Požáry v Los Angeles: Urbanismus města a jakou vinu na požáru nesla zastavěnost?

Kalifornští hasiči se v těchto dnech ještě stále snaží dostat tamní rozsáhlé požáry pod kontrolu. Veřejnost, experti a zejména média pak neváhají živě spekulovat, co přesně bylo příčinou nekontrolovatelného šíření ohně, který spálil většinu Los Angeles – a to aniž by bylo možné jej zpomalit.

V dříve publikovaném článku je možné si přečíst více o materiálech, ze kterých byla vystavěna většina domů v L. A. a jaký podíl to mohlo na požárech nést. Nyní se podívejme na zastavěnost a rozvržení města, a tedy samozřejmě i na to, jakou vinu na tragédii mohlo mít územní plánování.

Rozšiřování městské zástavby

Urbanistické plánování Los Angeles bylo vždy zaměřeno spíše na rychlý rozvoj než na dlouhodobou udržitelnost a bezpečnost. Mnoho oblastí bylo zastavěno bez dostatečného zohlednění rizik spojených s požáry. Starší části města navíc neprošly modernizací, která by zahrnovala protipožární opatření, jako jsou nehořlavé stavební materiály nebo dostatečná vzdálenost mezi budovami.

Během posledních desetiletí se navíc město rychle rozrůstalo do okolních přírodních oblastí, které původně (před zástavbou) šlo označit jako lesy, křovinaté louky a suchá travnatá území. Jejich zastavěním však nedošlo ke změně povahy těchto lokalit a ani k přizpůsobení blízkého okolí z hlediska bezpečnosti – tato rozhraní, kde se zástavba potkává či prolíná s „divočinou“, jsou tak z hlediska požárů velmi zranitelná, protože vegetace je v těchto oblastech snadno hořlavá. Byla před výstavbou domů, je i po výstavbě. Jakmile tedy požár vznikne, rychle se šíří z přírody na obytné oblasti.

Domy v Los Angeles a jeho okolí jsou navíc často stavěny v poměrně těsné blízkosti a často bez ohledu na odstupy či opatření, které například v Evropě považujeme za zcela zásadní, a proto jsou ukotveny i v našich zákonech a nařízeních. Těsná zástavba Los Angeles ve výsledku znamená, že jakmile jeden dům začne hořet, plameny se mohou velmi rychle rozšířit na sousední stavby. Tento „efekt dominového pádu“ je navíc umocněn vysokými teplotami, které hořící budovy vyzařují.

Další problém představuje zástavba z hlediska úzkých cest a oblastí s omezeným přístupem pro hasičskou techniku. V případě evakuace nebo nutnosti rychlého zásahu jsou hasiči limitováni těmito infrastrukturními nedostatky a nemohou se ke kritickým místům dostat včas – anebo se k nim nedostanou vůbec.

Nedostatek protipožárních opatření

Kromě nedostatků v městské zástavbě je třeba připočítat i nedostatky přímo na individuálních pozemcích jednotlivých vlastníků – tedy rozvržení samotných domů a zahrad, které rovněž nebyly plánovány s ohledem na vysoké riziko požárů. Domy tak často postrádají dostatečný ochranný prostor mezi vegetací a obytnou zónou.

Tzv. „defenzivní zóny“, které by mohly zabránit šíření ohně, jsou buďto nedostatečně udržované, nebo zcela chybí a vegetace se bujně rozrůstá po celém pozemku a popíná i samotný objekt. Což je sice z hlediska estetiky velmi efektní, z hlediska bezpečnosti – zejména v suchých měsících roku – se jedná o hazard.

Dalším rizikem pak je elektrické vedení, které často vede nadzemními trasami skrze hustě zatravněné, zarostlé, ale i zastavěné oblasti, což je další potenciální příčina požárů. Při silném větru nebo bouři může jedno takové spadlé vedení zapálit suchou vegetaci, což má následně katastrofální následky.

Sociální a ekonomické faktory

Rozdíly ve městě jsou také nasnadě. Zatímco na jedné straně máme honosné vily hollywoodských celebrit, ekonomické nerovnosti ve městě znamenají, že v mnoha chudších oblastech jsou domy stavěny z levných materiálů, které snadno podléhají ohni. Tyto komunity často nemají zdroje na zlepšení protipožární ochrany nebo na odstranění hořlavé vegetace.

Vyhráno ale nemají ani ti, kteří pochází z „lepších“ čtvrtí. Zde pro změnu platí, že pojišťovny se stahují z rizikových oblastí, protože dokážou spočítat rizika, která v místě hrozí. Například na Floridě stojí pojištění domu nyní 11 000 USD ročně, což je až pětkrát více než jaký je celostátní průměr. A to si samozřejmě mnoho lidí si jej nemůže dovolit. Lze předpokládat, že Los Angeles je s ohledem na časté požáry podobný (anebo po letošku bude podobný) případ a ztráta domu je z finančního i emočního hlediska obdobně katastrofální pro majitele z jakékoli společenské třídy.

Mohl za to urbanismus?

Nedostatek regulací a předpisů a norem vedoucích k bezpečnější zástavbě, nedostatečná údržba ulic a regulace podrostu a zeleně ve městech a v blízkosti objektů, ale v neposlední řadě i problémy s dodávkami vody – všechny tyto faktory společně vedly k celé tragédii a astronomickým škodám, které i v těchto dnech stále naskakují.

Přesto je výskyt několik velkých požárů v Los Angeles, navíc v lednu, velmi neobvyklý, což není médii dostatečně zdůrazňováno. Požárová sezóna v lokalitě obvykle nastává na konci léta, nikoli uprostřed zimy. Kde tedy hledat skutečného viníka, když urbanismus a údržba města jsou pouze částečně na vině?

Zde je třeba zdůraznit jednu věc – obecně platí, že do oblastí na rozhraní divočiny a města, což část Los Angeles je, se stěhuje stále více lidí, čímž se zvyšuje populace a lidská aktivita v těchto oblastech. To znamená větší rizika přírodního charakteru pro lidi, kteří v lokalitě žijí, a také větší potenciál pro vznik požárů lidským zaviněním.

Ačkoli lesní požáry mohou a často vznikají bleskem, většinu požárů způsobují lidé; požáry v minulých letech často prokazatelně začaly kvůli táborovým ohňům, nezodpovědně odhozeným cigaretám nebo spadlým elektrickým vedením. Zda taková byla příčina i současného požáru ovšem zatím není známo, a tak po skutečném viníkovi budeme zřejmě muset pátrat dál.

Zdroje: YahooNews, CleanTechnica, Vox, MotherJones