Obchodní centra vesměs nejsou kvalitními stavbami, říkají experti
Zatímco obchodní domy z první republiky, ale i stavby z 60. či 70. let jsou dnes kulturními památkami a dodnes některé z nich slouží svému účelu, nová nákupní centra za svou architektonickou podobu obdivována nejsou. Svou roli sehrála změna životního stylu, ale také neochota samosprávy vycházející i z nezájmu občanů o to, jak se mění podoba měst. Přesto jsou i dnes nejen v zahraničí, ale i v ČR příklady toho, jak do města dobře zapadne klasický obchodní dům, shodli se experti oslovení ČTK.
Je jím třeba Omega na náměstí Svobody v Brně, říká historik architektury Rostislav Švácha. Dům od studia Kuba Pilař architekti stojí v historickém prostředí už skoro deset let. Skleněná fasáda, na níž se střídají tmavé prvky s šedozelenými plochami, které v noci září, Brňany zprvu provokovala, ale dnes už ji klidně míjejí.
Podle architekta Petra Leška ze studia Projektil mohou i dnes být obchodní domy kvalitní architekturou. „Musí ale k tomu být osvícený investor nebo alespoň osvícená samospráva. Příkladem prvního je rakouský řetězec M-Preis, jehož obchodní domy navrhovali špičkoví mezinárodní architekti,“ říká. Ale i obchodní řetězce, které „sekají krabici za krabicí“, mohou zvolit kvalitní přístup, dodává.
„Příkladem je Baumax v Záhřebu od architektů Njiric-Njiric nebo Billa v Litomyšli od architektů Rusín a Wahla,“ uvádí Leška. V případě Litomyšle, která dbá na veřejný prostor a soulad své historické podoby s novými stavbami, si město stanovilo podmínku kvalitního architekta. „Čekali sedm let, ale vyplatilo se jim to. Problémem je tedy zejména to, že obchodní řetězce u nás neoslovují špičkové architekty. Jediný, kdo je k tomu může donutit, jsou samosprávy,“ připomíná Lešek, který jako člen České komory architektů apeluje na častější zadávání architektonických soutěží.
Obchodní domy dříve vznikaly výhradně v centrech měst, bylo tomu tak ještě v 80. letech. „Změna u nás nastala v 90. letech, kdy tato centra opustila kontext města a začala se stavět na volných prostranstvích. Tam už není nutné přemýšlet o tom, jaká forma je pro město vhodná, nároky na ni slábnou skoro automaticky,“ říká Švácha. Dnešní nákupní střediska jsou podle něj spíše unifikované kontejnery než architektonická díla s rozeznatelným autorstvím.
Pokud ale zůstane takto velké obchodní centrum ve městě, například Velký Špalíček v Brně nebo pražské Palladium, počíná si tam jako „vetřelec ze suburbie“ a jeho přítomnost městu škodí ve všech možných ohledech. „Zvlášť zoufalý se mi z tohoto hlediska zdá být dnes Liberec, do jehož jádra proniklo několik obchodních center najednou,“ míní historik, který se výrazně angažoval pro to, aby se pražský Máj stal kulturní památkou – to byla podle iniciátorů návrhu jediná cesta k tomu, aby si stavba zachovala svou podobu.
Obchodní řetězce rychle pochopily, že je nikdo ke kvalitě nenutí a že ušetří unifikací projektů, říká Lešek. Jako problém vidí to, že se i historické kvalitní obchodní domy bourají a nahrazují unifikovanými „krabicemi“. Příkladem je právě Liberec, kde na místě obchodního domu Ještěd reprezentujícího brutalistní architekturu 70. let a zbouraného přes protesty odborníků vyrostla banální novostavba.
Firmy vlastnící obchodní centra samy o kvalitní architekturu usilovat nebudou, nemají k tomu důvod, shodují se odborníci. „Naopak velké prostředky vydávají na analýzy psychologie nakupování. Mají pocit, že speciální světla, uspořádání zboží a výběr hudby jim zajistí daleko lepší poměr investice a zisku než kvalitní architektura,“ říká Petr Lešek. Vadí mu, že aktuální stav se vnímá jako norma a nikomu nepřijde divné, že budovy nákupních center nevytvářejí kvalitní městské prostředí. „Než nám to dojde, vznikne ještě řada ‚krabic‘, které tu s námi nějaký čas vydrží. Příklady ze zahraničí mne ale naplňují optimismem,“ uzavírá architekt.
Zdroj: ČTK
Ilustrační foto: K4 a.s.
