Design pro ulici

Zajímá nás čistý a přitom výrazný tvar – nikoli pro zcela konkrétní projekt, spíše by se měl umět uplatnit na různých prvcích. Některé naše věci jsou hodně univerzální, jako například lavičky Vera, které jsou úspěšné v celé Evropě od Portugalska až po Litvu. Jiné prvky jsou tvarově daleko výraznější – nehodí se úplně všude, ale tam, kde nakonec použity byly, vyzněly velmi dobře. Měly by tedy být tvarově zajímavé, ale vždycky funkční, i z hlediska údržby. Navrhujeme je také s ohledem na cenu, aby nebyly nesmyslně drahé. Některé detaily stále zdokonalujeme. Například přístřešek Aureo – původně jsme na něm uplatnili viditelné šrouby, teď je systém zasklívání zaklapávací, takže daleko čistší. Nebo jiný přístřešek s názvem Nimbus – původní typ se sloupky jsme vyvinuli před patnácti lety a postupně ho očistili. Na jeho siluetě se nic nezměnilo, ale z tohoto detailu mám radost, je naprosto současný. Zároveň samozřejmě vyvíjíme i nové prvky mobiliáře. 

Ano a například u železničních koridorů se běžně setkáváme s tím, že přístřešky v rámci celého zadání řeší dopravní inženýři, navíc nikoli v jednotném stylu. My bychom je pak měli pouze realizovat… To je dost smutný příběh – přestavba železničních koridorů je jednou z největších investičních akcí u nás a je do nebe volající, že drážní stavby nemají žádný ucelený architektonický styl. Dokázali jsme se tady uplatnit nejprve tím, že jsme nabídli řešení, které je levnější, neboť to byl jediný požadavek investora. Že jsme tam propašovali i trochu designu je bonus, který asi vnímáme jen my.  

Jsme dva a nedávno přibyli další tři ­kolegové: jeden z VŠUP a dva z atelieru designu VUT Brno.  Kromě vlastních výrobků máme ve svém katalogu i vybrané firmy ze světa. Naším záměrem je nabídnout českým architektům a městům co nejkvalitnější a designově rozmanité výrobky.  Naše i vynikající ukázky ze zahraničí. Obě španělské firmy, Santa y Cole a Escofet, které zastupujeme, mají velmi zajímavý přístup, který je nám blízký. Jejich design je praktický, lehce zemitý a přitom elegantní. Navrhují jej významní architekti a designéři. Nás těší, že některé z našich výrobků byly do jejich katalogů na oplátku vybrány taky. Ale spolupracujeme i na realizaci projektů od jiných autorů. Například teď jsme dokončili lehátka pro nábřeží Rhony v Lyonu. Je to velký projekt a podílí se na něm špičkoví architekti.  

Ano, například o renesanci nábřeží v některém z českých nebo moravských měst zatím nic nevím. V Praze se náhle a z ničeho nic objevily u Vltavy podivné dřevěné lavičky. Jsou osazeny velice řídce a bez žádných souvislostí. Přitom se jedná o zajímavé místo, které by se dalo řešit uceleně jako příjemné místo k odpočinku u vody. A s krásným mobiliářem… 

Přesně tak – u nás často chybějí kavárny, zahrádky. V Brně dokonce magistrát loni zahrádky před kavárnami omezil. Na Slovensku to je jiné, například v Banské Bystrici jsem zažil jednolitý ruch včetně zahrádek. Myslím, že tam radnice podobné jevy naprosto jednoznačně podporují. Podle mého názoru je to začátek, který je pak možno rozvíjet. Nakonec i turisty nejvíc zajímá běžný život ve městě, které navštívili. Možná víc než historie a architektura. Barcelona a Paříž jsou toho jednoznačným důkazem. Všechny ulice jsou tam živé a svým způsobem velice příjemné. Vysokou kulturu veřejných prostranství mají ­také třeba v Holandsku a Belgii.

Určitě! U nás se bojíme kombinovat staré s novým a myslím, že lehké prvky mobiliáře přesně toto umožňují nejsnadněji a nejlépe. Právě tady si můžeme dovolit větší odvahu, samozřejmě s požadavkem na kvalitu a dobrý design. Možná to souvisí s naším zbytečně konzervativním přístupem. Málokdy máme ambici přinést něco nového, nevšedního. Nemyslím, že když se mobiliář dá relativně snadno vyměnit, že se mu nemá věnovat náležitá pozornost.