Kontrast starého a nového. Vila na pražské Hanspaulce získala zpět prvorepublikovou noblesu

Rekonstrukce historické vily na pražské Hanspaulce ukazuje, že současné bydlení nemusí být v rozporu s respektem k původní architektuře. Pražské studio DMNK architekti obnovilo uliční fasádu včetně charakteristických šambrán, sgrafit a profilovaných říms, zatímco směrem do zahrady dům výrazně otevřelo. Výsledkem je kultivovaná proměna krajní části řadové zástavby, která zachovává prvorepublikový výraz domu a současně přináší světlejší a velkorysejší interiér.

Hanspaulka patří k pražským čtvrtím, kde se historická architektura stále přirozeně potkává se současným bydlením. Právě v takovém prostředí se nachází rekonstruovaná vila, jejíž proměnu navrhlo studio DMNK architekti.

Autoři při návrhu nechtěli historickou podobu domu pouze zachovat, ale především ji znovu čitelně představit. Uliční fasáda proto prošla citlivou obnovou, při níž zůstaly zachovány její původní proporce i dekorativní prvky. Právě ty dávají vile její charakter a zároveň ji přirozeně začleňují mezi okolní zástavbu.

„Celková rekonstrukce historické vily v Praze na Hanspaulce představuje citlivou a zároveň výraznou transformaci krajní části řadové zástavby. Uliční fasáda byla obnovena s důrazem na respekt k původnímu architektonickému výrazu. Zachováno bylo historické tvarosloví, členění fasády, šambrány, psaníčka i profilované římsy,“ popisují svůj přístup architekti z DMNK.

Uliční fasáda zůstala věrná historii

Na první pohled je právě uliční strana domu tím místem, kde je vztah k původní architektuře nejčitelnější. Jemná bílá omítka, světlé rámy oken a obnovené dekorativní detaily navracejí vile elegantní výraz, který byl v průběhu let částečně setřený.

„Obnova navrací domu jeho původní důstojnost a integruje jej zpět do kontextu okolní zástavby,“ uvádějí architekti.

K historickému charakteru domu se přihlásila také obnova oplocení. I zde bylo cílem navázat na původní podobu objektu a zachovat jednotný výraz stavby od ulice až po její hranici s veřejným prostorem.

Směrem do zahrady se vila otevírá současnosti

Zcela jiný charakter má fasáda obrácená do vnitrobloku. Zatímco do ulice dům působí střídmě a reprezentativně, směrem do zahrady se otevírá velkorysým prosklením. Právě tady se nejvýrazněji projevuje současná vrstva rekonstrukce.

Velké prosklené plochy přivádějí do interiéru více denního světla a zároveň stírají hranici mezi obytnou částí domu a zahradou. Na obytné prostory navazuje vyložený balkon a přímé schodiště, které vytvářejí přirozené propojení jednotlivých úrovní domu s exteriérem.

„Zásadní proměna se odehrává na fasádě orientované do vnitrobloku. Zde je hmota domu otevřena velkorysému prosklení, které propojuje interiér se zahradou a přivádí do dispozice více světla. Součástí návrhu je vyložený balkon a přímé schodiště do zahrady, čímž vzniká plynulé vertikální i horizontální propojení obytných prostor s exteriérem,“ vysvětlují autoři projektu.

Právě kontrast obou fasád je jedním z nejzajímavějších momentů rekonstrukce. Z ulice vila respektuje měřítko, rytmus a dekorativní charakter prvorepublikové zástavby. Na opačné straně se naopak otevírá zahradě a současnému způsobu života.

Nové vikýře rozšířily podkroví

Proměnou prošla také střecha. Architekti do její jinak velmi střídmé siluety doplnili dvojici vikýřů. Ty rozšiřují využitelný prostor podkroví a současně představují nový architektonický prvek, který není samoúčelný. Jejich podoba reaguje na proporce domu a citlivě doplňuje jeho celkovou siluetu.

Také zde se uplatňuje princip, který prostupuje celou rekonstrukcí, tedy jasné, ale kultivované rozlišení původních a nových zásahů.

„Materiálové řešení pracuje s kontrastem původních a nových vrstev. Základ tvoří jemná bílá omítka doplněná světlými okenními rámy u historických prvků, zatímco nové zásahy jsou jednoznačně artikulovány v antracitovém odstínu. Tento přístup čitelně rozlišuje staré od nového, aniž by narušoval celkovou kompozici,“ popisují architekti.

Dvě bytové jednotky místo původního uspořádání

Rekonstrukce se přirozeně neomezila pouze na vzhled domu. Výraznou proměnou prošla také dispozice, která musela reagovat na současné požadavky na komfortní bydlení.

V přízemí dnes funguje samostatná bytová jednotka, zatímco první patro a podkroví tvoří velkorysý mezonetový byt. Nové dispoziční řešení tak umožnilo využít jednotlivá podlaží efektivněji a zároveň naplno pracovat s potenciálem podkroví i vazbou obytných prostor na zahradu.

Hanspaulská vila tak dostala nový život, aniž by přišla o svou původní tvář. Její rekonstrukce nestaví staré a nové proti sobě, ale nechává obě vrstvy vzájemně komunikovat.