Stodola ze žuly a dům ze dřeva: Dokonalý soulad s Jizerskými horami

Přírodní materiály, respekt k místní tradici a současná architektura bez zbytečných gest. Rodinný dům v Jizerských horách ukazuje, že moderní novostavba nemusí být v kontrastu s krajinou ani venkovským kontextem. Naopak, může na něj citlivě navazovat a dál ho rozvíjet. Součástí areálu je i samostatně stojící stodola z lokální žuly, která spolu s hlavním domem vytváří harmonický celek.

Na první pohled obě stavby působí, jako by na pozemku stály desítky let. Až při bližším zkoumání je zřejmé, že jde o soudobou architekturu, která pracuje s tradičními formami a materiály, ale v moderním pojetí. Autorem návrhu je ateliér Labor 13.

Dvoupodlažní rodinný dům má jednoduchý, archetypální tvar se sedlovou střechou, který je pro oblast Jizerských hor přirozený. Stejný princip platí i pro menší stodolu. Oba objekty architekti propojili rozlehlou terasou, čímž vznikl chráněný venkovní prostor, který funguje jako přirozené centrum každodenního života. Celek působí střídmě, klidně a bez snahy o okázalost – přesně tak, jak si horské prostředí žádá.

Roubenka pro kamaráda

Materiálové řešení hraje zásadní roli. Hlavní dům je obložen dřevěným laťováním, které přirozeně stárne a postupně se ještě více propojuje s okolní krajinou. Stodola s velkorysými vraty je postavena z lokálně těžených žulových kostek, čímž odkazuje na původní hospodářské stavby v regionu a zároveň podtrhuje autenticitu celého místa.

„Přišel kamarád, že uvažuje o stavbě roubenky v Jizerských horách. Vedle roubenky chtěl postavit doplňkovou stavbu, která by sloužila jako zahradní dům a technické zázemí. Dlouze jsme diskutovali o zadání, možnostech i výhodách jednotlivých staveb. Nakonec jsme se domluvili, že postavíme moderně i hlavní dům. Hlavní argumenty byly propojení stavby s okolní přírodou velkými okny a užití soudobých detailů a materiálů,“ popisuje Martin Vomastek z ateliéru Labor 13.

Velkoformátová posuvná okna se stala klíčovým prvkem domu. Přivádějí do interiéru dostatek denního světla a zároveň umožňují přímý kontakt s exteriérem. Po jejich otevření se obytný prostor přirozeně rozšiřuje o terasu a zahradu, což je v letních měsících zásadní kvalita.

Dřevo a zase dřevo

Materiálová kontinuita mezi exteriérem a interiérem je patrná na první pohled. Dřevo z fasády se promítá i do vnitřních povrchů, doplněné o bílé omítky a výrazný betonový strop, který interiéru dodává současný charakter. Beton zde nehraje roli chladného kontrastu, ale spíše vyvažuje teplo dřeva a podtrhuje jednoduchost prostoru.

Obytné podkroví osvětluje široký vikýř, který nejen přivádí světlo, ale zároveň rámuje výhledy do okolní krajiny. Právě práce s výhledy a promyšlené osazení otvorů je jedním z nejsilnějších momentů celého domu.

Interiér odpovídá celkovému konceptu stavby, je klidný, funkční a zaměřený na každodenní život rodiny. Architekti zde vytvořili několik zákoutí určených k odpočinku, včetně vestavěného pódia s matrací, které slouží k relaxaci, příležitostnému přespání návštěv nebo jako herní prostor pro děti. Jde o jednoduchý, ale velmi efektní prvek, který podporuje neformální atmosféru domu.

Střídmost především

Barevná paleta je záměrně střídmá: přírodní odstíny dřeva, bílá a černé akcenty vytvářejí nadčasový základ, který nebude podléhat krátkodobým trendům. Dům tak má potenciál dobře stárnout – esteticky i provozně.

V přízemí se nachází centrální obytný prostor s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Dominantou je krb a výhled do zahrady, který se mění s ročními obdobími. Horní podlaží je vyhrazeno pro ložnice a klidovou zónu. Zkosení střechy zde vytváří útulnou atmosféru, aniž by ubíralo na funkčnosti.

Zajímavým detailem je síť navazující na spací prostor, která slouží jako relaxační plocha i jako oblíbený prvek pro děti. Dům ale nabízí i další zázemí – saunu, odpočinkovou místnost s vinotékou a samostatnou televizní místnost pro rodinné večery.

Výsledkem je soudobý rodinný dům, který respektuje místo, pracuje s lokálními materiály a dokazuje, že moderní architektura na venkově nemusí být kompromisem. Naopak, může být jeho přirozenou součástí.