Studovala Fakultu stavební ČVUT v Praze. Ve vydavatelství Jaga Media působí od roku 2018 a zastává pozici šéfredaktorky odborných titulů REALIZACE STAVEB a TZB HAUSTECHNIK.
Ve své práci se dlouhodobě věnuje tématům na pomezí architektury, urbanismu a ekologie. Zajímá ji zejména propojení stavebního prostředí s přírodou, udržitelnost v kontextu městského plánování a dopady klimatických změn na současnou i budoucí výstavbu. Ve svých textech propojuje odborné poznatky s mezioborovým přesahem a důrazem na praktické dopady do praxe.
Jedním z hlavních způsobů využití stříbra je výroba fotovoltaických (PV) článků, známých také jako solární články. Se současnou zvýšenou poptávkou po zelené energii se ovšem očekává, že poptávka po solárních panelech poroste, a to by do budoucna mohlo znamenat spoustu odpadu, jakmile přestanou fungovat.
V minulé části jsme probrali důležitost větrání a rizika a pozitiva, která s sebou nese proudící teplý vzduch. Když už jsme ovšem u teplého vzduchu, měli bychom si dát pozor na příliš teplý vzduch. Zejména u jižně orientovaných zahrad, které jsou po dlouhou dobu vystaveny slunečnímu záření, může snadno dojít k přehřátí interiéru.
Přestože název napovídá, že zimní zahrada by měla být zeleným rájem pro chladnou část roku, nic nemůže být dál od pravdy. Zimní zahrady mají celou řadu využití i v průběhu letních měsíců – počasí navzdory můžeme trávit čas v těsné blízkosti přírody, pořádat sezení s přáteli, aniž by nám pršelo na hlavu, grilovat při krupobití nebo se dokonce koupat, pokud samozřejmě vybavíme naši zahradu vířivkou nebo bazénem.
Zatímco totiž vegetační období za sklem zimní zahrady končí s druhou polovinou podzimu a příchodem prvních mrazíků, v zimním skleníku mohou rostliny vesele bujet po celý rok. Pokud ovšem chceme takovou zelenou džungli dlouhodobě obývat, musíme před její realizací promyslet celou řadu věcí, která zaručí, že nehledě na slunce, vítr, mráz či kroupy bude uvnitř vždy příjemně.
Vodivé materiály jsou naprosto nezbytné pro výrobu elektronických zařízení – od iPhonu, přes solární panel, až po televize. Zdaleka nejstarší a největší skupinou vodičů jsou kovy: měď, zlato, hliník. Pak, asi před 50 lety, byli vědci schopni vytvořit vodiče vyrobené z organických materiálů pomocí chemické úpravy známé jako "dotování" (rovněž “dopování” z původního anglického “doping”), tedy vnesení přímesi do materiálu za účelem změny jeho vlastností.
Zimní zahrady jsou příjemným rozšířením obytných prostor, které by se dalo označit za takový obytný skleník, který, při správném navržení a vytápění lze využít jako obývák, odpočinkovou místnost nebo dokonce pracovnu – to vše v hojném obklopení zeleně z celého světa. Než ovšem začneme uvažovat o realizaci takové místnosti (nebo přístavby), měli bychom si ujasnit, co od takového prostoru očekáváme a jak se o něj v budoucnu plánujeme starat.
Pětina energie spotřebované v rámci Evropské unie – v roce 2021 – pocházela z obnovitelných zdrojů, tedy alespoň dle údajů shromážděných dat. Solární, větrné a další „zelené“ zdroje se údajně podílely až na 21,8 % celkové spotřeby, což byl pokles 0,3 % oproti roku 2020 a jednalo se o vůbec první zaznamenaný pokles od doby sledování využití obnovitelné energie.
Plasty, které v posledních letech nahradily velkou řadu jiných, dříve používaných materiálů, jsou nyní mezinárodně uznávanou a stále rostoucí hrozbou pro lidské zdraví a zdraví životního prostředí. V roce 2010 vědci odhadovali, že se do oceánu dostane 8 miliard kilogramů plastu za jediný rok, přičemž neustálé zhoršování situace se předpovídá až do roku 2025, kdy by situace měla kulminovat. Co bude poté, odhady neuvádí.
Nejčastějším materiálem, ze kterého jsou v současné době vytvářeny základy budov, je beton. Než se tedy vrhneme do analýzy zacházení se základy v zimě, musíme si přiblížit chování betonu, abychom pochopili rizika, která s sebou zima a mráz přináší.
Podle nové zprávy průmyslové skupiny SolarPower Europe vzrostlo využití solární energie v Evropě v roce 2022 téměř o 50 %. Odhaluje se, že EU vloni instalovala rekordních 41,4 GW solární energie – dost na to, aby napájela cca 12,4 milionů domácností. To je 47% nárůst oproti 28,1 GW instalovaným v roce 2021.
Bateriové úložiště energie ve Wiltshire poblíž Minety, větší než fotbalové hřiště, bylo zkonstruováno firmou Pensa Power, dceřinou společností Shell, a jeho výstavba trvala více než rok. Úložiště bude uchovávat přebytečnou energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů a dodávat ji do sítě. Instalace by měla být první z celé řady podobných instalaci po celém Spojeném království.
Očekává se, že 10 % celosvětové výroby elektřiny do roku 2030 bude solárního původu a velká část z těchto solárních elektráren se bude nacházet v pouštních oblastech, kde je dostatek slunečního světla po celý den. Hromadění prachu na solárních panelech a jejich součástech je ovšem významný problém, který může snížit výkon fotovoltaických panelů až o 30 % za pouhý měsíc.
Dnešní pobřežní větrné turbíny se mohou tyčit i více než 150 metrů nad zemí a jejich neustále se zvětšující rotující lopatky vyrobí každá až osm megawattů (MW), což je dost na napájení asi čtyř tisíc domácností. S rostoucí velikostí ovšem přicházejí problémy – u východního pobřeží USA představují velké riziko silnější atlantické hurikány.
Do roku 2030 bude na silnicích podle předpovědí až 145 milionů elektroaut. I když elektrická vozidla mohou hrát důležitou roli při snižování emisí, obsahují také potenciální ekologickou časovanou bombu: baterie. Podle některých odhadů se do roku 2030 očekává vyřazení více než 12 milionů tun lithium-iontových baterií.
Evropská kosmická agentura koncem listopadu projednávala studii, jejímž hlavním úkolem je zjistit, zda je možné a potenciálně efektivní vypustit do vesmíru obrovské solární farmy. Cílem výzkumu je sestrojení satelitů, které by na oběžné dráze vyrobily stejné množství elektřiny jako elektrárna.
