Až do začátku 20. století tvarovaly stavby a usměrňovaly proces jejich výstavby nejen společenské systémy, životní potřeby a způsob práce, ale i dostupné materiály a stavební metody. Ve 20. století se závratnou rychlostí vyvíjely nové technologie, které se aplikovaly v průmyslu, většinou jiném než ve stavebnictví. V současnosti však už nejde ve stavebnictví jen o nejlevnější a nejrychlejší vybudování prostoru.
Na fasádu jsou kladeny zcela zvláštní požadavky. Fasáda plní důležitou úlohu jako ochrana vnější stěny proti povětrnostním vlivům. Zároveň musí splňovat požadavky na odvětrání a odvod vlhkosti směrem ven ze stěn budovy a zajistit tepelnou pohodu v objektu. Jedním z možných řešení je využití cementotřískových desek.
„Horizontální rozměr jsme dobyli – je tu pro nás, ale vertikální rozměr je stále volný.“ I takto je možné parafrázovat průkopníka vertikálních zahrad, francouzského botanika Patricka Blanca. Jeho tvorba je odpovědí na výzvu najít nové, unikátní cesty ochrany kulturního prostředí v éře ohromujících možností lidské aktivity.
Úlohou vnější omítky je především ochrana obvodových stěn budovy před povětrnostními vlivy. Kvalita omítky přímo souvisí s kvalitou a vzhledem konečné povrchové úpravy vnějšího zdiva. Kvalitní omítka na domě má tedy nejen estetickou funkci, ale plní i úlohy v oblasti tepelné a zvukové izolace. Nezanedbatelná je i její difuzní schopnost, vodoodpudivost a dostatečná pevnost.
Koncept trvale udržitelného rozvoje vyvolal mimo jiné hledání nových konstrukčních systémů obvodových plášťů budov. Standardní obvodové pláště všech nízkoenergetických staveb mají propracovanou a sofistikovanou skladbu jednotlivých vrstev, z nichž každá plní specifickou funkci.
Jeden z největších tuzemských grafických projektů na ploše téměř 2 400 m2 je možné vidět v Praze. Vůbec poprvé v České republice investor využil technologii perforované grafické fólie na okna od společnosti 3M. A to na budově Prague Gate v jedenáctém pražském obvodu.
Povrchové úpravy obvodových stěn dotvářejí estetický výraz objektu a zároveň chrání budovu před povětrnostními vlivy. Proto plní několik funkcí současně. Z hlediska technologických procesů můžeme povrchové úpravy obvodových plášťů rozdělit na vnější fasádní omítky a vnější fasádní obklady.
Sklo se objevuje v dnešní architektuře v podstatně větší míře, než tomu bylo kdykoli předtím. Trendem je vnést více světla do interiéru. V naprosté většině použití skla se jedná pouze o výplně otvorů, ale objevují se i realizace, ve kterých sklo působí též jako konstrukční materiál. Jen stěží dnes naleznete novostavbu administrativní budovy či obchodního centra, kde by nebylo sklo dominantou stavby.
Omítky jsou malty určené k povrchové úpravě konstrukcí omítáním.
Hlínu jako stavební materiál používá lidstvo již od pravěku. V různých formách se s ní setkáváme na všech kontinentech. Pro výstavbu nedobytných puebel ji používali američtí Indiáni, setkáme se s ní v Africe, pracovali s ní i naši předkové při stavbě chalup. V současné době prožívá hlína renezanci, nemusí být nutně dominantním materiálem při stavbě domu, ale využitím jejich dobrých vlastností v jednotlivých konstrukcích můžeme pozitivně ovlivnit kvalitu bydlení.
Venkovní omítka slouží jako ochrana obalové konstrukce budov a tvoří podklad pro konečnou povrchovou úpravu fasády. Ovlivňuje i tepelnou a zvukovou ochranu vnitřních prostorů. Její kvalitu často ovlivňují a snižují nedostatky již v projektové přípravě stavby. Jedná se hlavně o nesoulad vlastností navrhované omítky s vlastnostmi podkladu, ale i nekvalifikované a neodborné vyhotovení omítek. To může později vést ke vzniku nedostatků a poruch stavebního díla jako celku.
V posledních letech se podařilo vzkřísit mnoho historických staveb. K nejzajímavějším patří empírový zámek Kinských v Kostelci nad Orlicí, barokní zámek Kolowratů v Rychnově nad Kněžnou a renesanční zámek v Doudlebech nad Orlicí. Spojením nadčasového myšlení, zodpovědnosti a vize majitelů s obětavostí, vstřícností a umem stavebních firem získaly historické budovy opět svou původní krásu. A zachovaly tak pro další generace úlohu i obraz daného místa spolu s odkazem slavných architektů.
Použití ohnivzdorných sendvičových fasádních panelů se stalo v posledních letech běžným řešením fasádních systémů. Tento stavební prvek je vhodný jak k realizaci vnějšího opláštění objektů, tak na vnitřní dělicí konstrukce, požární stěny či stropy v průmyslové, občanské a komerční výstavbě.
Nepřetržitá cirkulace vzduchu, která probíhá mezi zavěšenou odvětranou fasádou a zdivem, odvádí vlhkost a chlad a vysušuje zvlhlé zdivo. Při správném návrhu a provedení se tyto fasády mohou nezávisle na stavebním tělesu pohybovat a tím vyrovnávat jinak nepříznivé účinky teplotních a objemových změn. Návrh na správný postup práce naleznete v následujícím textu.
O problémech spojených s fasádami, které jsou zhotoveny z minerálních omítek nebo z kontaktních zateplovacích systémů na bázi polystyrenu, se diskutuje mezi experty již dlouhou dobu. O řešení, jehož výsledkem by byla fasáda, která umí „dýchat“, tak aby vzlínající vlhko nebo difúzní pára nepoškozovala stavbu, se pokusily kontaktní akrylátové a silikátové systémy. Ale ani ty nejsou bezproblémové.
