Spolu se stoupajícími požadavky na komfort, bezpečnost a energetickou úspornost domů a bytů se stavební objekty plní stále složitějšími technologickými zařízeními. S nimi se zároveň hromadí množství různých ovladačů a uživatel je často zahlcen kvantem různorodých informací, které by mu měly pomoci dokonale ovládat jeho obytné prostředí. Ve skutečnosti mu však často dokážou život zkomplikovat.
Skandinávská společnost REC společně s Holandským výzkumným ústavem energetiky ECN vyrobily první polykrystalické solární moduly s účinností 17,0%. Tento světový rekord oficiálně oznámil v lednu 2010 odborný časopis Progress in Photovoltaics.
Rodinný dům v Brně-Jundrově (potřeba tepla na vytápění je realizovaný na stinném pozemku a na zachytávání slunečního záření využívá prosklení v jižní fasádě. K letnímu clonění slouží rolety a pergola s popínavou zelení.
Energeticky pasivní dům je budova, v níž není nutný klasický aktivní způsob vytápění vytápěcími tělesy. Kromě kvality obalového pláště budovy určuje tepelné pohodlí kvalita systému výměny vzduchu s rekuperací. Proto je důležité technické zařízení energeticky pasivního domu.
Větrání či výměna vzduchu je základním opatřením k zajištění potřebné kvality vnitřního prostředí budov. V současné době je třeba se starat o kvalitu vnitřního vzduchu více než dříve, neboť u velké části nových a rekonstruovaných staveb je obvodový plášť dokonale utěsněn. Při absenci účinného větrání se zvyšuje vlhkost vzniklá lidskou aktivitou, roste koncentrace oxidu uhličitého nad požadované hodnoty a kvalita vzduchu se zhoršuje. Výměna vzduchu je však energeticky náročná, proto je potřeba hledat optimální řešení mezi hygienickými parametry a spotřebou energie.
Úspor energie při provozu rodinného domu je možno s úspěchem dosáhnout tehdy, když váš otopný systém používá moderní metody regulace s vhodnými prvky regulační techniky. Nejdůležitějším úkolem regulace vytápění je zajistit úsporné a racionální využití energie – v každé místnosti v požadované době zabezpečit potřebné množství tepla, a to v závislosti na povětrnostních podmínkách a individuálních požadavcích uživatelů.
Převážná většina starších budov je z architektonického i stavebnětechnického hlediska v přijatelném stavu, a proto je nesporně výhodnější jejich renovace než bourání. Pravidelná obnova fondu budov prodlužuje životnost staveb, což zvyšuje nejen jejich kulturně-historickou hodnotu, ale přispívá i k efektivnějšímu zhodnocování investic.
Naše země je ze 70 % povrchu pokryta vodou, z toho jsou však pouze 2 % sladké vody a navíc jen přibližně 1 % této vody je nám k dispozici v řekách, jezerech a v podzemí. Prognózy specialistů na přírodní prostředí jsou hrozivé. V roce 2025 bude třetina obyvatelstva na zemi trpět nedostatkem vody. Udělejte něco! – Čas běží. Začněte využívat déšť, abyste snížili spotřebu pitné vody.
Sluneční energie je jedním z obnovitelných zdrojů energie a její energetický potenciál lze využívat neomezeně. Smysluplné využívání slunce je naší budoucností. Díky němu získáváme v průběhu několika minut tolik energie, kolik dokážeme spotřebovat za rok. Síla slunce je obrovská a snahou lidstva by mělo být naučit se ji správně využívat. V současnosti sice ještě v poznání, jak ji využít, zaostáváme, ale postupně si začínáme uvědomovat významný přínos sluneční energie pro sebe i budoucí generace.
Splaškové odpadní vody jsou produkovány ve všech bytových a nebytových budovách. Zákon ustanovuje, že komunální odpadní vody mohou být vypouštěny do povrchových vod jen veřejnou kanalizací. Odpadní vody je však možno i čistit, a to pomocí domovní čističky odpadních vod, což zákon o vodách považuje z hlediska zneškodňování odpadních vod za opatření přispívající ke zlepšení existujícího stavu.
Největší část spotřeby energie v nízkoenergetickém domě tvoří energie na přípravu ohřáté pitné vody. Při výběru nejvhodnějšího způsobu zásobování teplou vodou je třeba zohlednit několik faktorů – její spotřebu, počet a vzdálenost odběrních míst od zdroje, samotný zdroj, který vodu ohřívá, a také závislost nebo nezávislost přípravy ohřáté vody na otopném systému. Podle způsobu distribuce ohřáté vody rozeznáváme systém centrálního zásobování teplem nebo samostatný centrální a místní ohřev.
Hlavními spotřebiteli energie v evropských zemích jsou budovy a třetí sektor, kde se spotřebuje více než 40 % celkové potřeby energie. Snižování energetické náročnosti je často dosahováno zlepšením tepelné ochrany budov. Typickým příkladem jsou panelové bytové domy z hromadné výstavby, které v současnosti ve velké míře prochází obnovou spojenou se zateplováním a rekonstrukcí inženýrských sítí.
Ve druhém čísle časopisu TZB Haustechnik byl publikován stejnojmenný článek [1], který pod správným názvem uvedl řadu nesprávných a zavádějících informací. Proto pokládám za vhodné zdůvodnit tento název informacemi objektivními.
V mnoha domech v České republice se v současné době nacházejí instalace provedené v době jejich výstavby. Některé z těchto domů byly postaveny před druhou světovou válkou. I když předválečné instalace byly z kvalitních materiálů, postupně dožívají. Dožívají také instalace z poválečné doby. U kovových potrubí má na životnost vliv především koroze způsobující fyzické opotřebení. U zařizovacích předmětů se setkáváme především s opotřebením morálním nebo poškozením během používání.
Nízkoenergetický dům a energeticky pasivní dům jako nejvýznamnější zástupci energeticky efektivní výstavby se vyznačují tím, že oproti donedávna běžným domům potřebují na vytápění přibližně třetinu až desetinu tepla.
