Rodinné domy

Jen co jsme vkročili na výsostné území prvního vodního obydlí, okamžitě nás přistihli při činu. Přes sousední můstek se k nám rozběhl statný chlapík a s gestem ochranky zátoky přibrzdil naše nadšení hned při vstupu na vysunutou terasu. Nevím jak vás, ale mě pravidelně někdo „nachytá“.

Lidé chtějí bydlet ekonomicky, tedy nízkoenergeticky a s předpokladem, že nízký odpočet za celoroční spotřebu energie jim postupně vynahradí náklady spojené s náročnější stavbou rodinného domu. Nanejvýše při nepříznivém počasí počítají s menšími platbami za dohřívání přiváděného vzduchu teplou vodou ze zásobníku; tedy v době, kdy se pasivní solární zisky ze zasklených ploch obrácených na jih přibližují k nule.

Neúměrně drahé pohodlí je styl, kterému se rozumný a ekologicky uvažující člověk zdálky vyhne. Přemýšliví investoři hledají úsporná řešení, která by snížila provozní náklady jejich domu na minimum.

Stavět energeticky úsporně už není jen módní záležitost. Tento trend (naštěstí) přerostl do přirozené potřeby a na nízkoenergetické, případně pasivní domy se už nedíváme podezíravě. Jestliže chceme postavit dům tak, aby nás jeho provoz stál co nejméně, měli bychom samozřejmě využít v první řadě to, co se nabízí zcela přirozeně – slunce nám dům vyhřeje snadno, bez složitých technických zařízení a úplně zadarmo. Stačí dostatečně velká, vhodně orientovaná a kvalitní okna… Jen není vše tak jednoduché, jak by se mohlo zdát na první pohled (ale tak už to v životě chodí).

Nové materiály jsou pro architekta vždy velkou výzvou. Jedním z příkladů je i Vila Nurbs na pobřeží Costa Brava z dílny španělského architekta Enrica Ruiza-Geliho. Inovativní materiály z keramiky a plastů vytvářejí ochranu před slunečním zářením a optimální podmínky pro bydlení v domě.

O tom, jaká střecha patří na dům s nízkoenergetickým či pasivním standardem, by se dalo uvažovat z několika hledisek. Finančních, estetických, z hlediska krajových zvyklostí či sousedských řečí. My se soustředíme na jediné – na funkčnost.

V Rakousku, Německu, Finsku či USA jich je ažaž. U nás je situace jiná. Naši investoři, většinou odchovaní na masivních tradicích zděných domů, jsou opatrní, v některých případech dokonce skeptičtí. A to i přesto, že montované domy mají své výhody.

Když plánovali svůj vysněný dům, byli Gablasovi nadšeni ideami pasivní výstavby. Oslovila je hlavně možnost takového fungování domu, které nezanechá budoucím generacím památku v podobě skleníkového efektu a zničené přírody. Navíc sliboval provoz finančně nenáročný, který bude únosný, i když už nebudou ekonomicky aktivní. Postupně však přicházeli na detaily, které jim na pasivním domě nevyhovovaly, a tak se rozhodli jít vlastní cestou.

Voda a vlhkost přicházející ze země a srážkami z ovzduší jsou odvěkými nepřáteli dřeva. Nejsou však jedinými zdroji „mokrých“ problémů dřevostaveb. Také v interiéru se vařením či sprchováním, ale i dýcháním produkuje vlhkost, která je ve formě vodních par rozpuštěna ve vzduchu. Tyto páry mají snahu vstupovat do konstrukcí domu. A jsou-li obvodové stěny či krov dřevostavby nesprávně navrženy nebo zhotoveny, může tato vlhkost v konstrukci napáchat velké škody.

Současný technologický vývoj automatizuje domácnost mílovými kroky. Většina moderních zařízení je nyní napájena nebo řízena elektrickou energií. Pro běžné ovládání zařízení je však nutné k němu dojít, zorientovat se v jeho ovládacích prvcích a spustit jej. Každé zařízení má své vlastní ovládání a od uživatele se vyžaduje jeho zvládnutí. Jak přibývají zařízení, roste tlak na zapamatování si stále většího množství ovládacích prvků.

Pojmy nízkonergetický či energeticky pasivní dům nejsou již neznámé, přesto stojí stavebníci často před poměrně dramatickým rozhodnutím: v jakém domě vlastně mají bydlet – mají dát přednost klasice, nebo se rozhodnout pro (u nás zatím ještě stále) méně rozšířené řešení?!

Výstavba domů v pasivním standardu je v současnosti aktuální trend, který v Evropě výrazně ovlivňuje majitele nemovitostí i developerské firmy. Pro pasivní domy je typická vysoká úroveň izolací, kvalitní zateplení domu a nucené větrání s rekuperací. Zpětná vazba od majitelů těchto domů je malá, objevují se však stížnosti spojující různé zdravotní problémy obyvatel a větrání s rekuperací. Článek přináší výsledky studie hodnotící různá zdravotní rizika vyhodnocená pro konkrétní pasivní domy.

Architekti spolu s investory a prováděcími firmami stále rozšiřují oblasti využití lepeného lamelového dřeva, které se objevuje i tam, kde by ho ještě před několika lety nikdo nečekal.

Snižování energetické náročnosti budov je v současnosti asi nejdiskutovanější téma v oboru TZB – technických zařízení budov. Výstavba domů v nízkoenergetickém standardu již pomalu začíná být samozřejmostí, do budoucna nás však čekají mnohem významnější změny. Podle revize směrnice 2002/91/ES by všechny novostavby od roku 2021 měly mít již téměř nulovou spotřebu energie. V kategorizaci energetické náročnosti jsou tyto domy ještě daleko za nízkoenergetickými i pasivními domy. Principy, kterými lze takto úsporného řešení docílit, jsou dnes již dobře známé, přesto jsou nulové domy stále vzácné – po celém světě jich stojí jen několik desítek.

Stavění ze dřeva nabralo na vysokých obrátkách zejména u našich západních sousedů – a nutno dodat, že pro to mají několik dobrých důvodů. I u nás dřevěných domů utěšeně přibývá, a je zřejmě jen otázkou času, kdy tento stavební materiál ohlásí i u nás návrat ve velkém stylu. Lze přitom předpokládat, že více než z vlastní tradice dřevěnic budeme čerpat z čerstvých zkušeností stavitelů energeticky úsporných domů v západní a střední Evropě.