Co s odpadními vodami z domácností

Splaškové odpadní vody jsou produkovány ve všech bytových a nebytových budovách. Zákon ustanovuje, že komunální odpadní vody mohou být vypouštěny do povrchových vod jen veřejnou kanalizací. Odpadní vody je však možno i čistit, a to pomocí domovní čističky odpadních vod, což zákon o vodách považuje z hlediska zneškodňování odpadních vod za opatření přispívající ke zlepšení existujícího stavu.

Už při povolování stavby je stavebník rodinného domu povinen prokázat, jak má vyřešenou likvidaci odpadních vod. Pokud v obci není veřejná kanalizace, na kterou by mohl rodinný dům napojit, může likvidaci odpadních vod zabezpečit pomocí žumpy, septiku nebo domovní čističky odpadních vod. Z hlediska minimalizace nepříznivých vlivů na životní prostředí se jako nejvhodnější řešení likvidace odpadních vod splňující všechny nároky na ochranu životního prostředí, hlavně spodních vod, jeví zřízení malé domovní čističky odpadních vod.

Jak čistit
Likvidace odpadních vod musí probíhat v souladu se zákony, předpisy a nařízeními úřadů na ochranu životního prostředí. Během uskladnění v žumpě nebo septiku je odpadní voda čištěna biologickými procesy jen minimálně. Na biologické čištění odpadních vod jsou využívány bakterie, které jsou pro lidský organismus neškodné. Jestliže se však do odpadních vod dostanou nevhodné chemikálie, mohou bakterie uhynout. Proto se doporučuje pravidelně je doplňovat.

Obsah odpadní vody Odpadní vodu tvoří odpadní voda z kuchyně, koupelny, pračky a ze záchodů. Liší se svým složením – charakterem a obsahem organických nečistot, hodnotou pH a teplotou. Často obsahuje i nerozpustné látky – písek, úlomky kovů nebo látky organického původu (ovoce, zelenina, dřevo, tuky, oleje), případně plasty, syntetické látky. Organické látky v kalech bez přístupu kyslíku zahnívají. Nerozpustné látky se z odpadních vod odstraňují poměrně jednoduše – usazováním. Rozpustné látky jsou převážně organické. Zapříčiňují zápach a mění kyselost vody, čímž nepříznivě působí na biologický život ve vodě a odebírají jí kyslík (biochemická spotřeba kyslíku – BSK). Soli těžkých kovů (rtuť, olovo, selen) jsou toxické.

Čističky odpadních vod
Čističky odpadních vod (ČOV) pro rodinné domy se obecně skládají ze dvou spojených nádrží – menší, pročišťovací a větší dvoukomorové. Jsou určeny na čištění domovních splaškových odpadních vod. I když z hlediska stavební náročnosti jde o jednoduché stavby, je třeba mít před výstavbou vypracovaný projekt. Domovní čističky odpadních vod mohou být monolitické nebo prefabrikované železobetonové nádrže, případně nádrže z plastu, ve kterých je umístěno technologické zařízení. Součástí ČOV je provzdušňovací zařízení, kompresor nebo otáčející se biodisky a časový spínač. Nezbytné je napojení na elektřinu.

Kapacita čističky závisí na produkci odpadních vod v domácnosti. Standardně se počítá se spotřebou 150 l vody na osobu a den, tedy pro čtyři osoby je to 600 l/den. V úvahu je třeba vzít i skutečnost, jestli má objekt stálý provoz (rodinný dům) nebo jen nárazové zatížení (chata). ČOV je investičně náročná stavba, proto je vhodné uvažovat i o její kapacitě s ohledem na budoucnost (přírůstek do rodiny). Biologické domovní čističky jsou v nabídce od 0,6 m³ odpadních vod (pro 3 až 5 osob) až do 6,0 m³ odpadních vod, které jsou určeny pro 30 až 40 osob. Nejmenší čističky odpadních vod jsou kruhové s průměrem 1,3 m a výškou 1,8 m.

Čistička s kapacitou 1,5 m³/den (pro 7 až 10 lidí) má rozměry vany 1,6 × 1,2 × 2,1 m. Dvounádržová čistička pro 8 osob má plastovou pročišťovací nádrž s objemem 1 500 l (1,9 × 0,7 × 1,2 m) a hlavní, dvoukomorovou nádrž s objemem 3 000 l (2,6 × 0,9 × 1,3 m).

ČOV je možno zapustit pod úroveň terénu nebo ji postavit na stávající (či nově vybudovanou) nádrž na úrovni terénu. Čističky, ve kterých provzdušňování a biologickou aktivaci zabezpečují otáčející se biodisky, je možno do terénu zapustit částečně, aby byl zajištěn přívod vzduchu shora. Překrýt se dají jen roštem propouštějícím vzduch. Do čističky umístěné nad povrchem jsou odpadní vody čerpány do bioreaktoru nabíracím zařízením a vzduch se do čisticí nádoby a k diskům dostává volně. Tato čistička musí mít větrací otvory a musí být chráněna před mrazem.

Při výběru vhodného místa pro ČOV je třeba vzít v úvahu velikost pozemku, sklon terénu, kvalitu podloží a hladinu podzemní vody. Čistička by měla být umístěna nejméně 10 m od rodinného domu. Studna by měla být od čističky vzdálena alespoň 5 m. Je-li čistička instalována pod úroveň terénu, je třeba zabezpečit větrání, například odvětrání kanalizace v rodinném domě s vývodem nad střechu.

Zapuštěná čistička je osazována na rovnou betonovou desku. Po zapojení přítokového a odtokového potrubí, elektrické energie a po napuštění vody je třeba ji zasypat tříděným materiálem. Překryté nádrže a zapuštěné čističky jsou umisťovány do stavebního výkopu na dno ze štěrku nebo betonu. V případě, že se po povrchu nádrže bude jezdit motorovým vozidlem, je třeba tuto zátěž zachytit samostatnou konstrukcí. V případě vlastní ČOV je přečištěná voda vypouštěna do recipientu (řeky, potoka) nebo se nechá vsakovat do podzemních vod, kde probíhá takzvaný dočišťovací proces.

Čistit ano. Ale jak?
Vyčištění odpadní vody z domácnosti můžeme docílit různými způsoby.

1. Čištění aktivovaným kalem.
Před začátkem čisticího procesu je do nádrže vložen aktivovaný kal, kterým je splašková voda naočkována. Proces aktivace proběhne velmi rychle. Surová odpadní voda přitékající do aktivační nádrže se smísí s recirkulovaným kalem. Směs je intenzivně provzdušněna tlakem vzduchu. Proteče aktivační nádrží a aktivační kal se oddělí od vyčištěné vody v dosazovací nádrži. Zahuštěný a usazený kal je recirkulován zpět na začátek aktivační nádrže. Účinnost čištění je okolo 90 %. Spotřeba elektrické energie závisí na způsobu provzdušňování a pohybuje se od 50 do 750 W na den.

2. Kombinované čištění.
Při biologickém čištění s pískovou filtrací, drenážním podmokem a vsakováním je vyčištěná voda dočišťována mechanicko-biologickým postupem. Trvalého kvalitního provozu zařízení (pískový filtr, vhodné složení zeminy při podmoku a vsakování) se dosáhne provzdušňováním. Odbourání nečistot zabezpečují aerobní mikroorganismy usazené na substrátu, kterým odpadní voda protéká. Účinek čištění u tohoto zařízení je 95 až 99 % BSK₅ (pětidenní biologická spotřeba kyslíku). Tento způsob čištění se dá využít pro čtyři osoby, ale i pro 1 000 obyvatel.

3. Malé biologické čističky domovních odpadních vod.
Jsou napodobením a zintenzivněním procesů probíhajících v přírodě. Souhrnně je nazýváme samočištění. Biologické čištění nedokáže odstranit ve vodách biologicky nerozložitelné látky. Při stejné účinnosti jsou čističky ekonomicky výhodnější než uplatnění fyzikálně-chemických a chemických procesů, a přitom nevnášejí do vyčištěné vody látky jako chloridy a sírany. Biologické čištění probíhá v aerobním (za pomoci volného kyslíku) nebo anaerobním (bez pomoci volného kyslíku) prostředí. Aerobní čištění je podstatně rychlejší, vyžaduje však přísun kyslíku a klade nároky na energii. Stupeň likvidace je podstatně nižší než v anaerobním procesu. Mikroorganismy se shlukují ve vodě na vločkách kalu nebo jako vrstva slizu pokrývající povrch pevné látky.

4. Septik.
Septik je průtoková vyhnívající nádrž s hloubkou 2 až 3 metry. Obvykle má dvě nebo více komor. Voda v komoře by měla být zadržována nejméně 5 dnů. Kaly v komorách postupně sedimentují – usazují se. Účinnost čištění dosahuje minimálně 20 %. Voda v septiku silně zapáchá a bez dalšího stupně pročištění ji nelze nikam vypouštět. Septik s filtrem je zařízení, u něhož zařazujeme za septik filtr na dočištění. Filtr pracuje bez nároku na elektrickou energii. Zařízení je účinné zvláště u malých objektů (chat, rekreačních domků). V trvale obývaných objektech je čisticí schopnost zařízení dočasná. Filtr ztrácí svou funkčnost tím, že se zanáší hrubými nečistotami. Životnost filtru nebývá více než 15 let. Septik s filtrem se dá těžko využít na rovině. Je nezbytné, aby v něm voda klesla asi o 80 cm.

Průběh čištění odpadních vod přečištění s usazováním čištění v biologickém reaktoru pomocí bakterií a provzdušňování (silné provzdušňování a aerobní bakterie přemění rozpuštěné odpadní látky na vodu, plyn a vznášející se částice, které vločkováním vytvářejí kal) sedimentace kalu (v uklidňovací komoře kal klesá na dno) vypuštění vyčištěné vody

Kořenová čistička odpadních vod (KČOV)
Jen málokdo si této čističky odpadních vod všimne. Chybějí jí totiž nadzemní betonové konstrukce. Kapacitou se vyrovná klasické městské čističce, nevýhodou jsou však mnohem větší nároky na plochu. Správně vybudovaná KČOV nepáchne a na jaře a v létě vzbuzuje dojem rozkvetlé louky. Lze ji vybudovat pro jednu, deset nebo i pro několik stovek domácností. Pro čtyřčlennou domácnost postačí plocha asi 20 až 25 m².

Čistička se skládá z usazovací nádrže a čističky (biologického filtru). Splaškové vody z domácnosti jsou odváděny kanalizací do sběrné usazovací nádrže. Objem nádrže je minimální (například 1 m³). Zachycují se v ní nečistoty, které se dalším biologickým procesem neodbourají – například kovové, skleněné úlomky a podobně. Voda z nádrže přetéká do filtru.

KČOV má minimální provozní náklady, protože nepotřebuje obsluhu ani energii (kromě slunečních paprsků). Porost se kosí a ředí, jen když příliš zhoustne – jednou za tři až pět let. Běžná údržba spočívá ve sběru nečistot navátých větrem na plochu ČOV a občasném vytrhání plevele. Štěrkový filtr se zanáší nerozpustnými nečistotami, proto se jednou za 5 až 10, maximálně však 15 let vyměňuje. Stavby KČOV jsou zatím jen ojedinělé, ale například v Dánsku jich je asi 200, v Japonsku 100 a v Německu 400. Funkční jsou i v extrémních polohách, například v Norsku nebo ve Švédsku.

Proces dočišťování odpadní vody
Odpadní voda ani po vyčištění v ČOV není vhodná pro přímé vypuštění do podzemních vod. Konečné vyčištění zabezpečí takzvaný dočišťovací stupeň ve vsakovacím objektu, který sestává z filtrační vrstvy – vstupní části půdního filtru. Tato vrstva zachycuje částice nerozpustné v pórech. Dostatečnou zásobu na vsakování tvoří lomový kámen. Proces dočištění v anaerobních podmínkách v podloží pokračuje až do infiltrace do podzemních vod nebo do dalšího využití vyčištěné vody, například na zalévání trávníku.

Kam s odpadem
Z tekutého odpadu zůstává vyčištěná voda a stabilizovaný kal. Kal je možno ze sedimentační komory samospádem vypustit odkalovacím ventilem nebo jednou až dvakrát ročně z komory odčerpat a použít do kompostu.

Co s vyčištěnou vodou
Vyčištěnou vodou se dá zavlažovat zahrada a trvalé porosty, které se nepoužívají na krmení. Nesmí se však použít na zalévání zeleniny. Vodu je také možno odvést do recipientu, což je vodní útvar (vodní tok, nádrž, zdrž, propustné půdní vrstvy apod.), do kterého jsou vypouštěny odpadní vody. Pokud není v blízkosti recipient, voda může vsakovat drenážním systémem přímo do podloží. V případě zvláštních nároků na kvalitu vyčištěné vody se dá vypouštět přes pískový filtr nebo rostlinnou čističku. Vhodný systém vypouštění je třeba vybrat s ohledem na místní vodohospodářskou ochranu. Žádost o vydání povolení pro vypouštění do podzemních vod je třeba doložit odborným hydrogeologickým posudkem, který hodnotí podloží v dané lokalitě. Jestliže se prokáže, že se kvalita podzemních vod nezhorší, vodohospodářský orgán může vypouštění do podzemních vod povolit.

Zpracováno podle článku Odpadní vody z domácnosti, uveřejněného v časopise Urob si sám 10/2007, vydalo vydavatelství JAGA GROUP, s. r. o.
Foto: ASIO-SK, AQUAFLOT, Bioclar, eko MIMEX a JAGA