Vítězství nejistoty. Rozložený pavilon si odnáší nejprestižnější architektonickou cenu

Mies van der Rohe Award 2026 získala proměna výstavního a kongresového centra Palais des Expositions v belgickém Charleroi, kterou navrhly kanceláře AgwA a architecten Jan de Vylder Inge Vinck. Ocenění bylo oznámeno 16. dubna 2026 ve finském Oulu, Evropském hlavním městě kultury, v budově Aalto Siilo od Alvara Aalta z roku 1931, která symbolicky rámovala i letošní důraz na práci s existující architekturou. Cenu uděluje Evropská komise společně s Fundació Mies van der Rohe.

Letošní ročník podle poroty ukázal architekturu, která „pracuje s tím, co již existuje, a otevírá nové prostorové, sociální i materiálové možnosti“. Pětičlenné mezinárodní porotě předsedal chilský architekt Smiljan Radić, držitel Pritzkerovy ceny za rok 2026. Do soutěže se zapojilo 410 projektů, z nichž porota vybírala vítěze. Z této silné konkurence si belgický Palais des Expositions odnáší cenu především za „odvážný, ale zároveň vynalézavý přístup“.

Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions

Proměna výstaviště

Palais des Expositions vznikl v 50. letech podle návrhu architekta Josepha Andrého jako součást poválečné obnovy Charleroi. Dvě dlouhé výstavní haly o délce přibližně 60 metrů tehdy fungovaly jako výraz průmyslové prosperity města navázané na těžbu uhlí.

V následujících desetiletích se do objektu postupně vrstvily různé programy — od veletrhů a výstav přes sportovní využití až po doplňkové provozy v přízemí, kde fungoval bowling, tenisové kurty nebo hasičská stanice. S útlumem těžkého průmyslu od 60. let se ale původní význam stavby začal rozpadat a její využití se postupně fragmentovalo. V době soutěže v roce 2015 už areál fungoval jen částečně, mimo jiné jako kluziště nebo dráha pro RC modely aut.

Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions | Zdroj: FIlip Dujardin

Architekti AgwA a architecten Jan de Vylder Inge Vinck vstupují do stavby bez snahy o její nahrazení. V rámci sedmileté transformace, která pracuje s přibližně 50 000 m² existující struktury, volí strategii přesných zásahů a postupného uvolňování původního objemu. V centrální hale odstraňují části fasád, čímž vznikají kryté venkovní prostory, a jižní křídlo přetvářejí na vícepodlažní parkovací dům.

Méně bourání, méně peněz

Jedním z klíčových momentů je odstranění původního foyer, které odkrylo robustní železobetonovou konstrukci a vytvořilo prostor mezi interiérem a exteriérem. V jeho středu se otevírá atrium, kolem kterého je organizován veřejný prostor ve třech úrovních propojených monumentálními schodišti. Zachované komíny a přiznaná konstrukce hal zůstávají součástí nové prostorové logiky a dál určují charakter místa.

Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions | Zdroj: FIlip Dujardin

Areál o ploše přibližně 50 000 m² funguje v podmínkách omezeného rozpočtu, což se odráží v přístupu založeném na selektivní demolici a opětovném využití. Tři z šesti hal slouží jako parkování, zbývající části jako výstavní prostory, zázemí a auditorium. Část zpevněných ploch byla odstraněna a nahrazena zelení, která postupně propojuje jednotlivé části areálu a mění jeho dosavadní uzavřený charakter v prostupnější strukturu.

Porotu přesvědčila aktivace stavby

Právě tento přístup ocenila i porota ceny Mies van der Rohe Award 2026, která vítězný projekt v Charleroi označila za citlivou a zároveň odvážnou transformaci rozsáhlé poválečné stavby. Ve svém hodnocení zdůraznila, že projekt „místo nahrazení stavbu znovu aktivuje, pracuje s omezeními a rozvíjí strategii, která proměňuje nedostatek v příležitost a obnovu v silný návrhový nástroj“, přičemž právě prostřednictvím přesně cílených zásahů otevírá nové prostorové, sociální i materiálové možnosti.

Charleroi Palais des Expositions
Charleroi Palais des Expositions | Zdroj: FIlip Dujardin

Finalisté i vítězné řešení letošního ročníku naznačují několik klíčových směrů současné architektury. Společným jmenovatelem je práce s nejistotou, schopnost reagovat na existující podmínky a proměňovat omezení v prostor pro nové možnosti. Porota ve složení Smiljan Radić, Carl Bäckstrand, Chris Briffa, Zaiga Gaile, Tina Gregorič, Rosa Rull a Nikolaus Hirsch v tomto ohledu vyzdvihla přístup, který se k environmentálním, sociálním i ekonomickým výzvám neobrací skrze přidávání či expanzi, ale skrze přesnost, vynalézavé využití zdrojů a znovuotevření hodnoty toho, co už je v území přítomné.