostoru kleštin a prostor až ke hřebeni zůstává volný, nezaizolovaný tepelnou izolací. Použita je pouze pojistná fólie dotažená až ke hřebeni. V tomto případě je ale nutno vzniklý prostor řešit jako tříplášťovou střechu se všemi pravidly. Tedy přísun vzduchu nad tepelnou izolací pod fólii (nejlépe přidání větrací mřížky mezi fólie) a odvod přes hřeben (vytvořením větrané mezery). Pokud není zajištěno dostatečné větrání, dochází ke kondenzaci na spodním líci fólie a stékání vody do tepelné izolace a konstrukcí a v zimním období i k možnosti tvorby rampouchů.

Detail u hřebene střechy (Obr. 4)

Detail u hřebene střechy (Obr. 4)

5) Zásady kotvení základních tašek a doplňků

Velmi důležitou zásadou pro pokládku střešní krytiny je nutnost kotvení jednotlivých tašek, kterou řeší Pravidla pro navrhování a provádění střech vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR a kterou současně upřesňuje každý výrobce ve svých technických podkladech. Hlavní zásadou je nutnost kotvení základních tašek v ploše střechy dle jejího sklonu. Pro střechy budov ve větrových oblastech I až IV se doporučuje následující rozsah připevnění tašek:

  • na sklonech od 10° do 60° se počty připevněných tašek pro uzavřené střešní konstrukce stanoví podle tabulek v Technické příručce nebo dle Pravidel pro navrhování a provádění šikmých střech CKPT.
  • na sklonech od 60° do 75° v ploše se připevní každá taška vrutem nebo vhodnou stranovou příchytkou.
  • na sklonech od 75° v ploše se připevní každá taška dvěma připevňovacími prvky, tj. vrutem a vhodnou stranovou příchytkou nebo dvěma vruty.

Současně ale také platí, že při jakémkoliv sklonu střechy je nutné kotvit veškeré tašky na okrajích střechy a u prostupů. To se týká všech okrajových tašek na štítových hranách a také pultových tašek. Taška pultová se používá u pultových střech pro ukončení horní hrany pultové plochy. Taška je opatřena na straně závěsu betonovým krycím lemem. Připevňuje se pozinkovaným vrutem přes zadní zámek ke střešní lati, příp. příchytkou tašky. Pravidlo o nutnosti kotvení platí ale i pro všechny základní tašky podél okapní hrany, hřebene, úžlabí a nároží, kolem střešních oken a komínů, tedy tam, kde by mohlo vlivem působení větru dojít k jejich uvolnění. Podrobnosti o řešení detailů je možné také najít v technických příručkách jednotlivých výrobců. 

INFO o materiálu

Pro odvětrání střešního pláště firma vyrábí ke všem typům krytiny tašku větrací, která je modifikací základní tašky s vytvořeným otvorem chráněným betonovou stříškou a mřížkou.

Technické parametry větrací tašky KMB ROTA
větrací průřez 24,8 (cm2/ks)

KMB BETA a KMB HODONKA
větrací průřez 40,0 (cm2/ks)

 

TEXT + FOTO: KM Beta

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb 2/2018.