Veřejný prostor sídel zasažený povodní- díl 1.

Tento text nabízí základní rozbor situace veřejného prostoru měst a obcí, jeho stav před, v průběhu a po odeznění povodně, zejména pak prostoru pod úrovní terénu včetně uvedení konkrétních příkladů. Text je součástí sborníku referátů 18. Mezinárodní konference Městské inženýrství Karlovy Vary 2013- „Povodeň a město“, která se konala dne 7. června 2013.

Je všeobecně známo, že ty části veřejného prostoru měst a obcí, které se nacházejí v inundačním území vodních toků, jsou obvykle přímo či nepřímo povodní zasaženy s důsledkem vzniku škod. Jejich rozsah a kvalita je vázána na konkrétní podmínky takového území, na konkrétní parametry vodního toku, jeho povodňového/vých stavu/vů a jeho režimu/mů, na okolnost, zda jde o území v aktivní či pasivní inundační zóně, na okolnost, zda již zde bylo reagováno jistými protipovodňovými opatřeními a s jakými výsledky atd. Obvyklý postup hodnocení škod následkem povodní bývá často omezen jen na jeden objekt (jednu stavbu). Málokdy se dosud, např. v případě veřejného prostoru a jeho podzemí, vyskytovala snaha sledovat více souvislostí, vyhodnocovat situaci v širším záběru (děje se tak částečně jen v případě vazby na systémy jednotné kanalizace a jejich odlehčovací komory vybavené odlehčovacími stokami), tj. chybí snaha hodnotit situaci komplexněji před, v průběhu a po povodni v zaplaveném území a v jeho sousedství. Dobrat se pravdy, co se zde vlastně odehrává do všech detailů, zejména též pod povrchem zcela zatopeného či jen podmáčeného území, není snadné z mnoha důvodů, např. též proto, že se téměř vždy jedná o značně heterogenní prostředí s mnoha vlivy antropogenní činnosti v relativně dlouhém časovém úseku v minulosti i v současnosti, vytvářející pestrou kombinaci podmínek s přímou i nepřímou vazbou na vznik nemalých škod bezprostředně a též i následně, tj. dlouhodobě.

Nejdříve bývají registrovány a dokumentovány různé zjevné propady místních komunikací s následnou snahou „vtáhnout do hry“ tj. zajistit spoluúčast na financování nápravy škod další potenciální přímé i nepřímé spoluviníky. V tomto případě jimi mohou být ti, kteří dlouhodobě iniciují a způsobují vznik a rozvoj kavernózních jevů, tj. vznik a rozvoj dutin v podzemí. Zkušenosti ukazují, že to potenciálně mohou být investoři, projektanti, zhotovitelé a provozovatelé všech druhů inženýrských sítí a z nich pak zejména ti, kteří mají v péči kanalizace a vodovody (speciálně se nejčastěji jedná o kombinovaný vliv netěsných vodovodů v blízkosti netěsných stok či jiných netěsných objektů v podzemí). Samozřejmě je též důležitá výchozí situace charakterizovaná morfologií terénu a geologickým složením povrchové vrstvy (často jde o antropogenní geologické vrstvy s výskytem nezkonsolidovaných navážek, ne zcela vyplněných původních sklepních prostor, žump apod.). Svůj podíl mají i všichni ti, kteří dlouhodobě ovlivňovali vývoj urbanizace tohoto území, zejména ti, kteří první rozhodli a následně rozhodovali o zástavbě v potenciálním inundačním území (v území aktivní a pasivní inundace). Objektivně je třeba vidět, že svůj podíl zavinění škod mívá i celá řada nepředvídatelných náhod, tedy jakoby výhradně vyšší moc.

V případě posuzování škod na místních komunikacích a na jiných objektech a stavbách je obvykle k dispozici výsledek rekognoskace zjevných poruch a poškození s jejich podrobným popisem, s fotodokumentací a zpřehledněním technologického postupu nápravy těchto škod a včetně jejich finančního vyjádření. Jako podklad obvykle nechybí stávající platný územní plán sídla. Situaci pak komplikuje též to, že v neadekvátním stavu je (existuje-li vůbec) dokumentace a databáze správců místních komunikací či majitelů a správců jiných objektů a staveb pod úrovní terénu (včetně např. dokumentace zpřehledňující stav a vývoj dopravního zatížení), odpovídající dokumentace a databáze všech provozovatelských společností v úseku vedení technického vybavení (včetně údajů základních technických parametrů a důležitých údajů z období realizace, parametrů provozních, dostatečně přesných, nezkreslených údajů provozní údržby, provozních manipulací, údaje poruchových a havarijních stavů a zásahů, jejich vyhodnocení …). Často absentuje i podklad, který alespoň základním způsobem popisuje geologické a hydrogeologické poměry a podmínky povrchové vrstvy, či výsledky aktuálních geologických a geotechnických průzkumů. Za této situace nedostatku podrobných informací jde o problém obvykle označovaný jako problém black-box.

Svým způsobem je vždy jakýmsi koncentrovaným a velmi intenzivním experimentem s daným sídlem i atak vody každé významnější povodně, který pak doznívá ještě i několik let. Takovýto atak urychluje proces stárnutí a opotřebení, tj. opotřebení a zeslabení životnosti všech prvků dopravní a technické infrastruktury, nacházejících se zde ve veřejném prostoru, jednotlivě a též i ve složitém a různě zkombinovaném, přímém i zprostředkovaném vzájemném účinku. Extrémní povodňová situace (obvykle přesahující Q100 ) zaplaveného urbanizovaného území, představuje zcela výjimečný zatěžovací provozní stav pro toto území a pro všechny prvky v něm, který z pohledu užívaných postupů návrhu, postupů realizace i způsobů provozu všech prvků technického vybavení urbanizovaného území v něm se nacházející neměl vlastně nikdy nastat. Technické normy či jiné podklady takový specifický a svým způsobem příliš extrémní zatěžovací stav nevymezují jako směrodatný (závazný, reprezentativní) pro dimenzování technických parametrů a dalších opatření. Přestože se jedná o důsledky působení živlu (jakákoli zdůvodňování a dokazování i jiného čistého přímého zavinění vzniklých škod jsou obvykle právně neschůdná), i přesto lze vést úvahy na téma: stupeň spoluzavinění spolupůsobením při vzniku škod, tj. na téma: stupeň spoluviny vylepšením podmínek pro účinnější působení živlu.

Autor: Doc.Ing. Petr Šrytr, CSc., Fakulta stavební ČVUT v Praze
Zdroj: ŠRYTR, Petr. Veřejný prostor sídel zasažený povodní. Sborník referátů z 18. mezinárodní konference Městské inženýrství Karlovy Vary 2013- „Povodeň a město“ konané dne 7. června 2013. Praha: Informační centrum ČKAIT, s.r.o., 2013. s. 149- 158

Literatura, podklady:
[1]    Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) v platném znění.
[2]    Eichler Ch. : Instandhaltungstechnik (VEB Verlag Technik, Berlin, 1985).
[3]    Stein D., Niederehe W.: Instandhaltung von Kanalisationen (Ernst&Sohn, Verlag fűr  Architektur und technische Wissenschaften, Berlin, 1992).
[4]    Šrytr P. a kol.: Městské inženýrství (1), (2) (Technický průvodce ČMT, ACADEMIA, ČKAIT, Praha, 1999, 2001, ISBN 80-200-0633-X).
[5]    HLAVÍNEK, P.  MIČÍN, J.  PRAX, P. Příručka stokování a čištění. Brno: Vydavatelství NOEL 2000 s. r. o., 2001. ISBN 80-86020-30-4.
[6]    KREJČÍ, V. a kol.: Odvodnění urbanizovaných území, koncepční přístup. Brno: Vydavatelství NOEL 2000 s. r. o., 2002. ISBN 80-86020-39-8.
[7]    Šrytr P. a kol.: Odvodňování malých obcí a okrajových částí měst (Professional Publishing, VŠB-TU Ostrava,  2011, ISBN 978-80-7431-076-8).
[8]    Asociace pro vodu ČR a FSv ČVUT v Praze : Jak hospodařit s dešťovou vodou na soukromém  pozemku (Ústav pro ekopolitiku, r.p.s., Praha, 2009, ISBN 978-80-87099-06-3).
[9]    TP103 Navrhování obytných a pěších zón-Technické podmínky (MD ČR-OPK, vyd. KAURA publishing, 2008, ISBN 80-902527-0-2).
[10]    Šrytr P. : Výpadky (poruchy a havárie) inženýrských sítí z hlediska udržitelného rozvoje (FSv ČVUT v Praze, K126, 2009, ISBN 978-80-01-04289-2).
[11]    Soubor legislativních, technických a dalších podkladů z oblasti technické infrastruktury.

Foto: Thinkstock.com