Komentář: Kde jsou architekti a architektky? Profesi hrozí, že přestane existovat
V březnu vyšel manifest Reiniera de Graafa, partnera OMA, s fatalistickým názvem Architecture Against Architecture. De Graaf prohlásil, že pokud profese nezareaguje, za „deset let“ přestane existovat.
Nejde jen o klasická varování před AI a tříštění profese mezi konzultanty, esej doplnil statistikou: v americkém Kongresu nesedí jediný architekt, zatímco právníci tvoří přes čtyřicet procent zákonodárců. Architektura přes stavebnictví a reality ovlivňuje zhruba 15–20 % světového HDP a nemá v ní žádný hlas. Mezi našimi poslanci je jen jediná architektka, Veronika Kovářová.
Současně se vede debata, která mohla být architektonická, a není. YIMBY (Yes In My Backyard), hnutí, které dekádu prosazuje stavět víc, hustěji a blíž tranzitu, čelí náhlému, ale zcela nepřekvapivému odporu. Donald Trump v únoru narovinu prohlásil dávno tušené: nechce, aby ceny bydlení klesaly, protože dvě třetiny voličů jsou vlastníci.
Do toho se objevil pracovní text z LSE, který světová média recyklují jako důkaz „prasknutí YIMBY-konsensu“: stavění prý byty nezlevní. Při bližším čtení ale studie ukazuje pravý opak: simulace potvrzuje, že nabídka ceny výrazně ovlivňuje, podle autorů, mezi kterými také není žádný architekt, jen příliš pomalu.
Skutečný problém YIMBY-hnutí není, že průběžná výstavba v souladu s poptávkou nefunguje. Naopak, ten problém je, že dlouhodobě funguje až příliš. Jenže když ceny přestanou růst, vlastníci se vzbouří. To je politické jádro debaty o vlastnictví, městech, moci a následně architektuře. Tedy přesně to, co by architekti měli ovlivňovat od hlavního stolu.
České debatě o novele stavebního zákona hrozí podobné. Parametry stanovili advokáti, developerské svazy a nezkušená ministryně v obecním bytě pro sociálně slabé. Architekti mlčí, nebo komentují kusé detaily. Jedna, navíc opoziční architektka ve sněmovně je málo. Petr Hlaváček, který se přesunul na pražský magistrát, přitom ukazuje, že debaty o městech mohou být díky profesní autoritě odbornější, jen to bohužel dělá málokdo. Čím víc kolegů ten krok udělá, tím vyšší je pravděpodobnost, že půjde de Graafovu předpověď aspoň o pár let odložit.
Článek vyšel v časopisu ASB 2/2026.
