asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Virtuální světy uvnitř skutečné architektury

17.08.2009
Výzkumem v oblasti nových technologií se dnes zabývají také umělci. Vizuální, hudební a prostorové umění se prolíná vzájemně i s poznatky vědy. Pro takové umění a výzkum je však třeba nákladné vybavení – nejen výkonné počítače, ale i speciální akustické a vizuální prostředí. Technická univerzita v Troy ve státě New York proto vybudovala nové výzkumné centrum EMPAC (The Experimental Media and Performing Arts Center). Autorem nákladného a technicky náročného projektu je architektonický tým Grimshaw New York.
Prosklená stavba stojí na příkrém svahu v západní části kampusu, odkud je působivý výhled na město Troy a do údolí řeky Hudson. Je součástí prestižní soukromé univerzity Rensselaer Polytechnic Institute, která se zaměřuje na výzkum nanotechnologií, biotechnologie, komputační a informační technologie, dále na média a umění, energetiku a výzkum prostředí. Vědci a studenti těchto různých oborů mohou nyní navštívit nejen kulturní program nového centra, ale také participovat na různých experimentálních uměleckých a vědeckých projektech.

Trvalé a pomíjivé
Když univerzita oslovila architektonický tým Grimshaw New York s výzvou k návrhu univerzálního experimentálního centra pro všechny druhy umění a jejich kombinace, jaké nemá v celosvětovém měřítku obdoby, pro architekty nejprve vyvstala základní otázka: Jak v jedné budově skloubit trvalost tradičního umění s nezbytnou proměnlivostí, dočasností, a tedy jedinečností, experimentálního umění s digitálními médii? Sál pro strunné nástroje by měl být ozvučený tak, aby zůstalo zachované stálé akustické prostředí. Vyžaduje proto zcela jiné vlastnosti než sály experimentální. Bylo třeba pečlivě promyslet dispozice jednotlivých studií a navázat spolupráci se specialisty na akustiku a nové technologie.

Architekti z newyorské kanceláře britského studia Grimshaw využili této duality a vyjádřili ji konceptem budovy, v níž se koncertní sál pro klasickou hudbu, nikoliv tu experimentální, jako by vznáší podél menších studií. Kromě koncertního sálu je součástí centra divadlo, taneční studio, dvě studia pro experimentální divadelní performance v tzv. black boxech, prostory pro umělce účastnící se rezidenčních pobytů a workshopů; dále je tu zázemí pro profesionální nahrávání audia a videa a jeho postprodukci. Zatímco je koncertní hala situovaná v severní části a probíhá podél osy hlavního vstupu, divadlo a jednotlivá hudební, pohybová a vizuální studia k ní přiléhají z jihu. Podle architektů bylo záměrem vzbuzovat dojem dialogu mezi tradičním a novým: „Koncertní sál je manifestem fyzické přítomnosti v prostoru, studia a divadelní sál reprezentují fyzickou nepřítomnost nově objevených prostorů ve světě digitálních médií,“ popisují svůj projekt.

Díky dřevěnému obložení působí masivní hmota mnohem lehčeji.   
Foto: Paul Rivera

Velryba v akváriu

Organicky zaoblená hmota koncertního sálu celé budově dominuje. Je jakoby vložena do vysokého proskleného vstupního atria, odkud vedou v různých výškových úrovních mosty směřující do kruhových vstupních otvorů. Pokrývá ji do červena zbarvené dřevo virginského jalovce nazývaného také červený cedr. Díky dřevěnému obložení působí masivní hmota mnohem lehčeji, a dokonce i útulně.

Protože je stavba situována na příkrém svahu, návštěvníci vstupují do proskleného atria připomínající akvárium z úrovně nejvyššího patra, odkud mohou shlížet na mohutný trup koncertního sálu jako na tělo velryby. Skrze prosklené stěny je výhled nejen na celý univerzitní kampus, ale též na město a řeku. Rozlehlé prostory atria usnadňují cirkulaci velkého počtu návštěvníků. Zároveň chrání veřejné prostory a dřevěné obložení sálu před nepříznivými vlivy počasí.

Transparentní fasáda také umožňuje průchod denního světla do budovy stejně tak jako průzor nad jakýmsi tělem koncertního sálu. Tímto průzorem prochází přes den světlo různé intenzity a úhlů, čímž proměňuje barevné tóny dřevěného obložení. V noci je masivní hmota s dřevěnou schránkou nasvícena tak, že působí jako ohromné stvoření plovoucí v akváriu.

Interiér byl navržen s ohledem na svoji funkci: prostor jak pro symfonické, tak jazzové koncerty, promítání filmů a videí, tanec (například při elektronicky generovaném zvuku). Tvoří jej tedy podlouhlá konvexně klenutá loď ze dřevěné a zděné konstrukce, s dobrými akustickými vlastnostmi. Divákům je v ní k dispozici až dvanáct set ergonomických a akusticky optimalizovaných sedadel navržených architekty z ateliéru Grimshaw.

Inovativní technologie se uplatňuje také při řešení stropu. Ten je tvořený panely ze speciálních vláken Nomex tenkými méně než jeden milimetr, které jsou upevněné sítí ocelových lanek. Tyto panely jsou navržené pro optimální odraz vysokofrekvenčních i nízkofrekvenčních zvuků. Způsob jejich skládání kolem středového kruhu je zároveň vizuálně působivý.

Akustická kouzla
Další prostory už takto výraznou organickou architekturu nemají, jde v nich především o technické vybavení splňující moderní standardy. Všechna studia jsou navržena pro profesionální práci s novými experimentálními médii. Jsou propojena s produkčními a postprodukčními místnostmi, v nichž lze přijímat zvuk a obraz a zároveň je posílat zpět. Všechny ­prostory jsou také vybaveny akustickými izolačními prvky a jejich vlastnosti jsou navíc umocněny kaskádovitým rozmístěním jednotlivých studií, postavených na samostatných, od sebe oddělených základech.

Například studia pro experimentální tvorbu v tzv. black boxech jsou určena pro audio a hudbu, tanec, vytváření vědeckých vizualizací, multisegmentových obrazů (multiscreen), interaktivních videí, imerzivních elektronických prostorů a performancí s nimi spojených, umožňujících celosmyslové ponoření se do virtuální reality. Prostor v těchto studiích může mít nejrůznější vlastnosti, může dokonce i zmizet, tedy navodit pocit prostoru jiného. Těchto efektů je možné docílit nejen díky novým digitálním technologiím, ale i díky speciálním černým akustickým panelům s difuzními rozptylnými prvky.

Věda a umění v symbióze
Cílem vytvoření experimentálního uměleckého centra není pouze poskytnout vhodný prostor k vytváření inovativních digitálních prací a projektů, ale také aktivně měnit způsob nahlížení na povahu zvuku a vizuálních vjemů. EMPAC je tak otevřen umělcům a vědcům, kteří vyvíjejí a zkoumají nové přístupy v oblasti časového umění, tzv. time-based art, tedy umění nových médií, videa, hudby, tance a divadla.

Tato ojedinělá stavba umožňuje výzkum a uměleckou produkci v maximálně kvalitních prostorech a je bezkonkurenční v kontextu akademických institucí po celém světě. Architekti z kanceláře Grimshaw spolupracovali s celou řadou odborných konzultantů, jež si technicky náročný projekt vyžádal. Poprvé zde byly použity inovativní metody konstrukce třicetimetrové skleněné stěny obsahující příčle vedoucí ohřívanou vodu; teplá voda izoluje prostor atria od prudkých, zde na kopci často se vyskytujících větrů. Náročné bylo také akustické řešení všech studií a zvláště koncertního sálu.

Projekt je však určen nejen pro výzkum, ale především pro setkávání studentů v kampusu. „Jsme nadšeni z toho, že centrum funguje také jako veřejný prostor, zázemí pro kulturu i odpočinek,“ říká William Horgan, jeden z architektů studia Grimshaw.

EMPAC (Experimental Media and Performing Arts Center)
Investor: Rensselaer Polytechnic Institute
Místo: Troy, New York, USA
Architekt: Grimshaw New York – Vincent Chang, Sir Nicholas Grimshaw, Mark Husser, Andrew Whalley
Spolupráce: Buro Happold (udržitelný rozvoj), Davis Brody Bond LLP New York (projekt), Kirkegaard Associates (akustika), Fisher Dachs Associates (divadelní konzultant), Turner Construction (konstrukce), ­Donnell Consultants Inc (rozpočet), OVI Office for Visual Interaction ­(design osvětlení) a další
Náklady na realizaci: 200 mil. USD (včetně vybavení a technologie)
Realizace:  2003–2008
Plocha: 19 120 m2
Koncertní sál: 1 070 m2, 1 200 sedadel
Divadelní sál: 420 m2, 400 sedadel
Studio 1: 325 m2, podle potřeby až 240 sedadel
Studio 2: 232 m2, podle potřeby až 120 sedadel
Zkušebna: 140 m2
Další studia (4): 20–30 m2



Podélný rez


Kateřina Kotalová
Foto: Paul Rivera, Peter Aaron/Esto

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media