Archetypální skandálnost geometrické jednoduchosti

Právě virtuózní jednoduchost vytváří předpoklady k tomu, že se v tomto domě dá patrně velmi příjemně bydlet. Jestliže je tato stavba návratem ke kompozici jako samostatné architektonické disciplíně, pak je na druhé straně odvratem od 19. století, neboť právě ono přineslo ničivou záplavu svévolné imprese, právě v tomto století se fasády proměnily v mohutné proudy laciného individualismu, který se z historického odstupu jeví být spíše záplavou uniformity.  V čem spočívá skandálnost Štempelova domu v době, která už ve své ohlušenosti nejhorším balastem a bezprecedentní sebezahleděnosti není schopna vnímat ani tak přelomové stavby, jako je tato? V tom, že autor sestoupil do hlubin pythagorejského řádu, v němž vše ovládá matematika, do říše forem, kde se druhé a třetí mocniny čísel 1, 2 a 3 stávají stavebními kameny architektonické kompozice. Je to svým způsobem návrat k ideálu přirozené krásy, klasickému kánonu, který ztotožňoval přirozené a geometrické.

Návrat k tradici, za předpokladu, že ovšem žádný návrat k žádnému dřívějšímu východisku ve skutečnosti není návratem, ale novou interpretací původní optiky, znamená u Štempelova domu rovněž plné spolehnutí se na zděný konstrukční systém, tedy na vertikalitu nesoucí zatížení. Volba tohoto systému, navíc v jeho rudimentární, od všech zbytečností oproštěné podobě znamená, že autor ustoupil do pozadí před exhibicemi těch, kterým jde jen o naplnění jejich vlastního estetického kánonu.  Štempelův rodinný dům je tedy na jedné straně v tom nejlepším slova smyslu služebným, slouží lidské každodennosti, což v době, která každodennost zapřahuje do masivních marketingových strategií, rovněž není zdaleka tak samozřejmá deviza skutečně dobré stavby. Na druhé straně se zde naplňuje archetyp domu s velmi přehledným půdorysem, s tím, co Štempel přiléhavě označil jako „jednoznačně definovanou objemovou kompozici“. 

Pokud by přesto někdo chtěl pokládal výraznou jednoduchost této stavby za její slabinu, pak by stačilo nahlédnout do nitra domu. Tak jako lze štěpit takové nezvažitelnosti jako lidský vlas na ty nejmenší a lidskými smysly neuchopitelné řezy, lze nacházet i v této stavbě, kánonu domu se sedlovou střechou, podivuhodné dvojznačnosti, jež nejsou záporem, ale kladem. Zcela neidentické půdorysy obou podlaží (přízemí a patra) ukazují, nakolik je zdánlivě jednoduchá, až paradigmaticky působící stavba složitým organismem. Nejinak dvojznačně vyznívá v řezu schodiště, které do přísné ortogonality a trianguality vnáší křivku nikoli jako estetické ozvláštnění, ale jako funkčně nezbytný prvek spojení dvou nadzemních podlaží. Neplatí tedy „méně je více“, ale „v méně je skryto více, než se zdá“. V tomto smyslu je dům ve Vraném nad Vltavou apoteózou jednoduchosti, která je vystavena z navzájem zápasících protikladů. 

Jednoduchá a střízlivá sanita	Bytelné schodiště

Konstrukce je vyzděná z nosných keramický tvarovek Porotherm 44 P+D a doplňujících tvarovek v systému, pevnostní třídy P 8 na MVC 2.0. Jako nadokenní překlady budou použity do světlé šířky otvoru 2750 mm PTH 23,8 – překlad keramický Porotherm 23,8 – rozměr 70/238 mm. Širší stavební otvory budou překlenuty monolitickými železobetonovými překlady z betonu B 20, ocel 10505 4 x 12, třmínek prům. 8 mm po 200 mm nebo válcovanými ocelovými I-nosníky, profil 2 x I 200. Na úrovni stropní desky je proveden monolitický železobetonový věnec z betonu B 20, ocel 10505 4 x 12, třmínek prům. 8 mm po 200 mm, a to na obvodových stěnách.

Nosná konstrukce dílny je provedena z dřevěných hrubých hranolů 120/120 mm smrkového nebo borového dřeva sestavená do rámů, zavětrovaná podélnými i příčnými diagonálami 120/120 mm. Sloupky rámů budou zakotveny do základových patek pomocí žárově zinkovaných ocelových úhelníků (ZKXX). 

Konstrukce je klasická krokvová s plnými vazbami. Celá dispozice krovu je rozdělena do tří polí. Plné vazby představují na krajích štítové stěny z obvodového zdiva a vnitřní plné vazby představují příčné středové příčky 150 mm vyzděné z plných cihel. Krov je podélně svázán vrcholovou vaznicí. Provedení krokví se předpokládá ze smrkového dřeva v profilu 80/200. Celý krov dosedá na patě do pozednice, která je kotvena do železobetonového věnce na pozední zdi. Tento věnec běžící podél podélné stěny je u štítů zalomen min. 1500 mm pod štítovou stěnou na každé straně. Podélná tuhost krovu je zajištěna již masivními štítovými zdmi, ale i vrcholovou vaznicí podepřenou plnými vazbami. Ukotvení pozednice 160/100 a´=1200 mm je provedeno pomocí svorníků sv. f14 mm nebo zabetonovaného ocelového pásku 5/50 mm, který vytváří objímku pozednice. Pokud je použito ocelového pásku 6/60 mm tvaru U dodatečně kotveného do věnce, budou použity k jeho ukotvení ocelové kotvy min. 2 ks HILTI HIT M 12 se vzdáleností od kraje dle předpisu výrobce (cca 80 mm).

Stropy budou provedeny z keramicko–železobetonového skládaného systému Miako 19/50 PTH na keramické nosníky POT 650/902 po 500 mm. Monolitickou součástí stropní desky je obvodový železobetonový věnec na nosných zdech z betonu B20, ocel 10505 4 x 12, třmínek prům. 8 mm po 200 mm.

Obvodové zdivo domu je provedeno z keramických tepelně izolačních tvarovek Porotherm 44 a doplňujících tvarovek v systému, pevnostní třídy P 8 na maltu Porotherm TM. Součinitel prostupu tepla U stěn je max. 0,32 W.m^-2.K^-1 (požadavek ČSN 730540-2 je UN = 0.38 W.m^-2.K^-1). Vnější povrch je proveden vícevrstvou plně probarvenou jádrovou vápenno-cementovou omítkou s hrubou texturou štukové vrstvy. Vnější i vnitřní rohy budou vyztuženy rohovými omítkovými profily.