Anketa: Architekt a konkurence?
Práce architekta nespočívá pouze v projektování architektury. Aby sebe a svou práci správným způsobem prosadil, musí být zároveň tak trochu právník, stratég, PR-manažer, psycholog… Nějaké ty telepatické a hypnotické schopnosti také občas nejsou na škodu.
Otázka
Jakým způsobem se architekt nejlépe prosadí v dnešním světě a vybuduje si své postavení mezi konkurencí? Jak ostré musí mít architekt lokty?
 |
Někdy pomůže i lehká drzost a kvalitní židle.
Anna Štembergová
architektka
Sama bych ráda znala správný recept na úspěch. Věřím, že aby se architekt prosadil, musí do svého povolání vložit velké množství energie a nadšení pro kreativní práci, na které je velmi ubíjející dlouhodobý časový horizont. Zároveň je velmi důležitý pozitivní přístup. Když budete k projektům dopředu přistupovat s despektem, nemůžete mít dobré výsledky.
Úspěšní architekti mají často svůj osobitý projev, kvůli kterému si je klient vybírá, a vybudovat si takový ‚styl‘, nebo ‚značku‘ může být běh na dlouhou trať. Myslím, že k úspěchu je také zapotřebí kuráž, trpělivost, spolehlivost, dobrá schopnost komunikace, někdy pomůže i lehká drzost a také kvalitní židle. Ta je architektovi dobrou kamarádkou při hodinách, které stráví obestavěný monitory.
Výraz ostré lokty nemám moc ráda, působí na mě trochu agresivně, ale určitě je potřeba být vidět, umět se prodat, nebát se a především mít svou práci rád a vážit si jí. I když to třeba občas dře, je architektura krásným povoláním. Umožňuje pozitivně ovlivnit prostředí, ve kterém žijeme, což je skvělé.
 |
Musíme umět naslouchat jeden druhému, věřit svým nápadům a nebát se je racionálně prosadit.
Lucie Hlavsová
architektka
Po ukončení studia jsem ještě cestování a poznávání jiných kultur neměla dost, proto jsem se ihned po promoci vydala na pracovní cestu „kolem světa“ s první zastávkou v Kodani. Nicméně cesta se dost zkrátila a já poměrně rychle v Dánsku zakořenila a rozhodla se vydobýt si postavení v cizí zemi. Cesta to nebyla jednoduchá. Nemáte žádné kontakty, neumíte jazyk, disponujete jen minimální praxí.
Začala jsem jako stážistka s podporou Evropské unie a postupně jsem získávala šéfovu důvěru. S rostoucí zkušeností přibývalo i projektů a já se z pozice stážisty po roce ocitla v pozici toho, kdo má stážisty učit. S prvním soutěžním projektem, který jsem vedla, jsme vyhráli a tím rostlo i moje „architektonické“ sebevědomí. Dnes jsem v našem menším ateliéru na pozici skicového/soutěžního architekta.
Po dvou letech od absolvování jsem se pouze přesvědčila o tom, že se jako architekti musíme neustále vzdělávat. Musíme umět naslouchat jeden druhému, jak architektům, tak inženýrům a v neposlední řadě klientům. Věřit svým nápadům a nebát se je racionálně prosadit, avšak vždy s pokorou přiznat chybu a podpořit kolegův lepší návrh. A zejména nepodceňovat sílu „networkingu“.
 |
Spíše než o ostrých loktech bych mluvil o jakési „šikovnosti“.
Pavel Martínek
architekt
Odpověď na to, jakým způsobem se může architekt prosadit, není vůbec jednoznačná, už jen z toho pohledu, co oním prosazením máme na mysli. Jsou to rozsáhlé zakázky živící velký ateliér, nebo naopak zakázky drobnějšího charakteru, které má architekt více pod svou kontrolou? Každý má své priority, co od své praxe očekává, a podle toho volí jakým způsobem se na trhu prosadit.
Práce k architektovi nikdy nepřichází stejným způsobem jako k řemeslníkům, tedy čistě na základě inzerce, bez nějaké vazby na vaši předchozí práci. Pokud ano, vím nejen ze své zkušenosti, ale i ze zkušeností svých známých, že to bylo vždy problematické. Cesta prosazení, objevení svého místa na trhu, je proto velmi ošemetná.
Odvíjí se od společenských vazeb, štěstí na zakázky, které vás někam posunou a přinesou vám zakázky další. Samozřejmě je možné zkoušet i soutěže, ale to je vždy něco navíc, pokud má architekt čas a prostor se tomu věnovat. Výsledek soutěží je vždy předvídatelný a rozhodně na nich nelze vystavět svou kariéru.
Spíše než o ostrých loktech bych mluvil o jakési „šikovnosti“ navázat se na zdroje přímo zadávaných veřejných zakázek, mít schopnost dlouhodobého úsilí v proniknutí do vazeb místních politických struktur. Tyto skryté „soft“ lokty jsou mnohem účinnější než například tvrdá sebepropagace v rámci komerční sféry.
 |
Kvalitní klienti bez osvěty nevyrostou.
Petr Lešek
architekt
Navzdory dravosti a přelévavosti, chcete-li tekutosti moderního světa nemohu dát lepší odpověď, než je účast na architektonických soutěžích a odvedení maximálně kvalitní práce. Je ale pravda, že kvalitu musí architekt předvést nejen v samotné architektuře, ale i v její prezentaci. Pevně doufám, že v ostrosti loktů to tolik není. Nad rámec toho by měl architekt usilovat o osvětu ve věci architektury jako takové. Bez kvalitních klientů se kvalitní architektura neprosadí.
A kvalitní klienti bez osvěty nevyrostou. Je to běh na dlouhou trať s výsledky za dvacet třicet let, ale tak to prostě v architektuře chodí. Pokud se architekti vztekají, že není dost kvalitních klientů, je to následek jejich pohodlnosti. Pro prosazení těch nejlepších architektů je ale potřeba mít otevřené informační prostředí, což je obecně problém, a to nejen na poli architektury. Za studie o nevyváženosti informací se dávají Nobelovy ceny za ekonomii. Vždy tak bude dosti velká část zakázek vznikat na základě osobních známostí, v dobrém i špatném slova smyslu.
 |
Architektura má zvláštní potenciál ruinovat osobní životy svých protagonistů.
Jakub Filip Novák
architekt
Prosadit se jako architekt je velmi relativní pojem, úspěch znamená pro každého něco jiného. Prosadit se jako architektka je dokonce složitější. Žijeme v zemi, kde systém povolovacích procesů největší hodnotu profese architekta přisoudil jeho schopnosti „projednat stavbu“, respektive získat stavební povolení. Objektivní hodnota architekta pro klienta spočívá v jeho schopnosti provést ho všemi nástrahami byrokracie.
Jakkoliv úspěch je individuálně relativní, architekt se těžko prosadí, když dlouhodobě nic nezrealizuje. Architektura je současně trochu jako „práce v domácnosti“. Skládá se také z nespočítatelného množství činností, které nejsou nikdy hotové, vždycky toho jde udělat víc a lépe. Proto má architektura zvláštní potenciál ruinovat osobní životy svých protagonistů. Prosadit se tak lze za různou cenu a velmi rozmanitě, záleží, co je za to člověk ochoten zaplatit. Klíčem je realizovat a dávat o sobě vědět, nikoli nutně v tomto pořadí.
Opticky je jednodušší být malé studio, často a košatě publikovat než dělat velké projekty na dlouhou trať. Podstatné je vytrvat. Brněnské DRNH bylo svého času devět let bez realizace. V naší kanceláři intuitivně cílíme na střední a kratší projekty, jsme příliš líní dělat něco do šuplíku. I kvůli povolovacím procesům jsem si osobně předepsal čtyři roky studia na právnické fakultě UK. Pomohlo to omezeně, znát zákon znamená nezákonné postupy na úřadech vidět, ale méně už před ní klienty plně ochránit.
TEXT: TEREZA JANIŠOVÁ
FOTO: ARCHIV RESPONDENTŮ
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 4/2016.
