Stát nemá upřednostňovat jeden stavební materiál, myslí si 4 z 5 lidí

Stát by ve své bytové a stavební politice určitě neměl zvýhodňovat jen jeden stavební materiál, myslí si 81 % obyvatel České republiky. Každý by totiž měl mít možnost si svobodně vybrat, jaký materiál mu vyhovuje nejvíce a stát o tom prostřednictvím svého vlivu či hospodářské politiky nemá rozhodovat. Pokud chce stát stavební firmy nějakým způsobem podporovat, tak by se měl soustředit na české výrobce.

Více jak čtyři pětiny lidí (81 %) v České republice se domnívají, že stát nemá ve své hospodářské a bytové politice upřednostňovat jeden materiál na úkor jiného. „Jakékoli zásahy státu ve formě podpory jednoho materiálu na úkor jiného jsou kontraproduktivní a stavebníci je odmítají. Lidé chtějí mít možnost svobodného výběru materiálu, aniž by stát jeden z nich zvýhodňoval,“ vysvětluje marketingový manažer skupiny Xella v ČR a na Slovensku Luděk Suchomel.

Téměř polovina z dotázaných (46 %) zásah státu odmítá, protože každý stavebník by měl mít možnost si svobodně vybrat, jaký materiál mu vyhovuje nejvíce. Podle další čtvrtiny (28 %) nemá stát rozhodovat o tom, z čeho si postavím vlastním dům a podle 10 % nemá stát podléhat zájmům lobbystických skupin.

Pokud by stát chtěl do stavebního trhu zasahovat, tak podle mínění investorů by se měl především soustředit na podporu českých výrobců napříč různými materiály (33 %). Podle 25 % lidí by měl podporovat ekologickou výstavbu a podle 23 % by měl podporovat takové materiály, které zajistí menší náklady na provoz nemovitosti. Podle 19 % lidí není materiál důležitý, ale stát by měl podporovat dostupnou bytovou výstavbu, protože bytů je málo.

Rovněž podle podnikatelů ve stavebnictví je přitom nutné, aby součástí hospodářské politiky státu byla dlouhodobá strategie pro udržitelné stavebnictví, podpora technického vzdělávání
a vyvážený přístup státu k podpoře stavebních materiálů. „Státní podpora jednoho druhu materiálu na úkor jiných není to, co výstavbu rozproudí. Stát by naopak měl na základě objektivních dat podporovat široké spektrum producentů a měl by řešit celý životní cyklus stavby. Jen tak získá stabilní a funkční stavebnictví jakožto jeden z pilířů celé ekonomiky,“ uzavřel Luděk Suchomel.

Drtivá většina nových staveb v Česku je zděná. Stát prostřednictvím dokumentu „Surovinová politika pro dřevo“ chce, aby se víc stavělo ze dřeva. Cílem je do roku 2035 zvýšit podíl dřevostaveb u výstavby rodinných domů na 25 procent z nynějších necelých 14 %. Luděk Suchomel potvrzuje, že v roce 2024 podíl nových dřevostaveb ve výstavbě rodinných domů dosáhl 13,6 %, což je meziroční propad o 689 domů.

„Pro část investorů může být na první pohled dřevostavba atraktivní řešení, ale po obeznámení se se všemi faktory výstavby dávají stále přednost zděným stavbám,“ doplnil.

Podle aktuálního průzkumu agentury Ipsos by na zděnou nemovitost vsadilo celkem 78 % lidí. K dřevostavbě by se při prvotním rozhodování přiklonilo 21 % dotázaných, realita je však daleko nižší. Na zděných materiálech domácnosti nejvíce oceňují jejich odolnost a dlouhou životnost. Vnímají i lepší izolační vlastnosti a věří, že zděná nemovitost má větší hodnotu než dřevostavba.

Odborníci také připomínají, že u většiny běžných dřevostaveb tvoří dřevo pouze nosnou konstrukci, ostatní části stěn jsou často tvořeny kombinací různých izolačních a obkladových materiálů, včetně syntetických. V obvodové stěně z lehké skeletové (rámové) konstrukce je dřevo zastoupené jen ze 4–5 %.

Průzkum zaměřený na aktuální témata ve stavebnictví uskutečnila Xella na vzorku 1029 respondentů z celé České republiky. Sběr dat byl realizován v červnu letošního roku prostřednictvím aplikace Instant Research agentury Ipsos.

 Zdroj: PR článek Xella CZ, s.r.o.