Anketa: Měli bychom nechat architekturu volně zrcadlit současnost?
V Londýně se nebojí postavit skleněný mrakodrap vedle gotické katedrály. V Praze vyvolá každý mírně odvážnější návrh vlnu rozhořčení a kontroverze. Jakou cestou by se měl ubírat zdravý vývoj architektury?
Otázka
Měli bychom nechat architekturu volně zrcadlit současnost? Nebo ji pietně konzervovat v dobách dávno minulých?
Zdeněk Fránek
architekt
Ani jedno ani druhé, nebo možná obě varianty, ale případ od případu. Je třeba jednat velmi uvážlivě, vysoce odborně, pečlivě analyticky. A názor veřejnosti brát v úvahu pouze v případě, kdy odborné kolokvium uzná, že by mohly být porušeny zájmy veřejnosti – estetické, občanské a jiné, zásadně ovlivňující kvalitu života, což je relativní, proto ta legalizace ze strany odborníků.
Je třeba se zabývat koncepčně každým centimetrem země a zvažovat každý jednotlivý zásah do městské struktury. Praha je unikátní, a proto vyžaduje této pozornosti více. Něco málo je opravdu nutno téměř konzervovat, spoustu míst je třeba pečlivě a opatrně doplnit tak, aby byla ochráněna a sloužila svým funkcím, spoustu míst je třeba aktualizovat a zbytek vhodně nově vytvořit a vystavět.
Mrakodrap by vedle gotické katedrály stát neměl za žádnou cenu. Měl by mít odstup, aby zachoval důstojnost katedrál, neboť onu katedrálu tvoří nejen její fyzická podstata, ale i její vnější prostor, energie jí obklopující, duch místa, který někdo vnímá více, někdo méně, ale fakticky v místě jsoucí.
V Praze jsou ale odmítány stavby, které by svou kvalitou mohly být zástupci současné doby. Je to dáno nevzděláním veřejnosti a bezmocí architektů. A hloupostí politiků. Jsem optimista, a proto věřím, že snaha určitých skupin tuto situaci někdy v budoucnu napraví.
Miroslav Pospíšil
architekt
Architektura byla, je a bude odrazem aktuálního stavu společnosti. Do architektury se promítá její kulturní, ekonomický a politický stav. Architektura je tedy vždy současná a liší se svou kvalitou. Novostavba v sousedství historicky významné budovy musí být vždy soudobá (moderní), musí ale také jednoznačně prokázat svou kvalitu.
Kvalitní moderní návrh a následně realizace umocňuje hodnotu historické budovy, vdechuje jí nový život. Problémem realizací moderních staveb v kontextu historických objektů je často proces posuzování a schvalování předložených návrhů. Pro posuzovatele – většinou jde o odborníky z oblasti státní správy nebo samosprávy – takovéto rozhodnutí vyžaduje potřebnou erudici, nadhled a také odvahu nést za své rozhodnutí patřičnou zodpovědnost.
Z těchto důvodů jsou často preferována zamítavá stanoviska, neboť jsou méně problémová a skýtají potřebnou míru osobní bezpečnosti. Je pravda, že ne každý návrh je hoden realizace. Moderní výstavbu v Londýně, v sousedství historických budov, nepovažuji ve spoustě případů za hodnou následování.
Avšak není možné, aby proluky v historických centrech našich měst byly zastavovány historizujícími, bezduchými objekty, a to jenom proto, že splňují často zastarale definované regulativy a snad možná většině kolemjdoucích nevadí.
Julien Antih
etnobotanik
Architektura by samozřejmě měla zrcadlit současnost, a dělat z Prahy skanzen je podle mě velmi krátkozraké. Zároveň ale musím říct, že mi nad některými nedávnými rozhodnutími v Praze zůstává rozum stát. Jak je vůbec možné, aby šel k zemi naprosto nepoškozený dům s historickou hodnotou v samotném srdci Prahy nebo brutalistický klenot typu Transgas? Nebo že se vůbec uvažuje o zastavění náměstí Curieových, jedné z posledních zelených ploch v centru Prahy?
Proč potřebujeme další nákupní centrum přímo na Letné? To vše mě vede k přesvědčení, že je třeba klást důraz nejen na kvalitu projektu, ale i na to, jak ovlivní komunitu lidí, do které poté zasáhne. Nákupní centrum sice vydělá majiteli více než park nebo koncertní sál, ale i ty mají ve městě důležitou funkci. Domnívám se, že velká míra konzervatismu v Čechách nepřevládá jenom co do architektonických realizací, ale promítá se i do společnosti obecně.
Každá architektura přece jednou byla moderní, Eiffelova věž byla v době svého dokončení jednou z nejvíce nenáviděných staveb ve Francii. Když jsme u té Paříže, moderní architekturu tam až na výjimky „odsunuli“ do La Défense, a vlastně to tak i dobře funguje. Každé město má svoji duši, z té pražské dýchá historie v tom nejlepším slova smyslu a je škoda ničit něco kvalitního, zvlášť v případě projektů, jejichž architektonická ani estetická hodnota nedosahuje úrovně těch předešlých.
Jan Kadlec
filmový architekt
Architektura se vyvíjí stejně jako vše ostatní k obrazu současných potřeb. Vytváření skanzenů, typické pro českou památkovou péči, je naprosto absurdní. Snad jediným bonusem této obsese je, že díky nevyspělosti, korupci a jiným touhám, které více odkazují k obohacení než vytváření hodnot, jsme si ten „náš svět“ ještě tak strašně moc nepoškodili.
V této souvislosti bych jako příklad mohl zmínit historickou část Žatce, která „díky“ komunismu zůstala v architektuře zakonzervována. Žatec teď může jen restaurovat a rekonstruovat ve filmu již tolikrát použité chátrající historické budovy a být výzvou pro současnou architekturu. V současné době formuluji vizualitu nové české kriminální minisérie, která se odehrává jak v roce 1987, tak v současnosti. Uvést některé lokace, jako třeba venkovské samoobsluhy, do vizuality osmdesátých let opravdu není žádný problém.
Stačí současný nápis nahradit dobovým logem „Jednota“ a jste zase zpět. A to je v kontextu vývoje lokální společnosti dost k zamyšlení. Vývoj architektury nelze brzdit, ale ke kvalitnímu posunu je nutná vyspělost. Respekt k tradici je samozřejmě nutný a i to je obrazem vyspělosti.
Otázkou je, zda opravdu zdravě respektujeme tradice, nebo jenom vše díky naší omezenosti prostě konzervujeme. Proč se právě teď musí vše zastavit? Jsme na tom tak špatně? Možná, že ano. Když máváme Tibetskou vlajkou a fotografie tohoto aktu pak věšíme na sociální sítě skrze telefony vyrobené v Číně. Není někde chyba?
Text: Tereza Janišová
Foto: archiv respondentů
Foto: archiv respondentů
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 4/2018.
