Bydlení nazeleno

Když se rozhodujeme o výstavbě rodinného domu, zelená cesta může začít prakticky výběrem pozemku. Nejde přitom jen o parcelu, která by neměla ležet na kontaminované půdě. Při zodpovědném výběru pozemku uvažujeme o celkové lokalitě – příliš odlehlé místo zbytečně zvyšuje energetické nároky na výstavbu – tedy pokud se nepustíte do dřevěnice či srubu pod lesem, kde je jedinou využívanou energií síla lidských rukou. A na druhé straně je třeba z úvah o vhodné lokalitě vyloučit urbanisticky nová území satelitních čtvrtí, které nemají prakticky žádnou kontinuitu s původní výstavbou. Už ze své podstaty jsou jizvou na tváři příměstské krajiny – vybudované na úředně proměněné zemědělské půdě.

Hledáte-li pozemek s co nejmenší ekologickou stopou, orientujte se na existující zástavbu – rekonstrukce existujících domů, dělené pozemky či proluky. Cílem by mělo být podepsat se na tváři krajiny co nejméně výraznou linkou. A samozřejmě vybrat si místo s co nejlepší infrastrukturou, které nás nebude zbytečně nutit využívat individuální dopravu. Jak tvrdí architekt Juraj Hermann: „Nejekologičtějším dopravním prostředkem je výtah.“

Materiál
Jakési synonymum výrazu ekologická stavba představují domy postavené z cihel z nepálené hlíny nebo dřevostavby. Pokud tedy zvolíte jednu nebo druhou technologii, zdánlivě se nemůžete mýlit. Kromě tradiční představy o ekomateriálech vstupují do hry i výrobci dominantních stavebních materiálů odkazujících na přírodní původ vlastních výrobků (například hliník, sádra, vápno, cement, křemičitý písek a voda v případě pórobetonu, přírodní zdroje v případě keramických materiálů apod.) Kromě původu nutno uvažovat i o případné možnosti daný stavební materiál po dožití stavby s minimálním energetickým vstupem recyklovat, a to s minimálním přídavkem nerecyklovatelných materiálů. Proto někteří výrobci stavebních materiálů vynakládají obrovské prostředky na to, aby potenciální zákazníky přesvědčili, že ekologický je právě jejich výrobek. Zdůrazňují přitom už zmíněný původ, suroviny potřebné k výrobě, technologický postup, energii vynakládanou na výrobu, dopravu či způsob recyklace. Nezapomenou při tom poukázat na ekologické rezervy zjevně ekologických výrobků – chemickou úpravu a ochranu dřeva, nečistou skladbu dřevěných sendvičových konstrukcí a podobně.

Při výběru toho nejzelenějšího materiálu navíc nemůže být určující ani tradice. Tento jinak spolehlivý rádce vedle moderních technologií selhává. Jinými slovy – je ekologičtější výstavba z kompletně recyklovatelného materiálu z obnovitelných zdrojů (tradiční srub), nebo taková, která dokáže zužitkovat odpadové materiály z jiné průmyslové výroby (cihly plněné perlitem, keramzit apod.)? Proti ekologickým puristům tak stojí „bledě zelený“ pragmatismus zohledňující současnou situaci na trhu. V zásadě je potřebné orientovat se na recyklovatelné materiály (zde je podmínkou jednoduchá oddělitelnost různých složek konstrukce), které nepoškozují prostředí při výrobě a těžbě surovin, při výstavbě, provozu či likvidaci budov. Pokud tedy chcete zvolit zaručeně ekologický materiál, je nutné informovat se o všech aspektech výroby a číst mezi řádky oficiálních materiálů výrobců.

Technologie výstavby a doprava
Cílem zodpovědného přístupu by mělo být využívání lokálních zdrojů – tedy omezení zbytečné dopravy při dodávkách materiálu i technologií. Vhodný harmonogram postupů zase umožní koordinovat práci na stavbě tak, aby nedocházelo k nežádoucím prostojům. Samotné načasování začátku stavby může být předmětem ekologického zájmu – například s ohledem na vegetační období rostlin na pozemku či v jeho blízkém okolí.

V každodenní praxi se však uvažování o tomto aspektu udržitelné architektury promítá do jednoduché rovnice – čím rychleji stavíme, tím méně osobohodin nám stavební firma naúčtuje. A tím dříve se budete moci stěhovat a celkově omezit náklady. Menší zásah do prostředí tak přináší každému stavebníkovi i přímé ekonomické výhody.

Energie
Klíčem je využívání obnovitelných zdrojů energie, a to především na vytápění rodinných domů. V tomto ohledu panuje téměř vzácná shoda – využívání sluneční energie – ať už solárních kolektorů na ohřev teplé vody či fotovoltaických článků na výrobu elektrické energie – snese při posuzování dosahu na životní prostředí i ta nejpřísnější kritéria. Bezodpadová technologie využívající nevyčerpatelný energetický zdroj je snem téměř každého ekologicky smýšlejícího stavebníka.

Architekt Henrich Pifko, předseda Institutu pro energeticky pasivní domy, však připomíná, že tímto způsobem dnes v našich podmínkách dokážeme získat maximálně 1/10 spotřeby běžného domu (ale až dvě třetiny domu v nízkoenergetickém standardu!). Do hry tak vstupují další metody získávání tepelné energie – přidávají se stále populárnější tepelná čerpadla využívající energii z takzvaných nevyčerpatelných zdrojů, která fungují na principu obrácené chladničky. Další alternativou je využití kotlů na tuhé palivo – pokud je palivo vyrobeno ze surovin z obnovitelných zdrojů (dřevo, dřevěné pelety, biopaliva). I když přísná kritéria ekologického chování by mohl definovat jedině výpočet vaší ekologické stopy; chodíte-li nakupovat pelety do 100 km vzdáleného města ve dvacetileté škodovce, je vaše ekologická stopa možná výraznější, než kdybyste využili dostupnějšího a poněkud méně alternativního zdroje energie.

Šetření na pravém místě
Známá ekologická definice tvrdí, že nejlepší energie je ta, kterou ušetříme. Respektive taková, která se vyrobit ani nemusí, protože spotřeba domu či domácnosti je dramaticky nižší, než byla v nedávné minulosti. Výsledkem těchto tendencí je boom tzv. nízkoenergetických budov, resp. výstavba pasivních domů či experimentálních nebo takzvaných nulových domů.

Zde se ekologický aspekt znovu vzácně protnul s ekonomickým – nižší spotřeba energie = nižší náklady. Typickým důsledkem tohoto přístupu je zateplení – využití tepelné izolace při stavbě či rekonstrukci domu právě za účelem omezit tepelné ztráty budovy. Současný trh nabízí několik typů izolací – dominantu představují polystyren (i v extrudované verzi) a minerální vlna, občas se i na našich stavbách setkáme s využitím polyuretanové pěny, pěnového skla, vakuové izolace a podobně. Ekologicky nejpřijatelnější variantu představují izolace na přírodní bázi – celulóza, slaměné balíky, izolace z ovčí vlny nebo izolace z konopí či lnu.

Změna je v myšlení
Pokud uvažujeme o ekologických aspektech výstavby na vyšší než materiálové úrovni, je třeba mít na paměti i tzv. life-cycle management. Architekt Henrich Pifko uvádí: „Podtrhněme skutečnost, že při zodpovědném přístupu k výstavbě a k architektuře se staráme nejen o období, kdy produkt (v našem případě stavbu) užíváme, ale i o to, co tomuto užívání předcházelo, a také o to, co bude potom následovat. Posuzování zabudované energie či skrytých rizik při proměně na odpad je samozřejmou součástí zeleného přístupu.

Důraz na trvanlivost a nenáročnost při údržbě přispívá nejen ke snížení zátěže prostředí, ale i k ekonomickým úsporám – a právě posouzení celkových nákladů během životnosti stavby může přesvědčit o výhodnosti náročnějších či lepších řešení.“ Jinými slovy – čas, kdy pojmy ekologický a ekonomický nebudou jen podobně znít, ale dojde k jejich skutečnému sblížení, možná právě nastává.

Alternativní tepelné izolace Celulóza Vyrábí se metodou recyklace starého novinového papíru. Ochranu proti hnilobě a případnému požáru zaručuje smíchání s boritany. Celá směs se aplikuje stříkáním, foukáním či sprejováním. Celulóze neškodí ani případná vlhkost a má vynikající absorpční schopnosti. Sláma Vázané slaměné balíky dokážou posloužit stejně jako sofistikované izolace vyráběné průmyslovou cestou. Jejich fyzikální vlastnosti závisejí na kvalitě suroviny a objemové hmotnosti. Běžně dosahují hodnoty λD = 0,05 W/(m . K). Izolace z dřevitých vláken, konopí a lnu Desky z dřevitých vláken můžeme považovat za čistě ekologický materiál – při jejich výrobě se nepoužívají žádná lepidla. Jejich mimořádně vysoká tepelná kapacita (c = 2 100 J/kg . K) brání přehřívání v letních měsících.

Matěj Šišolák
Jiří Vaněk, Lina Németh