Richard Meier: Díky bílé můžeme ocenit ostatní barvy

Richard Meier: Díky bílé můžeme ocenit ostatní barvy

Richard Meier je americký architekt, jehož elegantní bílé stavby se vyjímají v mnoha zemích po celém světě. Navrhuje domy, ve kterých lidé rádi bydlí i pracují. Inspirací pro jeden z jeho posledních projektů se stala bohatá historie českých měst a vesnic.

Jak vzpomínáte na šedesátá léta, dobu, kdy jste založil své vlastní architektonické studio?
Byl to počátek mé práce v architektuře. Měl jsem velmi malý byt, pracoval jsem v jednom pokoji a spal ve druhém.

Dokázal byste si tenkrát představit, že budete jednou světově známým architektem?
Ne, to opravdu ne. Dělal jsem jen svoji práci. Pracoval jsem sám. Ráno jsem vstal, dal si šálek kávy, vrátil se zpět, posadil se a pracoval.

Definoval jste vlastní termín „místovost“ – to, co dělá prostor místem. Co konkrétně tedy dělá dle vašeho názoru prostor místem?
Každý projekt je jiný, souvisí s tím, kde je, o co jde, jaký je kontext, a kdykoli pracuji na nějakém projektu, neuvažuji jen o jeho funkčnosti, o tom, co dané dílo musí splnit, ale také o kontextu a jak tento kontext mohu oživit a dát něco městu jako celku. Není to jen objekt a krajina, ale něco, co umožňuje lidem budovu využívat, i když tam pracují nebo žijí.

Hlavní roli ve většině vašich projektů hraje bílá barva, která zdůrazňuje přítomnost budovy jako předmětu nezávislého na místě. Proč je pro vás tento aspekt natolik zásadní?
Všude, kam se podíváte, jsou barvy. Barvu má obloha, krajina, oblečení lidí. Všechno má barvu. Bílá odráží a láme tyto barvy a umožňuje nám ocenit jejich proměny.

A co barvy ve vašem životě – jaké barvy rád nosíte?
Nosím vždy bílou košili.

Pokud byste si měl vybrat jen jednu ze svých vlastních realizací, která by pro vás byla takzvaně srdeční záležitostí a z jakého důvodu?
Každá budova je pro mě důležitá. Ohlížím se zpět a nemohu říci, že by jedna z budov vynikala. Ale budova, kterou možná mají nejraději lidé, je Getty Center. Každý den je v tom místě čtyři až pět tisíc lidí a to mě ohromně těší.

Žijete architekturou čtyřiadvacet hodin denně (ve stylu pravého „ortodoxního architekta“), nebo se od svého povolání dokážete někdy odtrhnout a věnovat se něčemu zcela jinému?
Pracuji každý den. Někdy mám den produktivnější, jindy méně produktivní. Také dělám koláže v ateliéru v Jersey City. Jezdím tam jednou týdně a ohromně mě to těší. Rád občas vypnu mozek a chvíli se raduji z manuální práce. Je to dobrá změna.

High Museum of Art v Atlantě

High Museum of Art v Atlantě

Jak se vám jako americkému architektovi navrhuje do českého prostředí?
Pamatuji si, jak jsem do České republiky přijel před mnoha lety poprvé. Cestoval jsem po ní, jel jsem se například podívat na vilu Tugendhat do Brna. Hodně jsem toho viděl a nikdy jsem si nemyslel, že budu mít jednou příležitost v této zemi pracovat. Jsem moc šťastný, že mohu přispět do prostředí, kde je architektura tolik oceňována.

Na české architektonické scéně nepůsobíte poprvé. Máte blíže k projektům kancelářských budov typu City Green Court, nebo spíše ke stavbám pro bydlení jako v případě rezidenčního projektu Oaks Prague?
Jsou to velmi odlišné projekty. Jeden je velice městský – kancelářská věž, zatímco druhý, Oaks Prague, je v přírodě, idylický. Otázka nestojí tak, zda jeden, nebo druhý. Co dělám rád, je vytváření místa, kde lidé rádi bydlí a pracují a cítí se povzneseni svým prostředím.

Jaké pocity mají u jejich uživatelů navodit vámi navržené bytové domy a vily v Oaks Prague? Čím konkrétně jste se tohoto efektu snažil ve svých projektech docílit?
Jejich umístění je vyvážené. Každý z domů má své soukromí i společný prostor. Myslím si, že Oaks Prague bude velice příjemné místo k bydlení. Potenciální obyvatelé se mohou těšit na maximální pohodlí a nejnovější technologie, prostorné, hřejivé a vzdušné prostory, krásné výhledy na golfové hřiště a lesy.

Vila pro Oaks Prague je koncipována jako jednoduchá lineární stavba. Orientace do prostoru a velké skleněné plochy maximálně využívají možnosti výhledu na přilehlé golfové hřiště PGA National.

Vila pro Oaks Prague je koncipována jako jednoduchá lineární stavba. Orientace do prostoru a velké skleněné plochy maximálně využívají možnosti výhledu na přilehlé golfové hřiště PGA National.

Kde jste při navrhování domů pro Oaks Prague čerpal inspiraci?
Inspirace pochází z pozemku, z umístění, z klimatu a ze všeho, co je na daném místě jedinečné. Nepochází z vnějšího zdroje, pochází zevnitř. Snažili jsme se tam pracovat s topografií a krajinotvorbou – ty byly součástí uvažování o uspořádání projektu. Dalším zdrojem inspirace byla bohatá historie českých měst a vesnic, která sloužila jako precedent. Bytové domy Great Oaks se na své severozápadní straně skládají z řady jednotek spojených schody a dlážděnými cestičkami, uspořádaných podél středového dvora, což evokuje rozmístění v mnoha tradičních typologiích českých vesnic.

Navštívil jste tu lokalitu?
Ano, navštívil. Je opravdu krásná. Dokonce jsem si pomyslel, že je tak hezká, že by se měla ponechat taková, jaká je! (smích)

Jaký typ bydlení preferujete pro sebe a svou rodinu?
Jsem zvyklý na bydlení v bytovém domě. Bydlím v šestém patře, výhled není nijak skvělý, ale je tam výborný vztah mezi ulicí a domem. Když se podívám ven, vidím na ulici lidi a co všechno se tam děje. Důležité je světlo a jeho kvalita. Můj byt je orientován na jih, takže mám celý den světlo. To je pro mne velice důležité.

Bytový komplex v Oaks Prague sestává ze dvou budov, západní část tvoří kaskádovitá stavba, která postupně roste do pětipatrové budovy. Východní křídlo je orientováno tak, aby vytvářelo společný prostor v podobě travnatého dvora.

Bytový komplex v Oaks Prague sestává ze dvou budov, západní část tvoří kaskádovitá stavba, která postupně roste do pětipatrové budovy. Východní křídlo je orientováno tak, aby vytvářelo společný prostor v podobě travnatého dvora.

Představte si, že byste si mohl promluvit s kýmkoli ze slavných světových architektů, kteří už nejsou mezi námi. Dotyčnému byste ale mohl položit jen jednu jedinou otázku. Kterou osobnost byste si vybral a na co byste se tohoto architekta zeptal?
To je těžká otázka, protože tu bylo tolik skvělých architektů. Louis Kahn, Le Corbusiér, Frank Lloyd Wright, velká spousta… a jejich mimořádná díla. Velice obdivuji, co dokázali. Byl bych z toho poněkud nervózní, kdybych pro ně měl vymyslet otázku.

Na jakých projektech nyní pracujete?
Právě dokončujeme projekt v Koreji, také v Tokiu. Další máme v Bogotě, v Mexico City. Začínáme něco i tady v New Yorku. Máme veliké štěstí, že můžeme pracovat na projektech v různých částech světa.

Richard Meier (*1934)

Richard Meier (*1934) – Vystudoval architekturu na Cornellově univerzitě v New Yorku, svůj vlastní ateliér si po několikaleté praxi založil v roce 1963. První velkou veřejnou zakázku (rozvoj území v centru Bronxu) se mu podařilo získat na začátku sedmdesátých let minulého století. Přednášel na univerzitě v Yale, v roce 1984 pak získal Pritzkerovu cenu. Hlavní roli v Meierových projektech hraje bílá barva v kombinaci s velkými plochami skla. Jeho architektonickou filozofií je zdůrazňování přítomnosti budovy jako předmětu nezávislého na místě. K významným realizacím Richarda Meiera patří například High Museum of Art v Atlantě, teologický seminář v Hartfordu v Connecticutu nebo sídlo televize Canal+ v Paříži.

text: TEREZA JANIŠOVÁ
FOTO: NATIVE PR, SHUTTERSTOCK

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

RubrikyNázory a rozhovory