Tři sudičky nad lázeňským městem

Kolem lázeňských kolonád a horkých pramenů je v architektuře stále přítomný duch belle epoque, zlaté éry rozvoje Karlových Varů. Dnes však město zažívá stavební boom, který by mohl tuto jedinečnost ohrozit. Jednou z mála výjimek je projekt trojice bytových věží, který zaujal renomovaného bulharského architekta Georgi Stanisheva natolik, že jej navrhl do prestižní evropské soutěže o cenu Miese van der Rohe.

„Největší jednotu a architektonické kouzlo mají v Československu Karlovy Vary. Je to slet dortů. Mají týž sloh a touž eleganci,“ pronesl prý při návštěvě lázeňského města Le Corbusier. Karlovy Vary jsou skutečně ukázkou stylově jednotné architektury a přirozeně rostlého urbanismu mezi hustě zalesněnými kopci a skalisky při soutoku tří řek – Ohře, Rolavy a Teplé.

Vytváří tak dramatickou romantickou scenérii a spolu s eklektickou a secesní architekturou stále připomínají období rozkvětu města na přelomu 19. a 20. století. Kontrastem k historické lázeňské architektuře je pouze hotel Thermal manželů Machoninových ze 60. a 70. let minulého století, tyčící se v sadech nedaleko slavných kolonád. Nedávno byl však dokončen projekt, který je ukázkou kvalitní současné architektury a zároveň vychází z místní urbanistické tradice.

„V uplynulých dekádách jsme byli svědky konfrontace dvou velkých vln investic do lázní. Ta z belle epoque, kdy Karlovy Vary představovaly lázeňské centrum evropské mocnosti, vytvořila tak výrazný obraz, který nedokázal smazat, díky nedostatku investic, ani socialismus. Naopak vlna investic po listopadu ’89 už přišla v epoše provincionalizace Karlových Varů a kvalita realizace těchto investic tomu odpovídá,“ říká Jaroslav Wertig z ateliéru A69 – architekti, jeden z autorů bytového projektu nazvaného Triplex. „My jsme se snažili navázat na kořeny hlubší, než je devatenácté století, aby současná výpověď obstála nejen v čase, ale i dosahu,“ dodává architekt.

Společně s kolegy vypozorovali, že vzhledem ke svažitému a skalnatému terénu ve městě přetrval víceméně středověký urbanismus věžových hmot na úzkých parcelách. „Snažili jsme se nalézt a interpretovat esenci karlovarské architektury a urbanis­mu. Studovali jsme, jak Vary vznikly, jak rostly a co jejich vývoj ­ovlivňovalo. Došli jsme k poznání, že ­urbanismus a architektura Karlových Varů vychází z morfologie, tedy z terénu velmi náročného na zakládání staveb, vedení ulic a infrastruktury.

V důsledku toho se udržela drobná úzká středověká parcelace a domy mají díky tomu formu věží. To nás inspirovalo k tomu nepojmout proluku v Pražské ulici jako mezeru, kterou je třeba vyplnit jedním domem, ale rozhodli jsme se analogicky zastavět ji věžemi,“ vysvětluje ­Jaroslav Wertig.
–>–>
Parkování, nebo bydlení?
Vzniku trojice bytových domů však předcházel sled zvratů a změn, neboť město zde plánovalo postavit parkovací dům. „První naše studie vznikla už v září 2003. Vznikla i přes zjevný rozpor s tehdy platným územním plánem. Ten totiž v tomto místě předpokládal parkhaus schopný pojmout osm set aut. Se studií jsme se snažili dva roky přesvědčovat město, že bytové domy jsou pro tuto proluku daleko příhodnějším řešením než parkovací monstrum,“ popisuje Jaroslav Wertig.

Architektům nakonec dali představitelé Karlových Varů za pravdu a mohly začít práce na projektu. Nicméně v průběhu projektování došlo k několika změnám majitele.

„Bylo to velmi těžké období, protože každý nový majitel přišel s trochu jinými představami a do toho přibývaly problémy plynoucí z územního a stavebního řízení. Nejen složité jednání s úřady, ale nakonec i složité majetkoprávní poměry na čas projekt ohrozily,“ vysvětluje architekt a dodává: „Proluka byla znehodnocena kolonií individuálních garáží s celou řadou majitelů. Někteří chtěli situace využít a diktovali si neúměrné podmínky, což také vedlo tehdejšího majitele k prodeji projektu. Teprve společnosti Triplex Invest se podařilo složitá jednání dovést do zdárného konce a našla odvahu i prostředky projekt realizovat.“ Kolaudace proběhla na sklonku roku 2010.

Skalisko
Obytný soubor vyrostl v proluce při silnici dnes nazývané Stará pražská a díky své poloze nad údolím měl pozemek potenciál výhledů na panorama městského centra. Ačkoliv velikost parcely by odpovídala spíše čtyřem parcelám v původní urbanistické zrnitosti, architekti se rozhodli pojmout projekt velkoryse jako tři hmoty s prostorem kolem. Nemuseli však investora složitě přesvědčovat: „Požadavkem investora bylo udělat sexy projekt, aby s ním mohl vyjít i na mezinárodní realitní trh. O rozdělení na tři věže jsme ho přesvědčili tím, že jsme kromě konceptu nabídli i více prodejní plochy než předchozí studie. Takovému argumentu žádný investor neodolá,“ říká jeden z autorů Jaroslav Wertig.

Pojednat ji jako kompaktní hmotu by ani nebylo adekvátní rytmu původní uliční zástavby. „Navíc by se prostor rozdělil na ten před domem a za ním. Vznikla by uliční a dvorní fasáda, každá nabízející jen omezené možnosti výhledů nebo kontaktu s atraktivním prostředím. Proto jsme se rozhodli pomyslnou zástavbu proluky rozdělit na tři hmoty,“ vysvětlují autoři. Krajní domy přiléhají ke štítovým stěnám stávajících sousedních budov a působí subtilněji. Byly komponované z desek poskládaných na sebe a dotvářejí je křehké detaily okenic, zábradlí a strukturované omítky.

Jako kontrapunkt působí třetí dům, který stojí uprostřed. Architekti se jej rozhodli otočit kolmo k uliční frontě a jeho hmota se tak dostává do hloubky pozemku. Byl pojat jako mnohostěn v barvě pískovce, která umocňuje dojem skaliska či abstraktní umělecké skulptury. Vytváří tak kontrapunkt k dvěma okolním, subtilněji působícím hmotám. „Naše architektura nebývá založena na převratných technických výkonech. Ale v případě střední věže je zlom hmoty procházející texturou nepravidelných horizontálních oken určující. Nakonec se ukázalo, že problémem technického zvládnutí není ani tak zalomení rámu a výplně okna, jako slícování okna s fasádou,“ prozrazuje Jaroslav Wertig.

Dům není po konstrukční stránce nijak náročný. Jedná se o kombinaci betonového skeletu s vyzdívaným pláštěm (boční věže) a monolitického stěnového systému (střední věž). Plášť tvoří systémové probarvované omítky se zateplením minerálními rohožemi.

Nominace
Když vloni tvůrčí tým z ateliéru A69 – architekti představoval své projekty během týdne architektury v bulharské Sofii, dočkal se velkého zájmu odborné veřejnosti. „Při mé přednášce o našem ate­liéru mi zazvonil mobil a architekt Georgi Stanishev se mě zeptal, jestli bude Triplex dokončen v roce 2010, že by jej rád nominoval. Byl jsem zaskočen, takže jsem se ani nezeptal, jaké pohnutky ho vedly,“ říká Jaroslav Wertig.

Ateliér byl již jednou do této soutěže nominován před osmi lety se svým projektem sanatoria doktora Petáka ve Františkových lázních. Uvidíme, jak tato evropská soutěž, která se jednou za dva roky koná v Barceloně, dopadne tentokrát.

Půdorys vstupního podlaží

Půdorys 1. patra

Rezidence Triplex
Místo: Karlovy Vary
Architekt: A69 – architekti – Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig, Jitka Macáková
Projektant: AED project
Investor: TRIPLEX INVEST
Náklady: 231 mil. Kč
Počet bytů: 49
Počet podzemních parkovacích stání: 57
Prodejní plocha bytů: 4 713 m²
Zastavěná plocha: 1 401 m²
Obestavěný prostor: 30 919 m³
Studie: 2003
Realizace: 2008–2010

Kateřina Kotalová
Foto: Ester Havlová

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.