Architekt v politice
Galerie(3)

Architekt v politice

V anketě jsme se architektů ptali, co říkají na to, že v předvolební kampani se architektura a urbanismus dostaly do popředí zájmu. ČKA bylo vytýkáno, že na tiskové konferenci před volbami podpořila Pražské stavební předpisy proti mediální štvanici. Byla to chyba? Jakou roli má architekt ve společnosti mít?

Otázka: Má se architekt angažovat ve veřejném životě?

REGINA LOUKOTOVÁ
Architektka, rektorka ARCHIPu

Domnívám se, že je vždy dobré, pokud se téma architektury dostane do popředí zájmu. Sami novináři na tiskové konferenci si posteskli, že náš obor patří spíše mezi ty, o kterých se moc nepíše – a to je špatně.  Není to vina nikoho jiného než nás, architektů – ale například právě dnes probíhá v rámci programu OTTA, organizovanému ČKA, neformální debata na téma Architektura a média. Takže věci se mění.

Byla jsem jedním ze zástupců tří vysokých škol (vedle děkana FA ČVUT a rektora UMPRUM), kteří podpořili konání tiskové konference, na níž byla zdůrazněna důležitost Pražských stavebních předpisů. Nemyslím si, že to byl chybný krok. Pražské stavební předpisy nejsou marginálií, jak se je některá média snažila zařadit.

Vzdělání architekta je široké, postavené nejenom na technických dovednostech, ale zakotvené i ve společenských vědách. Také z tohoto pohledu by architekt měl být aktivní ve veřejném životě. Ale i toto se mění – všimněme si i vzrůstajícího počtu architektů kandidujících v posledních obecních volbách.

PETR KLÍMA
architekt a historik architektury, Plzeň 2015

Je pochopitelné, že téma péče o vystavěné prostředí, resp. správy a plánování měst a obcí rezonuje právě v období komunálních voleb. Domnívám se však, že architektura a urbanismus by měly být přirozenou součástí společenské diskuse i mimo exponovaný čas předvolebních kampaní. Podporu nových pražských stavebních předpisů Českou komorou architektů pokládám za chvályhodnou a správnou – stejně jako její aktuální snahu přispět k zachování mimořádně cenné nádražní budovy v Havířově. ČKA se z podstaty věci má stavět za kvalitní architekturu a veřejné prostředí i za vytvoření podmínek, které jejich vznik umožní. Možnosti komory nicméně nejsou neomezené, část odpovědnosti tak z architektů-jednotlivců nikdo nesejme. Přestože tedy jejich hlavní rolí zůstává „dělat dobrou architekturu“, důležitost jejich profesně-občanského angažmá roste – ať už na poli osvěty a vzdělávání, či v komunitním plánování a péči o veřejný prostor.

PAVEL MARTINEK
architekt, předseda pracovní skupiny ČKA

Že se dostává architektura do popředí zájmu, můžeme jako architekti jenom vítat a bude na nás, abychom tento zájem dokázali podchytit a uměli s ním pracovat. Aby předvolební proklamace nevyšly naprázdno také na zá­kladě výmluv o nepřipravenosti naší komory nabídnout potřebný servis, osvětu, kvalitní porotce soutěží aj. Je také velmi důležité, aby se v souvislosti se zájmem o architekturu a urbanismus nezapomnělo na legislativní rámec stojící v pozadí. Je naprosto klíčové, aby se diskuze o zjednodušení stavebního řízení, obsahu dokumentace, počtech dotčených orgánů, jejich pravomocí atd.  stala veřejným politikem. Protože tohle je přesně ten moment, kde naše architektura v úsilí „jak projít přes úřady“ ztrácí oproti vyspělému zahraničí spoustu energie.

ČKA je nezávislou organizací a má reagovat na aktuální dění ve společnosti ve prospěch profese, kterou zastupuje. Proto podpora PSP byla v tento moment zcela na místě. Pokud byl tak zásadní odborný dokument nekvalifikovaně napadán, plnila komora jen svou roli. Je zcela evidentní, že tisková konference byla svolána až jako reakce na nějaké dění, nikoliv proaktivně ve prospěch někoho. Jsem přesvědčen, že vyčkávání na dobu po volbách by bylo chybou a komoře by mohly být podkládány obdobné politické záměry jako ty, jež jí nakonec podkládány byly.

Architektura není jen služba klientovi, ale má celospolečenský přesah.  Pro kvalitní estetické, ekonomické, kulturní a další parametry životního prostředí je tento obor naprosto klíčový, jen si to značná část společnosti stále dostatečně neuvědomuje.  

Kateřina Kotalová
Foto: Dano Veselský, archiv RESPONDENTŮ