Hliníková vlna
Galerie(10)

Hliníková vlna

Na území, kde se kdysi vlnilo moře, se dnes vlní beton a kov. Fasáda obytného domu od architekta Reného van Zuuka v nizozemském městě Almere má totiž výrazný tvar vlny a nachází se na polderu – tedy na vysušeném mořském dnu. Holanďané dokazují, že dobrou architekturu nestaví jenom Rem Koolhaas či ateliér MVRDV.

Město Almere se sto sedmdesáti tisíci obyvateli vyrostlo na nejnovějším nizozemském území – Flevolandu. Flevoland má 1 800 km2 a vznikl mezi lety 1953 a 1960 vysušením moře. Almere je vzdálené pouhých pětadvacet kilometrů od Amsterdamu, a tak sloužilo zejména jako jeho satelitní základna. V devadesátých letech však Rem Koolhaas a jeho ateliér OMA vypracovali urbanistickou studii města, ve které řešili zejména nekoncepčnost existujícího společenského a obchodního centra. Tento nový impuls přilákal další investory. Severní břeh jezera Weerwater, na kterém stojí i obytný dům Vlna, oficiálně Blok 16, je například součástí velkého developerského záměru, v jehož rámci má vzniknout dvě stě tisíc metrů čtverečních obchodů, kanceláří, bytů i zařízení pro volnočasové aktivity. Jeho dokončení se plánuje na tento rok a podílí se na něm taková známá jména jako Christian de Portzamparc či William Alsop.

Netradiční forma

Sedmipodlažní dům s devětačtyřiceti byty vyrostl na objektu podzemního parkoviště, které pochází z dílny architektonické kanceláře OMA. Architekt van Zuuk počítal s konceptem vlny od začátku. Důvodů pro toto netradiční řešení bylo více. Pozemek se nachází na břehu jezera, respektive u přístavu. Z hlediska urbanismu se tedy tvůrce přiklonil k výraznému pojetí, které by fungovalo jako orientační bod a zároveň brána do města. Další důvody pro prolomení fasády jsou funkční. V nejvýraznější vypouklině je umístěna schodišťová hala, která je otevřena přes všech sedm podlaží. Naopak v prohloubenině u paty budovy je vchod, jehož odlišení napomáhá orientaci. A fantazii můžeme zapojit při rozvíjení myšlenkového podtextu architektury. Rozbouřené moře, šupiny mořského živočicha či honící se vítr, to všechno mohly být předobrazy výsledné formy.

Tou je kvádr se zprohýbanou fasádou, jež je tvořena jednotlivými panely, které se překrývají nejen vertikálně a horizontálně, ale podle potřeby jsou také nakloněny dopředu a dozadu. Panely na východní stěně se naopak řadí v ukázněném pořádku a reagují tak na sousední výškové prosklené budovy pravidelného tvaru z kanceláře Fritse van Dongena.

Původní návrh vycházel z konstrukčního řešení, kterému se přezdívá „tunely“. Jedná se o betonovou bednicí konstrukci, kde se zároveň odlévají podlahy a stěny. Jde o poměrně levnou metodu, která je proto oblíbená při stavbě obytných budov. Takové „tunely“ většinou mívají stejnou délku i ostatní rozměry, výsledným tvarem je tedy betonový skelet. René van Zuuk vycházel při návrhu ze stejné metody, avšak s variací délek jednotlivých tunelů. Ačkoliv toto řešení nepředstavovalo podle architekta velký nárůst nákladů, rozhodl se investor pro metodu odlišnou. Konstrukce domu je nakonec klasická, železobetonová, výsledný neobvyklý tvar však zůstal zachován.

Obal proti vlhkosti

Podobným vývojem prošel i materiál na fasádu. Původním záměrem tvůrce bylo dřevěné obložení. Po spočítání nákladů však investor sáhl po hliníkových plátech se speciální ochranou vrstvou. V extrémním prostředí přímořské oblasti s vysokou vlhkostí vzduchu a náročnými povětrnostními podmínkami se ukázalo, že jde o vhodné řešení. Přineslo navíc i estetické ozvláštnění. Každý panel je totiž opláštěn samostatně, přičemž mezery mezi nimi, které vždy na jedné straně při takovém způsobu vzniknou, jsou pokryty jiným materiálem – černou fólií. Z jednoho pohledu tedy fasáda působí hladce a plynule, zatímco z druhé strany jsou kontrastem mezi fólií a hliníkem zdůrazněny odskoky mezi jednotlivými panely.

Parter domu ze strany jezera vychází z již zmíněných podzemních garáží. Ty se táhnou až ke břehu a tvoří tak ne příliš romantické spojení s vodou. Na druhé straně budovy nalezneme obchody, fitness centrum a prosklený pavilón vstupu. Šupinovitě naskládané panely na fasádě vždy odrážejí rozměry jednotlivých bytů. Poloviční šířka na vypouklině v oblasti vstupu tedy reflektuje přítomnost schodiště. Z něj vedou dvě hlavní chodby, které jsou odlišené i barevně. Všech čtyřicet devět bytů má hlavní obytné místnosti obrácené směrem k jezeru. Co se týče dispozic, jsou velmi variabilní. Najdeme tu byty standardní velikosti, ale i mezonetové jednotky o dvou, či dokonce třech patrech.

Vlna na rozdíl od většiny současných bytových domů nepracuje s oživujícím prvkem balkónu či lodžie. Dobré řemeslné provedení jednoduchého nápadu však zaručuje, že se v debatách o současné nizozemské architektuře bude objevovat v kladném kontextu. Takovému domu, na jehož fasádě se odráží momentální počasí, jehož reflexy reagují na nálady vody pod ním, lze jen popřát, aby nedaleké hráze vydržely hrozbu globálního oteplování.

Název stavby: Block 16
Místo: Almere, Nizozemsko
Investor: Almere Hart c.v.
Funkce: bydlení, obchody, občanská vybavenost
Architekt: René van Zuuk Architekten b.v.
Projektant: René van Zuuk, Kersten Scheller, Björn Ophof, Marieke van den Dungen
Konstrukce: Pieters Bouwtechniek Delft b.v.
Projekt: 1999
Realizace: 2002 – 2004 (2005 okolí)
Dodavatel: Dura Vermeer Bouw Hengelo b.v.
TZB: Loodsluis b.v.
Fasáda (hliníkové panely): Novelis Deutschland GmbH, ­Metaalbouw TSV
Fasáda (okna, dveře): Kolf & Molijn b.v.
Ocelová konstrukce: Konstructiebedrijf van EE
Schodiště: Stairway trappen b.v.
Střecha: Gervalin b.v.
Výtahy: SchindlerEurolift
Konstrukce:   
hlavní budova – železobetonová konstrukce
vchod – ocelová konstrukce
Zastavěná plocha: 1 650 m2
Podlahová plocha: 8 740 m2
Obestavěný prostor: 25 602 m3
Náklady na realizaci: 5,6 mil. EUR

Hana Roguljič
Foto: Hoogerdijk, Richters, Zuuk