Mitchell Joachim: Co je to ecotransology?
Newyorský architekt Mitchell Joachim byl loni na základě svých ekologických vizí navržen časopisem Wired na seznam patnácti osobností, kterým by měl nový americký prezident naslouchat. Není se co divit – v době globálních změn klimatu se téma udržitelného rozvoje prosazuje zvláště neodbytně a naléhavě. Cenným příspěvkem k tomuto tématu byl nedávný rozsáhlý projekt Zelená architektura pořádaný Galerií Jaroslava Fragnera, kterého se Mitchell Joachim zúčastnil výstavou a přednáškou. Myšlenky, které Joachim v rámci think-tanku Terreform 1 a vlastního architektonického studia Archinode rozvíjí, jsou spíše utopické – jistě právě díky tomu i pádné.
Výstava architektonického, městského a ekologického designu Mitchella Joachima a jeho spolupracovníků v přízemí Galerie Jaroslava Fragnera (30. 10.–14. 12. 2008) přinesla odvážné příklady radikálního řešení problémů ekologické krize, kterou naše civilizace soustavně prohlubuje a průběžně vytěsňuje. Ekologický design je podle analytické skupiny Terreform 1 nejen filozofií udržitelného rozvoje, ale především aktivní integrací ekologických zásad do městského prostředí. Nová města by měla být podle autorů navrhovaná jako promyšlený celek už od prvních návrhů. Ten zahrnuje vývojové projekty organických obydlí, ekologickou dopravu, komunikace a řadu dalších souvisejících témat. Ke komplexním problémům přistupuje tým autorů odpovědně, ale současně velmi uvolněně, chápe jej jako prostor k experimentu. Hravá forma prezentace se zde kromě jiného osvědčuje jako způsob, jak naservírovat divákovi znepokojivá globální fakta, aniž by utrpěl větší psychickou újmu.
Když se Mitchella Joachima zeptáte, co ho přivedlo k ekologii, jíž se přes deset let na akademické půdě zabývá, odpoví, že jedním z impulzů byla pro něj evropská poststrukturalistická filozofie. Myšlenky filozofů, jako byl Martin Heidegger či Jacques Derrida, kteří v reakci na postmodernu uvažovali o městě, estetice či módě, zažívaly v 90. letech na Kolumbijské univerzitě svůj zlatý věk. Pro Joachima představovaly první podněty k teoretickému zaměření, ale i výzvu kriticky a hlavně aktivně se vůči nim vymezit. „Když jsem ukončil školu a naučil jsem se být dobrým dekonstruktivistou,“ vysvětluje s jistou ironií, „pochopil jsem, že jsou na světě i jiné zajímavé věci – konkrétně ekologie, tedy řešení skutečné krize.“
Začátky a cíle
V univerzitním prostředí 90. let se Mitchell Joachim seznámil s většinou svých budoucích spolupracovníků z různých oborů, se kterými později zakládá neziskovou platformu Terreform ONE (Nezisková ekologická síť). Jejich společným cílem je rozvíjet sociální ekologii a šířit povědomí o nových dimenzích udržitelnosti. V současnosti tým pracuje na různých inovativních programech, které mají přispět k udržitelnému rozvoji energie, dopravy či výstavby, a na nových podobách města.
Mezi členy Terreformu 1 jsou architekti, designéři, biologové i ekologové, které spojuje jejich pohled na současnou situaci – pracují pod společnou střechou, kterou je ekologie. Například jeden z Joachimových kolegů Dan O’Connor, který přijel na zahájení v galerii Jaroslava Fragnera, má jako fotograf umělecké vzdělání. Díky svému zaměření ale s architekturou a ekologií velmi intenzivně komunikuje – zabývá se prvními příklady architektury, jako jsou primitivní konstrukce, konkrétně chatrče. „S Danem jsme se potkali na začátku 90. let. Pohybovali jsme se v hudbě, konkrétně v grunge, hodně tvrdém grunge,“ upřesňuje společný rockový background s decentním úsměvem architekt Mitchell Joachim. O tom, že jejich současná, profesionální spolupráce šlape neméně tvrdě a živě dál, není pochyb – jak jinak by mohla mít tak úderné výsledky.
Jak se zrodila transology
Pro komplexní oblast nazvanou anglicky transology, tedy předmět bádání Mitchella Joachima, nemáme v češtině ekvivalent. Oč jde, vysvětluje blíže podtitul dizertace – Integrovaný design urbanistické mobility. Lapidárně řečeno: jde o nauku o přemísťování se v prostoru; transologický systém zkoumá modely vztahů mezi dopravními prostředky a jejich základním uspořádáním.
Zájemci chtiví detailů si mohou udělat představu z informací na webových stránkách ateliéru Archinode, aniž by bylo nutné pronikat do 435 stran Joachimových tezí. Nicméně mnohé objasní geneze termínu. Termín transology byl zaveden uvnitř známého vývojového kolektivu Smart Cities Group vedeného Williamem J. Mitchellem. Cílem této pracovní skupiny financované automobilkou General Motors bylo vyvíjet inteligentní auto budoucnosti, které by kromě ekologického pohonu ušetřilo svým designem (umožňujícím parkovat na principu nákupních vozíků) spoustu místa ve městě. Právě zde se osvědčila mezioborová výměna nepředpojatých, otevřených mozků, jejichž myšlení bylo vzdálené zavedeným stereotypům automobilových designérů.
„Měli jsme právníka, lékaře, inženýra, ekologa, architekta, fyzika… Všichni dohromady jsme měli za úkol přehodnotit auto v kontextu životního prostředí, městské mobility a dopravy v budoucích městech. Vytvořili jsme tak (omylem) nové pole, které dosud nemělo žádnou definici. V průběhu čtyř let výměny nápadů mezi jednotlivými disciplínami jsme zjistili, že děláme něco jedinečného, navrhujeme města kompletně od jejich základů – od dopravních prostředků přes pěší stezky až po mrakodrapy. Potřebovali jsme to nějak pojmenovat, a tak jsme začali s termínem transology, s jakousi teorií, která vznikla pod hlavičkou udržitelného rozvoje.“
Udržitelný rozvoj
Progresivním přístupem Joachim v zásadě redefinuje čistě technickou či technokratickou představu udržitelného rozvoje. Podle něj není tradiční chápání udržitelnosti a jeho naplňování dostatečně uspokojivé. To, že určitý produkt neškodí životnímu prostředí, radikálně uvažujícímu transologovi nestačí. Realizace inovativních návrhů mají být veskrze pozitivní, tedy nikoli pouze málo nebo vůbec škodlivé, ale vysloveně prospěšné.
Ekologické vize v architektuře, urbanismu a designu založené na souhře vyspělé techniky a přírodních zdrojů nejsou nové. Joachim ve své dizertační práci, která s aktivitami Terreformu 1 úzce souvisí, reflektuje také předmoderní teze, například osvícenské myšlenky Thomase Jeffersona, který (velmi zjednodušeně řečeno) obhajoval ekologické principy tím, že prosazoval efektivní soužití s přírodou a přirozené právo člověka žít z toho, co zem dává. Moderní doba princip symbiózy člověka s přírodou opustila a současně přinesla významné utopické koncepty života ve městě ve smyslu fungování jeho systému jako celku; známý je například futuristický projekt Biopolis skotského biologa Patricka Geddese ze začátku minulého století. Vize jsou třeba, byť se jejich naplnění jeví jako nereálné. V současnosti existuje řada vizionářských, téměř „ekocentrických“ iniciativ, které hledají řešení, ať už ve smyslu urbanistické soběstačnosti, rozvoje komunitních aktivit, technologií nebo transportu, ale jen málokde se setkáváme se skutečně komplexním, systémovým řešením.
Terreform 1
Dlouhodobý výzkum neziskové organizace Terreform 1 se zabývá filantropickým designem a integrací ekologických zásad do městského prostředí. Záběr Terreformu 1 sleduje tři hlavní, vzájemně provázaná pole – bydlení (habitat), dopravu (mobility) a urbanismus (urbanity). Zásadním projektem kolektivu je Fab Tree Hab, který reaguje na současné plýtvání energií ve stavebním sektoru. Joachim vychází z předpokladu, že Amerika bude potřebovat příštích padesát let na to, aby vyřešila své problémy související s klimatickými změnami, energetickou krizí a dopravním sektorem. Každopádně ale celých 48 procent energie představuje stavební sektor – průmysl, obchod a bydlení založené na architektuře: to vše je závislé na nákladných systémech ventilace a klimatizace.
„Klíčové je v projektu Fab Tree Hab zvětšení efektivity o 300 procent, což není absurdní, když vezmete v úvahu jen výdaje na elektřinu, konstrukce a plýtvání teplem. Myslím, že nechuť začít s novým modelem bydlení je tu hlavně proto, že lidé nejsou trpěliví. Nechce se jim čekat na dům, až za několik let vyroste,“ říká s jistou skepsí Mitchell Joachim.
Podobné předsudky mají potenciální uživatelé vůči ekologickým vozům. V rámci Terreformu 1 vznikají různé návrhy dopravních prostředků, které by volnou cirkulací nahradily dnešní osobní auta. Systém městských komunikací a automobilových výtahů, který se jen málo liší od futuristických designů ze sci-fi filmu Minority Report, by umožňoval i větší dopravní flexibilitu. Ale také tady bohužel záleží na tom, zda budou mít lidé skutečně zájem přesedlat na nový druh transportu. Současná běžná auta berou jako neměnnou danost i sami automobiloví vývojáři.
Globální město
Jedním z velkých cílů Joachima a jeho kolegů je domácí New York, který týmu slouží jako modelové město budoucnosti. Projekt New York 2106, ve kterém se setkávají dílčí oblasti výzkumu autorů, konstruuje progresivní obraz metropole soběstačné co do energie, vody, potravinového zásobování, výroby, bydlení i kultury. Právě zde Terreform 1 spekuluje nad možnými důsledky zcela nové úrovně udržitelnosti. Města jako taková obývá polovina všech obyvatel celé planety, přičemž městská populace roste dál, zatímco neurbánní zóna je místem chudoby. Potřeba radikální změny se promítá i do globálnějších úvah týmu.
Klimatické změny chápou současní odborníci jako jednu z hlavních výzev 21. století – vážnost situace je neoddiskutovatelná, co s tím? Reálnou hrozbu urbánní civilizaci ironicky řeší jedna z digitálních projekcí, která byla promítaná i v Galerii Jaroslava Fragnera. Předpoklad, že na zeměkouli v průběhu století zavládne nesnesitelné vedro, pojednali autoři s absolutní nadsázkou: zinscenovali řízenou evakuaci všech důležitých světových měst do jediné urbánní megapole na Severním pólu. Toto organizované šílenství řízené z kokpitu jakési vesmírné lodě je nicméně možné brát nejen jako groteskní hyperbolu, ale také jako impulz k vážné sebereflexi – obavy z omezené kapacity Severního pólu jsou totiž na místě – tedy: je Praha dostatečně důležitým městem, aby mu byla v příjemném polárním podnebí přidělena byť jen skromná parcela? A co když ne?
Názorově spřízněných ekologických iniciativ je naštěstí na světě víc. Architekt, teoretik a pedagog Mitchell Joachim si pochvaluje, že v současnosti je situace sdílení informací a výměny názorů mezi odborníky z různých zemí usnadněná internetem (ostatně i návrh spolupráce ze strany kurátorů Galerie Jaroslava Fragnera vznikl na bázi internetového kontaktu).
„Internet vytváří nové formy praxe, různé autonomní skupiny prostřednictvím sítě operují z různých zón. Například díky ukládání do FTP je dnes velmi snadné spolupracovat s kýmkoli na světě. Je výborné, že tak máme možnost účastnit se například kolektivních výstav. Je opravdu dobré udržovat dlouhodobé vztahy s partnery, které potkáte ve škole nebo na různých pracovištích, a čas od času je oprášit,“ uzavírá náš stručný, podnětný a zábavný rozhovor Mitchell Joachim.
Mitchell Joachim (1972) se tématu ekologie věnuje více jak deset let, studium ukončil v roce 2006 obhájením dizertační práce na téma Ecotransology (integrovaný design urbanistické proměnlivosti) na Massachusetts Institute of Technology.
Je partnerem organizace Terreform 1 a vede studio Archinode (www.archinode.com). Jako architekt má za sebou praxe v kancelářích Gehry Partners, Michael Sorkin Studio nebo Pei Cobb Freed & Partners. Z akademického prostředí neodešel, v současné době působí jako asistent na Kolumbijské univerzitě. Za své projekty v oblasti architektury a ekologie získal několik ocenění. |
Mariana Serranová
Foto a vizualizace: Archiv studia Archinode, Klára Pučerová
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.