Inspirace středověkem: Rodina jezdí odpočívat do skříní v maličkém bytě

Jak se vleze čtyřčlenná rodina do bytu o velikosti 37 m2, aniž by se celý prostor zastavěl nábytkem? A aby zároveň všichni členové netrpěli za pár chvil ponorkou? Taková výzva se objevila na stole znojemského studia ORA - Originální Regionální Architektura. Vzhledem k tomu, že finální realizaci pojmenovali Bydlení ve skříni, je zřejmé, že udělali něco velmi (ne)tradičního.

Žižkovský byt měl sice majitelům sloužit jako víkendové bydlení, nic to ovšem neměnilo na faktu, že i tady chtěli trávit čas v co největším komfortu.Byt vznikl rozdělením původně větší jednotky, přičemž developer navrhl jednotku o velikosti 37 m² rozdělit několika příčkami. Hrozilo tudíž, že by se byt prakticky nedal zařídit a obyvatelům by bylo souzeno pohybovat se v úzkých koridorech mezi nábytkem.

Investoři naštěstí oslovili tým architektů ve složení Jan Hora, Jan Veisser a Barbora Hora ještě v procesu výstavby. Díky tomu byla možnost do dispozice zasáhnout.

„Smazali jsme všechny nepotřebné příčky a vytvořili garsonku. Oddělená zůstala jen koupelna.Do centra nové dispozice jsme umístili prostor,“ vysvětlují svůj postup architekti.

Konkrétně sem umístili obdélníkový prostor, se stolem a židlemi uprostřed. Posune-li se však stůl a židle se stohují na sebe, vzniká prostor dostatečně velký, aby se člověk mohl protáhnout. „Tím jsme se vyvarovali pocitu stísněnosti. Možnost protažení těla jako měrná jednotka volnosti,“ podotýkají autoři. Vnímaní vizuálně ještě rozšiřuje zrcadlo za kuchyní.

Skříňové postele

Kromě prostoru pro aktivitu však byl potřeba ještě prostor pro spánek. Architekti šáhli při inspiraci daleko do minulosti, a to až do středověku, kdy se běžně využívaly skříňové postele. Postel rodičů je tak vsunutá mezi dva regály, což ji zajišťuje soukromí a zároveň umožňuje využít maximum prostoru pro skladování. Pakliže si chce spáč rozšířit obzor, nebo osvobodit své dlouhé končetiny, vyklopí si dvířka u nohou.

Spaní dětí je řešeno ještě více nonkonformně a je situováno do patrového boxu. Spodní postel v nice přes den slouží jako gauč. Vrchní postel je skryta za dvířky. Box je obložený dubovými latěmi, které postupně přecházejí i na stěnu oddělující koupelnu, která se díky tomu jeví také jako součást vestavěného nábytku. Díky dveřím, které dosahují až ke stropu na svou přítomnost neupozorňuje.

Celý byt působí, navzdory svým malým rozměrům, vzdušným a útulným dojmem, čemuž napomáhái sjednocení použitého materiálu – dubového masivu a dýhy. Různá moření pak naznačuje jednotlivé zóny – světlá kuchyně jako metafora rána, transparentní lak ke dni a tmavé moření k noci.

Realizací se potvrdilo, že pokud se u problematických dispozicí osloví architekti, kteří nad svou prací rádi přemýšlí, může vzniknout rafinované a důmyslné bydlení. Spát ve skříních sice může znít na první dobrou nekonvenčně, vede však k tomu podstatnému – obyvatelům bytu se zde dobře odpočívá.