Nizozemský Oosterwold: Žít jinak, myslet jinak, bydlet jinak

U některých domů je příběh stojící za jejich projektem napínavější, než sám výsledek. V případě nizozemské alternativní dřevostavby, nízkorozpočtové realizaci určené ke spolu-bydlení, to rozhodně platí.

Ohlas jména Frode Bolhuis k nám do Čech nejspíš ještě nedorazil. Je to nizozemský grafik, umělec. A jak už to tak s lidmi od kumštu bývá, přemýšlí o věcech okolo trochu jinak. Bolhuis měl například sen o svém novém bydlení, jež by – v souladu s přírodou – fungovalo někde na venkovském Oosterwoldu. K tomu účelu si tu i pořídil zastavitelnou parcelu.

Hektar pole, na němž se pěstovaly brambory. Tady už ale musel ze snů trochu procitnout zpět k realitě, ztělesněné velmi limitovaným stavebním rozpočtem. Dobré zprávy? Respektovaní architekti z ateliéru bureau SLA (pánové Peter van Assche a Mathijs Cremers) jej navedli k možnému řešení.

To v zásadě podmiňovaly dvě podmínky: ta první zněla, že by bylo pro klienta mnohem lépe, pokud by ke spolufinancování realizace přibral ještě pár dalších alternativně smýšlejících rodin. Protože projekt může být o dost levnější, když se postaví série typově shodných staveb, než jen jedna, zcela originální.

A druhá? Ta vycházela z toho, že na stavitelích bude ležet jen břemeno vytvořeného exteriéru stavby, s tím, že o uspořádání místností a rozplánování jejich distribuce se postarají svépomocně sami obyvatelé. Což neméně alternativně smýšlející přátelé nizozemského umělce s nadšením uvítali. A tak se začal rodit „obytný komplex“ Oosterwold.

Všichni pohromadě, každý trochu po svém

Jednopodlažní podlouhlá obdélníková stavba, mírně vyzvednutá 1 metr nad terén, jež ve svých 100 metrech délky (a 1450 metrech čtverečních užitné plochy) uchovává životní prostor pro obyvatele 9 unikátních bytových jednotek.

S tím, že objekt stojí uprostřed onoho pole, a tak je obklopen svou budoucí zahradou. Okrasnou i permakulturní. Oosterwold je ve své podobě modelem komunity, která dala dohromady chuť a prostředky, a prohlasovala se postupně k jednotlivým detailům uspořádání tohoto netradičního obydlí.

Architekti dodali jen vnější skořápku: betonovou konstrukcí vypodloženou dřevostavbu, vybavenou širší terasou po celém obvodu. Tento vnější chodník, bez zábradlí, je pak částečně zastíněn přesahem lamel střechy, chránících před slunečními paprsky (ale ne už třeba deštěm). Nicméně slouží k tomu, aby spolu mohli obyvatelé vzájemně šířeji komunikovat a udržovat kontakt.

Ono mírné vyvýšení stavby nad terén napomohlo tomu, že vedení přípojek, odpadů a energií si mohli obyvatelé jednotlivých domácností rozvrhnout volně, podle vlastního uvážení. Každá domácnost z Oosterwoldu si pak může rozhodnout sama, jak naloží se svými 160 metry užitné plochy, i o tom, kam osadí čtveřici oken a dvojici dveří, které byly „v ceně“ realizace.

Dispoziční řešení jednotlivých bytů bylo svobodné: to, jestli potřebujete ve svém bytě zrovna pracovnu, ateliér anebo větší obývací nebo dětský pokoj, to už si každý mohl rozvrhnout sám. V celku devíti bytů je tak každý originál. Místnosti byly vylišeny přepážkami z OSB desek a dřevotřísky.

Od partnerů ASB

Památkově chráněné nádraží Leisnig se dočkalo nové střechy

Hliníkové kostky ve vzdělávacím centru v Gerlosu

Tím se harmonizovaly s vnějším provedením, tedy rámovou dřevěnou konstrukcí, vyplněnou pro vyšší izolaci z dutých dřevěných kazetových obkladů, vyplněných celulózní drtí. Celá stavba tak má, své otevřenosti navzdory, velmi slušnou termální bilanci.

Cesta pro budoucnost?

Od roku 2017, kdy alternativní Oosterwold vznikl, sbírá jedno ocenění za druhým. Za architekturu nenáročnosti i pokročilou udržitelnost. Reprezentuje totiž projekt, k jehož realizaci nebylo zapotřebí jiných než základních stavebních materiálů, a svými náklady byl vůči obyvatelům velmi vstřícný. Jediné, co bylo zapotřebí, byl dobrý nápad architektů a ochota obyvatel přistupovat ke svému bydlení trochu jinak.