Ptali jsme se architektů na úskalí veřejných zakázek
Galerie(5)

Ptali jsme se architektů na úskalí veřejných zakázek

Účast v soutěži na důležitou veřejnou stavbu pro architekty znamená příležitost rozvinout svoji kreativitu, ale nese s sebou i mnohá úskalí. Jaké obtíže veřejný sektor přináší? A chce se vůbec architektům do veřejných zakázek? Ptali jsme se architektů na vlastní zkušenosti.

Otázka: V čem se liší práce pro individuálního klienta, privátního investora a pro veřejný sektor?

Pavel Martinek
architekt, člen představenstva ČKA


Rozdílů mezi oběma sektory je poměrně mnoho a každý z nich má svá úskalí, se kterými musí projektant počítat. Získat veřejnou zakázku představuje vynaložit pro projektanta velké množství energie a s nejistým výsledkem. Privátní sektor je v tomto ohledu jistější, neboť investor si vybírá projektanta již s konkrétním záměrem na základě doporučení a referencí. Veřejná zakázka je ale stále pro projektanta atraktivní příležitostí předvést, co umí. Proto se o ni čas od času každý projektant pokusí. Důvodem je rozmanitost řešených témat a mnohdy nezávislejší tvůrčí svoboda.
Pokud je schopen plnit závazná kritéria, je další postup projektu a realizace snadnější než v privátním sektoru, kde je zapotřebí počítat s neustálým poměřováním s momentálními požadavky klienta. To může být samozřejmě jak v pozitivním, tak negativním smyslu a aby se pro projektanta nestala z projektu noční můra, je nutné mít dobře ošetřenou smlouvu. Hlavní úskalí veřejné zakázky vidím v jejím získání. Bohužel však stále žijeme ve značně klientistické společnosti a dostat se k ní muže být velmi problematické. Vždy záleží na typu vypisovatele, způsobu, jak byla vypsána sama soutěž. Projektant musí velmi pečlivě zvažovat, do jakého tendru se pustí, pokud nechce sehrát roli křoví předem domluvenému vítězi. Předpoklad transparentnosti je větší, pokud je veřejná obchodní soutěž vypsána veřejným subjektem – státem, obcí či organizací než soukromým subjektem čerpajícím nějakou dotaci. Pro architekty je zajímavá především taková soutěž, které předchází soutěž o návrh. Bohužel je to spíše výjimka.

Jaroslav Wertig
architekt


Vtírá se jednoznačná odpověď: rozdíl je v profesionalitě. Mohlo by se zdát, že veřejný sektor se bude hemžit díky politickým vlivům pronikajícím i na nevolené pozice vyšší mírou diletantství. Mohlo by se zdát, že naopak soukromý subjekt si profesionální a koordinované efektivní fungování bude více hlídat a kultivovat.

Takové schematické vidění by se určitě setkalo i s pozitivním přijetím čtenářů, protože se tak nějak obecně očekává, že „ve veřejném sektoru je bordel, který by si privát nemohl dovolit“. Jak rádi bychom takové klišé potvrdili, kdybychom ale neměli dostatek i opačných zkušeností. Profesionální úkolování architekta jsme zažili jak ze strany privátu, tak z rozpočtové sféry. Selhání a nekonzistence při vedení projektu jsme si také užili z obou stran. Korupce, zvraty, výměny managementů, kriminalizace těch předešlých jsme také zažili na obou stranách. Takže jediné, co nám vyvstává jako zásadní rozdíl je to, zda byla práce dotována evropskými zdroji. V takovém případě byla péče věnovaná přípravě a realizaci stavby o poznání jiná.

David Chmelař
architekt


Naše kancelář má těžiště v soukromém sektoru. Přesto máme za sebou několik zakázek, kdy zadavatelem bylo město – tak vznikla náměstí v Hronově či v Broumově. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že privátní investor (nepočítaje individuální klienty) požaduje za svoje peníze adekvátní protihodnotu, kterou lze velmi jednoduše vyjádřit penězi. Na druhé straně veřejnou správu zastupují lidé, kteří de facto jen spravují cizí (náš) majetek. Nicméně rozvoj města je pro ně práce, a proto jsou rádi, když jim někdo tu práci usnadní.

Nejde ale říct jednoznačně, který klient je jednodušší. Nejdůležitější je, že chcete společně něco změnit. Je to to samé, jen s rozdílným měřítkem, každý chce zhodnotit své peníze, něco za ně získat. Větší stihomam ve veřejné správě spočívá ve strachu z kontroly, kterou ve městě představuje třeba opozice. My jsme pouze subdodavateli pro klienta, kterým je ve skutečnosti volič. Individuální klient je snazší v tom, že se nemusí nikomu zpovídat.

Michal Volf
architekt, člen představenstva ČKA


Z hlediska architekta by nevýhodou mělo být to, že veřejný zadavatel bude zakázku zadávat formou soutěže (z hlediska profese ale právě naopak aneb nechť jsou pochváleni všichni veřejní zadavatelé, kteří tak činí skrze soutěž o návrh), a tedy si zakázku nejprve bude muset vybojovat. Podmiňovací způsob užívám proto, že se tak většinou neděje. Ať už se ale architekt k zakázce dostane jakkoliv, hrozí, že projekt bude v některé jeho fázi zastaven, protože vedení radnic a jiných veřejných institucí u nás se obměňuje poměrně často. S tím je ale především u větších projektů nutné počítat.

Ani u soukromého investora ale není záruka, že projekt proběhne až do zdárné realizace. Přestože si soukromý investor většinou architekta vybírá na základě doporučení a vkusu, jejich vzájemná spolupráce probíhá ve velmi osobní rovině a aby vše dobře dopadlo, musí si obě strany sednout i lidsky.

Kateřina Kotalová
Foto: archiv respondentů, Společnost Petra Parléře