Sešli jsme se ve Fragnerově galerii nad výstavou jeho projektů. Přiletěl z Rotterdamu a na druhý den odjížděl do Německa. Erick van Egeraat (51) je u nás známý návrhem domů navazujících na Kotěrovu vilu Bianca, na Slovensku staví jeho River Park a kousek za hranicemi se rozbíhá velmi diskutovaná stavba nové univerzitní haly v Lipsku. Nizozemský architekt má našlápnuto všude po Evropě, přesto to při rozhovoru vypadalo, že je oddaným fanouškem České republiky.
Na monografické výstavě Reného Van Zuuka Projekty 1992–2007 ve Fragnerově galerii bylo možné vidět prakticky všechno, co autor za čtrnáct let svého samostatného ateliéru v Almere navrhl. V jeho pestré kariéře vynikají především větší realizace ARchitektonického centra v Amsterdamu ARCAM, bytového Bloku 16 v Almere, přezdívaného pro svou mohutně vydutou fasádu Vlna, nebo unikátně řešená administrativní budova Zilverparkkade v Lelystadu.
V listopadu navštívil Bratislavu světoznámý francouzský architekt Dominique Perrault. Do metropole Slovenska zavítal z Vídně, kde v současnosti intenzivně pracuje na projektu dvojice výškových budov pro novou městskou čtvrť Donau City. „Na rozdíl od minulosti, kdy byla architektura – matka všech umění – součástí historie, ovlivňuje dnes geografii měst,“ vysvětluje architekt východisko pro svoje návrhy na bratislavské přednášce. Zasněžené ulice hlavního města Slovenska dotvářely kulisu architektovy výstavy vybraných prací v galerii současné architektury a umění Design factory. D. Perrault v Bratislavě zároveň nabídl i poslední příležitost k její prohlídce.
Belgický architekt Pierre Hebbelinck se začíná stále častěji objevovat v mezinárodním kontextu a přerůstat hranice své země. V rámci loňských brněnských veletrhů měl poutavou přednášku o své tvorbě. Využili jsme této příležitosti k rozhovoru o jeho názorech i principech, jimiž se řídí jeho dílo.
Architekt Josef Horný projektoval v Austrálii, učil na Melbournské univerzitě a poté se vrátil k pedagogické činnosti na katedru architektury stavební fakulty ČVUT v Praze. V Austrálii vyprojektoval celou řadu rodinných domů, v Čechách navrhuje a realizuje nízkoenergetické a nízkonákladové domy. Rozpětí jeho kulturního zázemí může demonstrovat i okolnost, že přeložil do angličtiny a v Melbourne vydal knihu básní Jana Zahradníčka.
Pavel Halík patří k předním historikům architektury a urbanismu u nás, je autorem několika knih a celou řadu jich přeložil, mimo jiné Corbusierovu Za novou architekturu nebo knihu Norberga Schulze Genius loci. Vloni získal jako člen autorského týmu Dějin českého výtvarného umění cenu Akademie věd ČR. Smysl pro urbanistický kontext architektury mu otevírá širší kulturní souvislosti.
Barbara Potysz svým debutem vstoupila za spoluautorství Josefa Kiszky – rovnou do pomyslné síně slávy. Dekonstruktivisticky – pojaté gymnázium v Orlové získalo Grand Prix za rok 1996 a stalo se jednou z nejznámějších staveb tohoto druhu. Protože ale naštěstí nezůstalo u tohoto debutu, můžeme dnes hovořit o celé řadě dalších staveb, z nichž mnohé by si zasloužily nemenší pozornost než ta laureovaná.
Zdeněk Fránek patří k nejoriginálnějším osobnostem české architektury. Jeho tvorba je různorodá a přitom neuhýbavě svá. Rozhovorem s ním jsme se pokusili mapovat zdroje této mnohotvárné, ale zároveň konsekventní tvorby.
O tom, že bude architektem, nikdy nepochyboval. Ale když se Petr Bílek za dob normalizace vydal studovat vysokou školu, netušil, že si bude muset probojovat cestu nejenom u nás, ale i ve Spojených státech. Jeho jméno si spojujeme s dlouholetým předsednictvím ČKA, ale také s účastí v porotě mezinárodní soutěže na novou budovu Národní knihovny, kde zasedl po boku Zahy Hadid či Evy Jiřičné.
Mé představy o Mexičanech rozhodně nebyly po setkání s Michelem Rojkindem zklamány. Temperamentní muž, který má za sebou temperamentní, rozuměj odvážné projekty, na architekturu přesedlal z kariéry profesionálního bubeníka. Odbornou i širokou veřejnost dokázal zaujmout návrhem rodinného domu i sto třicet metrů vysoké věže. V současné době se jeho ateliér řadí mezi přední v Mexiku.
Pojem inteligentní stavba je příkladným protimluvem, neboť inteligence je výhradní vlastnost lidských bytostí. Ani v odvozeném smyslu – inteligence vložená do technologie – nemůže tento termín platit, když podle Martina Heideggera ani věda nemyslí, neboť nemá pojmové prostředky na to, aby zkoumala své vlastní konceptuální základy. Pojem inteligentní budovy (IB) tak dostal do vínku logický rozpor, který se odráží i v nejasnosti definic. Lépe je si zkratku IB vyložit jako Integrated Building (Integrovaná budova), ale ani to nevysvětluje charakter stavby, která by měla reagovat nejen na proměny mikroklimatu, ale i na náladu uživatelů. Předložili jsme toto těžko rozuzlitelné téma několika odborníkům.
Nedostatky staveb často pramení ze vzájemného působení několika negativních faktorů. Každá stavba je jedinečným stavebním dílem a rizikové faktory z hlediska vzniku poruch představují nové materiály a konstrukce, špatné počasí a případně také nevhodné místní podmínky. K rozhodujícím příčinám výběru nekvalitního dodavatele prací a stavebního dozoru často patří také nedostatek času na vypracování kvalitní projektové dokumentace a omezené finanční prostředky. Jestliže se tyto faktory kumulují, můžeme s největší pravděpodobností očekávat výskyt poruch, a to nejen v povrchových úpravách.
Jednou z příčin krátkodobého poklesu stavební výroby u nás je podle prohlášení Českého statistického úřadu nedostatek stavebnin na trhu. Formou ankety jsme se pokusili naznačit některé názory „uživatelů“ i producentů stavebnin na tento problém. Z pětadvaceti dotazovaných firem nakonec odpověděly čtyři. Důvodem byla obava, že vstupem do debaty by producenti i odběratelé stavebních hmot přiznali jinak nepřiznaný stav. Ale jak vyplývá ze samotné ankety, může jít o dočasný výkyv.
