Názory a rozhovory

Sanace vlhkosti, respektive odstraňování chyb způsobených vlhkostí ve stavebních konstrukcích, je poměrně nákladný a náročný proces. Proto by je měli vykonávat pouze zkušení odborníci. Přesto vzniká mnoho chyb, které ovlivňují výsledný efekt práce.

Keramické obkladové prvky, lícové cihly nebo cihelné obkladové pásky jsou obvyklými materiály, které tvoří soklovou část fasády a mnohdy i celou fasádu. Pro dosažení maximální trvanlivosti takové fasády je nutné vybrat keramické materiály, které vykazují dostatečnou mrazuvzdornost.

„Číslo 69 v názvu tohoto ateliéru není odvozeno od nějaké neplodné polohy, ale naopak označuje zrození,“ píše s vtipnou příchutí v předmluvě katalogu architektonického ateliéru A69 – Architekti Ladislav Lábus, pedagog Fakulty architektury ČVUT v Praze. Jeho členy – Borise Redčenkova, Prokopa Tomáška a Jaroslava Wertiga – však nespojuje jen rok narození, ale i snaha dělat architekturu jinak. Jak? „Máme poměrně velkou ambici – inovovat, což však neznamená, že bychom chtěli být originální za každou cenu,“ vypovídá Jaroslav Wertig o záměrech ateliéru, který patří mezi nejprogresivnější na současné české scéně.

Poruchy dřeva zabudovaného ve stavbách zpravidla začínají jako drobná poškození, která rostou úměrně s naší nevšímavostí. Brzké odhalení a zákrok v pravou chvíli vyřeší problém na dlouhou dobu a za přijatelnou cenu. V případě, že závady zůstávají bez povšimnutí, prudce stoupá nebezpečí znehodnocení interiérových částí budov nebo dokonce narušení statiky nosných konstrukcí, čímž se rapidně zvedá cena záchranných prací.

Pro pestrou kariéru ateliéru Projektil Architekti je charakteristická myšlenková nadstavba a častá spolupráce s výtvarníky. Tomáš Vaněk (umělecké sdružení PAS), který se spolupodílel na ideové koncepci interiéru Národní technické knihovny (NTK) popisuje zkušenost s Projektilem: „Od prvního okamžiku, kdy nás Projektil oslovil ke spolupráci, jsme pociťovali z jejich strany důvěru, odhodlání něco pozitivního risknout, zahrnout nás do týmu, poslouchat naše názory a nápady, diskutovat o nich v širším kontextu jejich práce i celé stavby a nakonec pomáhat prosadit, aby byly realizovány.“ Aktuální rozhovor se členy Projektilu Romanem Brychtou a Petrem Leškem přináší pohled do koncepčního pozadí jejich práce: nedávno dokončené knihovny v Dejvicích, Centra ekologických aktivit Sluňákov či knihovny v Hradci Králové.

Je to dějinný paradox. Ačkoli se staví nejvíce od listopadu 1989 a mzdy ve stavebnictví rostou, chybí stále více manuálně pracujících. Scházejí zedníci, klempíři, pokrývači, zámečníci, stavební dělníci a další profese. Firmy si stěžují, mluví se o dovozu dělníků z exotických zemí. Jaké jsou příčiny neutěšené situace? Existuje v blízké době nějaké realistické řešení?

Miroslav Masák, tvůrce řady stěžejních staveb české architektury, jako je třeba pražský obchodní dům Máj, obchodní středisko Ještěd v Liberci či rekonstrukce Veletržního paláce v Praze. Je aktivní také jako teoretik a pedagog a angažuje se ve věcech veřejných už od 60. let. V aktuálním rozhovoru se vyjadřuje k postavení architektonické kultury ve společnosti, k roli architektonických institucí, soutěží, situaci památkového zákona i ke své mnohaleté architektonické praxi v libereckém ateliéru SIAL.

Architekt Jan Bočan se do české architektury nesmazatelně zapsal realizacemi zastupitelských úřadů v Londýně, Stockholmu a nedávnou realizaci ambasády v Tbilisi. Jeho ateliérem na ČVUT už prošlo několik úspěšných generací architektů. Podle Jana Bočana je architektura tvorbou prostoru, nedá se učit poučkami – je především filozofií života člověka a jeho potřeb.

„Coop Himmelb(l)au není jen o barevném přikrášlování, ale i o myšlence tvořit architekturu s fantazií. Architekturu nadnášející a variabilní, jakou jsou oblaka.“ To je leitmotiv světoznámé rakouské architektonické kanceláře, která s nesnesitelně lehkou hravostí nanovo definuje architektonický prostor, formální typologie staveb a vztahy s urbanistickým prostředím. Coop Himmelb(l)au totiž stále projektuje objekty, které nenechávají nikoho lhostejným. „Pustit se do hlubin labyrintů vlastní hlavy je stále vzrušující zážitek,“ říká spoluzakladatel Coop Himmelb(l)au Wolf D. Prix a požitkářsky si potáhne ze svého oblíbeného cigára. Jednoduše, jejich experimenty buď milujete, nebo nenávidíte. Střední cestu přenechávají průměrným. A to samé platí i v případě investorů. Avšak ti, kteří si je vyberou, jim bezmezně důvěřují. Nakonec, jinak to asi ani nejde. U jejich konceptů s volnou hrou tvarů je třeba mít pořádnou dávku odvahy.

Esa Piironen začínal jako všichni mladí architekti ve větším ateliéru. Psal se rok 1966, a než si mohl založit vlastní, uplynulo čtyřiadvacet let. „Jako nikde na světě, není ani ve Finsku jednoduché se prosadit. Máme ale štěstí na dlouhou tradici veřejných soutěží, které umožňují realizovat návrhy i nezavedeným architektům,“ pochvaluje si Piironen.

Talentovaný univerzální designér Joe Colombo, milovník lyžování a rychlých aut, patří k nejslavnějším světovým designérům. Téměř neustále vymýšlel nové projekty a k jeho popularitě nepochybně přispěla i úspěšná spolupráce s tak významnými výrobci nábytku a svítidel, jako jsou Kartell, Zanotta nebo O-luce. Joe Colombo byl svým myšlením o několik desítek let napřed. Jeho návrhy hluboce ovlivnily celé generace designérů a některé jeho průmyslové výrobky se prodávají dodnes. K jeho tvorbě se ještě i dnes vracejí mnozí mladí designéři.

Přirovnává se k líné tropické rybě, která se nechá unášet proudem: inspiruje se tím, co přijde. Architekta Martina Rajniše (63) však z lenosti obviňovat nelze. Za sebou má pražský obchodní dům Máj, dnešní Tesco, spoluzakládal renomovaný ateliér D.A. Studio a v současné době staví svépomocí objekty ze dřeva. A do budoucna doufá, že se z rybí polívky našeho vkusu zase podaří složit živou rybu.

„Architekt je jako rosnička, která sedí v láhvi a předvídá, kdy přijde krize. Ví to už několik měsíců předem, protože se začínají utahovat kohoutky a ubývají kvalitní zakázky,“ říká senior partner architektonické kanceláře Stopro Architects, ing. arch. Pavel Hrček. Jak připomíná výkonná ředitelka společnosti ing. Vladimíra Štíchová, architekti si, přestože jsou žádaní, musí umět zachovat pokoru: „Vytvářet architektonické pomníky má určitý půvab pro zviditelnění osoby, ale myslím si, že pro lidi je důležitější, aby v architektuře byla patrná pokora tvůrce k okolnímu světu.“ Ke kulatému stolu na téma, jak se u nás žije architektům, jsme pozvali ing. arch. Nikolu Stojanova, ing. Vladimíru Štíchovou, ing. arch. Pavla Hrčka a ing. Lukáše Srcha ze společnosti Stopro Architects.

Pokračující stavební boom v České republice napomáhá představě, že kdokoli s diplomem architekta na tomto trhu snadno sežene práci. Počet absolventů ovšem stoupá a konkurence se zostřuje. Velcí zahraniční developeři dávají přednost velkým jménům nebo nadnárodním ateliérům. Uspějí dnešní studenti a poskytují jim univerzity kvalitní vzdělání? Odpověď jsme hledali především na pražské fakultě architektury ČVUT.

Většina evropských zemí v současné době disponuje dokumentem Politika architektury. Česká komora architektů počátkem roku 2007 sestavila podobný deklarativní dokument a má zájem na tom, aby byl schválen jako vládní usnesení. V loňském roce proto požádala o připomínkování textu všechna ministerstva, kterých se tento dokument týká, a v současné době zpracovává jejich připomínky. Zároveň připravuje v rámci předsednictví České republiky v Radě EU v roce 2009 konferenci na toto téma.