Konečná stanice Příbram

Terminály veřejné dopravy jsou průchozí místa, kde hlavní roli hrají orientace, pohyb a čas. Pro svou programovou dočasnost mají tato místa tendenci stávat se ne příliš příjemnými prostory. Jak změnit charakter těchto míst? Jak tato místa oživit a naplnit běžnými městskými uživateli? Jak je propojit se strukturou města? Jednu z odpovědí nabízí projekt příbramského nádraží od ateliéru HMArchitekti.

Přestavbu nevyhovujícího nádraží a revitalizaci okolního městského prostoru připravovalo město už několik let. Tato plánovaná modernizace byla už dvakrát v minulosti odložená, neboť muselo být z různých důvodů zrušeno výběrové řízení na dodavatele stavby. Jednou kvůli odvolání účastníků a podruhé kvůli předražené nabídce vítězné firmy. Novou soutěž město vypsalo v roce 2008 a teprve potom se podařilo rekonstrukci zahájit. Příbramské nádraží bylo nedávno konečně dokončeno a od konce dubna je v plném provozu.

Nádraží součástí živého města
Velká autobusová nádraží fungují jako vstupní brány, které kdysi bývaly vizitkou měst. Dnes jsou často zónou, kde se lidé zdržují jen krátce, neboť nenabízejí nic než přepážku s prodejem jízdenek a nástupiště s pár lavičkami. Přestože ta zrekonstruovaná poskytují čisté a bezpečné čekárny a všechny důležité služby, nebývají součástí běžného městského života. S konceptem, jak propojit nádraží více s městem a využít prostornou čekací plochu i k jiným účelům pro širokou veřejnost, přišli architekti Luis Miguel Marques, Robert Hofman a Eva Melicharová z kanceláře HMArchitekti.

V projektu rekonstrukce nádraží v centru Příbrami a jeho okolí se architekti zabývali několika vzájemně propojenými tématy: rehabilitací budovy, vytvoření nových lépe řešených nástupišť, zpříjemňujících čekání, a především revitalizací celého městského kontextu nádraží.

„Naše původní urbanistická koncepce měla dvě části. První z nich měla za cíl zlepšit dopravní koncept původního autobusového nádraží. Chtěli jsme změnit zaběhnuté schéma, v němž cestující musí hledat svůj autobus mezi nástupišti na rozlehlé asfaltové ploše, a nahradit ho systémem, kdy si autobus najde své cestující – podobně jako na letišti, kde cestující čeká na svůj spoj,“ vysvětluje Robert Hofman původní záměry a dodává: „Druhá část urbanistického konceptu spočívala v obohacení místa o další aktivity, které by přilákaly další uživatele a prostor by nebyl omezen pouze pro cestující a bezdomovce. Tento polyfunkční princip se osvědčil u jiných typologických druhů, jako například u nákupních center nebo multikin.“

Výsledkem těchto úvah byl návrh dvou veřejných prostorů – většího spodního náměstí s navazující zónou s obchody a horního prostoru, fungujícího jako venkovní čekací plocha během dne a zároveň jako letní kino pro večerní projekce na plasmové obrazovce.

Architekti v projektu počítali s komunikačním pruhem, který by tyto dvě funkce oddělil a usnadnil orientaci. Urbanistický návrh uzavřelo nové parkoviště pro více než šedesát vozidel na spodní úrovni a nová zastávka městských autobusů při spodním náměstí.

Změny narušily koncepci
Během realizace však došlo z finančních důvodů k výrazným změnám původního projektu. Originální nápad, jak oživit tuto část města i během letních večerů a proměňovat čekací plochu v letní kino, se však zrealizovat – možná zatím – nepodařilo.

Změněná byla také původní dopravní koncepce, neboť hlavní autobusový operátor prosadil starý způsob nástupu a výstupu, i když v kombinaci se třemi novými nástupišti obsluhujícími odbavovací halu. Následkem je přístavba nového přístřešku.

Byly také eliminovány komerční prostory v parteru spodního náměstí a promítací plocha s hledištěm v horní části nádraží. „Místo nich se zástupci města rozhodli umístit policejní stanici, výstavní a obecně informační prostor při spodním náměstí a standardní nástupiště na horní úrovni,“ upřesňuje architekt Robert Hofman a dodává: „Tyto změny bohužel minimalizují význam některých prvků. Zejména elektronická věž ztratila svůj původní konceptuální a funkční význam. Zůstaly elektronické hodiny, avšak obrazovka byla nahrazena monumentálním znakem města a funkce kina byla zcela eliminována,“ stěžují si architekti.

Zeď, věž a nová budova
„Rekonstrukce nádraží byla definována limity pozemku a staré budovy, naší původní urbanistickou strategií a dalšími možnostmi danými kontextem a programem,“ vysvětluje Robert Hofman. Z původní stavby zůstaly zachovány pouze základní konstrukční části – opěrné zdi a některé nosné zdi. Schodiště, ochozy i stará nástupiště byla zbourána. Současný projekt reprezentuje pět nových architektonických prvků: odbavovací a informační hala, provozní kanceláře, střecha spojující spodní náměstí s odbavovací halou, zeď s nápisem a věž.

Objem hlavní budovy s odbavovací halou tvoří prosklený kvádr, který propojuje všechny výškové úrovně pozemku. V přízemí se nachází kromě víceúčelové haly policejní stanice s orientací ke spodnímu náměstí. V patře je situována odbavovací hala, odkud je přímý vstup na nástupiště. Kompozici doplňují barevně zvýrazněné samostatné objemy informačních kiosků a toalet.

Transparentnost fasád umožňuje bezprostřední vizuální propojení mezi interiérem a exteriérem: na západní straně s nástupišti, na východní straně s charakteristickým panoramatem města se Svatou Horou.

Prosklené fasády umožňují také vizuální kontinuitu střechy, která spojuje spodní náměstí s odbavovací halou. Její konstrukci tvoří ocelové vazníky, kryté ocelovým perforovaným opláštěním jako v případě věže a opěrné zdi. Toto opláštění architekti zvolili tak, aby vyvstal materiálový dialog s ostatními architektonickými prvky a zároveň, aby fungoval jako zábrana proti vandalům, zejména sprejerům. 

Vertikála versus horizontála
Opěrná zeď oddělující spodní a horní úroveň zůstala zachována, a navíc dostala novou architektonickou funkci: monumentální horizontální stěna natřená jasnou oranžovou barvou s modrými písmeny nápisu „autobusové nádraží“ slouží jako upoutávka pro blízké okolí.

Výrazným prvkem komplexu nádraží a s horizontální zdí kontrastujícím vertikálním objemem je věž s elektronickými hodinami. Zároveň vytváří orientační bod nádraží, vnímaný z širšího okolí. Konstrukci tvoří ocelový rám krytý ocelovým perforovaným opláštěním, které esteticky sjednocuje všechny objemy.
Cílem projektu bylo vytvořit přívětivé nádraží, které by podpořilo zájem obyvatel o ekologicky výhodnou veřejnou dopravu a zatraktivnilo tak více turisticky navštěvovanou Příbram se Svatou Horou – a to se jeho autorům z ateliéru HMArchitekti podařilo.

Situace

Podélný řez

Příčný řez

Autobusový terminál Příbram
Architekti: HMArchitekti
Investor: Město Příbram
Dodavatel stavby: MTStav Příbram, Kompakt Příbram
Projekt: 2004
Realizace: 2009–2010
Plocha: 700 m²

Kateřina Kotalová
Foto: archiv HMArachitekti

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.