Partneři sekce:
  • Stavmat
  • REHAU

Vytápění ve světle energetického a klimatického balíčku Evropské komise

Evropská unie

Evropská komise (EK) zvolila v energetice tzv. balíkovou metodu. 30. listopadu 2016 představila již čtvrtý energetický balíček, který je známý jako zimní energetický balíček. Dohromady více než 4 500 stran textu.

Tempo jednání neumožnilo čas na diskusi, analýzy dopadů na bezpečnost zásobování energií, dopady na spotřebitele, na energetickou infrastrukturu…

Proto je velmi důležité v evropské legislativě státům ponechat dostatečnou flexibilitu, jak si nastavit další rozvoj a směřování energetiky, využívání současné energetické infrastruktury s cílem snižování emisí, zvyšování efektivnosti, a to vše nikoli na úkor, ale ve prospěch spotřebitele, neboť ten by měl být v centru pozornosti.

Je na škodu kvality balíku, že EK k němu přistoupila, aniž byl třetí energetický liberalizační balíček zanalyzován a na základě jeho plusů a minusů byla připravena nová legislativa EU.

Třetí energetický balíček byl liberalizační, ale čtvrtý (zimní) energetický balíček lze nazvat jako antiliberalizační, tj. s větší mírou regulace. Je doprovázen hesly jako revoluce v energetice, zelená energetika, zelená ekonomika, a dokonce EU v roce 2050 bezuhlíková – bez uhlí i plynu.

Pokud se ale podíváme např. na situaci v plynárenství, tak se připravují a staví nové terminály na zkapalněný plyn, nahlas se mluví také o novém plynovodu z Norska, samotná EK podporuje stovkami milionů eur výstavby nových plynovodů v EU – do kontextu tzv. bezuhlíkové EU zapadá i příprava výstavby plynovodu Nordstream 2 z Ruska přímo do Německa. Tak jak to ve skutečnosti je s tou bezuhlíkovou EU?

Směrnice EP a Rady 2018/2001 z prosince 2018 o podpoře využívání energie z OZE

Kontext směrnice:

  • Je součástí tzv. zimního energetického balíčku, předloženého Evropskou komisí
    30. 11. 2016, a nastavuje rámec na rok 2030: finální dohoda 32 % OZE na úrovni EU na hrubé konečné spotřebě energie, původní návrh EK na úrovni 27 % vycházel z dohody Evropské rady z roku 2014.
  • Identifikuje nevyužitý potenciál pro OZE v odvětví vytápění a chlazení; tj. odvětví, které spotřebuje přibližně 50 % energie EU a z toho 75 % spotřebované energie pochází z fosilních zdrojů.
  • Klíčové body novely: snaha o integrovaný trh EU v oblasti OZE, pobídky pro decentralizovanou energii, posílení práv spotřebitelů, vytvoření podmínek pro energetické komunity a samospotřebitele (tzv. prosumers), povinnost zvyšování podílu OZE ve vytápění a chlazení, podpora pro odpadní teplo, rozšíření kritérií udržitelného využívání i na biomasu určenou na výrobu tepla a elektřiny.
  • Zavádí samostatný (nový) článek pro CZT: s ustanoveními týkajícími se např. povinnosti navyšování podílu OZE v CZT, zavedení přístupu třetích stran (výrobců z OZE):
    ○ článek 23 – začleňování energie z OZE do vytápění a chlazení, odst. 1 – v odvětví vytápění a chlazení se členský stát snaží zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů a chlazení o orientační hodnotu 1,3 %;
    ○ článek 24 – dálkové vytápění a chlazení, odst. 4 písm. a) snaha o zvýšení podílu energie OZE a odpadního tepla nebo chladu v odvětví dálkového vytápění a chlazení nejméně o 1 %;
    ○ směrnice (článek 24) stanoví povinnosti, ale zároveň ochranu a podporu pro účinné systémy CZT (ve smyslu definice podle směrnice o energetické účinnosti) = preferovaný typ CZT, zároveň stát nabízí flexibilitu, pokud podíl účinných systémů CZT a systémů do 20 MW pokrývá více než 90 % celkového prodeje jeho dálkového vytápění, v tom případě členský stát nemusí použít ustanovení článku 24.

Vzhledem k povinnosti pro sektor vytápění (zejména zvyšování podílu OZE) a zároveň nástroje flexibility, které novela směrnice nabízí, bude proces transpozice směrnice klíčový, s cílem rozložit tíhu rovnoměrně,
tj. i na sektor individuálního vytápění.

Systémy CZT vytvářejí již dnes inteligentní energetický systém. Charakter OZE, jejich nepředvídatelnost výroby, nerovnováha mezi okamžitou výrobou a potřebou energie, potřeba záložních zdrojů apod. vyžaduje flexibilní infrastrukturu.

A právě systémy CZT, které dokáží efektivněji implementovat OZE nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, plní úlohu integrátora/nástroje/infrastruktury, která dokáže efektivně propojovat výrobu a spotřebu, umožňuje skladovat energii (v podobě tepla) v době jejího přebytku, využít různé formy energie, které ve městě vznikají, využít odpadní teplo, které jinak uniká v podobě emisí do ovzduší.

Operátor systému CZT, který provozuje infrastrukturu, vytváří ve městech žijící, efektivně fungující, inteligentní systém.

Dokumenty

Směrnice EP a Rady 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

Pro sektor teplárenství jsou relevantní články 9a, 9b, 9c, 10a a příloha VIIa:

  • čl. 9a – Měření v případě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody
  • čl. 9b – Poměrové měření a rozdělení nákladů v případě vytápění, chlazení a TUV
  • čl. 9c – Požadavek dálkového odečtu
  • čl. 10a – Informace o vyúčtování a spotřebě tepla, chladu a TUV
  • Příloha VIIa – Minimální požadavky na vyúčtování a informace o spotřebě v případě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody

Na převedení do národní legislativy mají členské státy 18 měsíců, s výjimkou některých článků (čl. 9, 9a, 10, 10a, 11 a Ila), kterých se týká lhůta 24 měsíců od vstupu směrnice v platnost.

Směrnice EP a Rady 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

Podle článku 9 směrnice pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie mají členské státy zajistit, aby:

  • od 31. prosince 2020 všechny nové budovy byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie,
  • po 31. prosinci 2018 byly nové budovy, ve kterých sídlí a které vlastní veřejné orgány, budovami s téměř nulovou spotřebou energie.

Energetická náročnost budov, tj. skutečná potřeba energie pro budovu, nebo politická hospodárnost, kde se energetická náročnost budov mění v závislosti na palivu, místě zdroje tepla a času – kdy se počítá? Energetická náročnost budov jako výsledek výpočtu globálního ukazatele udává zkreslenou (účelovou) potřebu tepla pro budovu (v kWh/m2 a rok).

Globální (politicko-lobbistický) ukazatel je závislý nikoli na potřebě tepla pro budovu, tedy na její energetické náročnosti, ale na palivu, typu zdroje tepla, umístění zdroje tepla pro budovu a času, kdy se počítá.

Úspory

Směrnice EP a Rady 2018/410 ze dne 14. března 2018, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit nákladově efektivní snižování emisí a investice do nízkouhlíkových technologií a rozhodnutí (EU) 2015/181

Revidovaná směrnice o systému obchodování s emisemi skleníkových plynů zavedla jako součást 4. fáze (2021–2030) řadu solidárních finančních mechanismů pro 10 členských států:

  • modernizační fond,
  • přechodné bezplatné přidělování emisních povolenek pro výrobu elektrické energie (článek 10c směrnice),
  • emisní povolenky vyhrazené pro účely solidarity.

Stanoví se rámec pro obchodovatelné období 2021–2030, které se týká zařízení >20 MW, s cílem snížit do roku 2030 celkové emise skleníkových plynů o nejméně 40 % pod úroveň z roku 1990 nákladově-efektivním způsobem (z toho vyplývá cíl pro sektory v ETS snížit emise o 43 % oproti roku 2005).

To navazuje na vytvoření tržní stabilizační rezervy (MRS) zavedené v reakci na prudký pokles tržních cen emisních povolenek z důvodu jejich přebytku. Novela směrnice zavádí roční snižování emisního stropu ze současných 1,74 % o 2,2 % (lineární faktor redukce):

  • sektorům, které jsou ohroženy únikem uhlíku, budou nadále přidělovány emisní povolenky bezplatně do výše 100 % (na základě benchmarků), ostatním sektorům do 30 % (včetně teplárenství),
  • množství povolenek v MSR bude dočasně zdvojnásobeno do roku 2023.

Směrnice má na jedné straně ambiciózní cíle a na straně druhé zároveň nabízí jisté nástroje a možnosti kompenzace: možnost bezplatných přidělení kvót C02 jako kompenzace za investice do snižování C02 (článek 10c), zřízení modernizační fondu (článek 10d), fond na inovace.

Článek 10c poskytuje členským státům možnost poskytovat bezplatné povolenky pro odvětví energetiky výměnou za investice do modernizace.

Článek 10c:

  • program v současném období 2013–2020 v ČR již úspěšně funguje a bude fungovat i v období 2021–2030,
  • nevyužití v ČR by znamenalo konkurenční nevýhodu,
  • EK vydá k článkům 10c a 10d prováděcí předpisy, pokyny.

Teplárenské zdroje v systému EU ETS jsou zdroje >20 MW. Jejich spotřebitelé jsou dnes diskriminováni vůči individuálním zařízením a zdrojům do 20 MW, neboť v ceně tepla platí i dodatečný náklad na nákup povolenek C02.

Za individuální zdroje emisí v podstatě platí stát. Při růstu cen povolenek hrozí ztráta konkurenceschopnosti výroby tepla z těchto zdrojů a riziko „úniku uhlíku na národní úrovni“, tj. odpojování od CZT a přesun tvorby emisí ze sektoru podléhajícího EU ETS do oblasti mimo ETS (např. domovní kotelny).

Jedním z navazujících dokumentů k novele směrnice o EU ETS pro období 2021–2030 (IV. obchodovatelné období) je přenesené nařízení EK, kterým se stanoví pravidla přidělování bezplatných povolenek (mění současné rozhodnutí Komise 2011/278/ElJ).

Je relevantní ve vztahu k CZT/KVET vzhledem k tomu, že i během IV. obch. období bude pro teplo dodané do CZT určité množství povolenek C02 přidělené bezúplatně – postup při výpočtu tohoto množství budou určovat právě aktualizovaná pravidla.

Nařízení EP a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o řízení energetické unie a opatření v oblasti klimatu

  • Do 31. 12. 2018 měly členské státy předložit EK návrh národních energetických a klimatických plánů (NEKP) na roky 2021–2030 (nestihly ČR, Bulharsko, Řecko, Maďarsko, Lucembursko, Španělsko).
  • Do 1. 4. 2019 EK vypracuje návrh dlouhodobé strategie EU pro snížení emisí skleníkových plynů (měla by zohlednit návrhy integrovaných národních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu). EK vydá doporučení k předloženým NEKP.
  • Do 31. 12. 2019 členské státy předloží EK finální integrované plány v oblasti energetiky a klimatu.
  • Do 1. 1. 2020 členské státy předloží EK dlouhodobou strategii s perspektivou alespoň na 30 let, tedy do roku 2050.
Ing. Stanislav Janiš
Autor působí ve Slovenském svazu výrobců tepla jako předseda představenstva.
Foto: Shutterstock

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB Haustechnik 3/2019.

Komentáře