Dům, který zůstal naživu
Manželé Brummelovi se znali s Adolfem Loosem z Vídně, znali také byt rodiny Hirschů, který se jim velmi líbil. Rozhodli se proto požádat Loose o přestavbu jejich rodinného domu v Plzni v podobném stylu. Loos tuto zakázku přijal a přestavěl tento původně jednopatrový dům se sedlovou střechou a historizujícím průčelím, vystavěný v roce 1886 plzeňským stavitelem Eduardem Krohou.
Ve spolupráci se svým plzeňským asistentem, architektem Karlem Lhotou, navrhl Loos na západní straně domu přístavbu dvouposchoďového hranolu, který s původním domem opticky propojil atikou. Adolf Loos a Jan Brummel nalezli společnou zálibu ve dřevě, kterou Loos rozvinul do často kontrastních řešení jednotlivých místností.
Loosův interiér
Obývací pokoj matky řešil žlutě lakovaným měkkým dřevem, bleděmodrým ostěním, zarámovaným bílou lištou, nad ní umístěnou barevnou tapetou a bílým stropem. V rohu sedací soupravy umístil cihlový krb na plynové topení a polygonální stůl s mramorovou deskou. K obložení jídelny zvolil architekt ušlechtilé dřevo z tmavožluté kořenovice kanadského topolu rámované tmavozelenou tapetou.
Na stěně jídelny vytvořil vídeňský malíř Aigner fresku dekorativní italské krajiny.
Barvu dřeva zvýraznil zlatožlutými záclonami, na protější stěně pak nechal mladého vídeňského malíře Aignera namalovat fresku dekorativní italské krajiny. Obývací pokoj je obložen mořeným tmavým dubem, vybaven historizujícími svítidly holandského typu a velkým krbem, vyrobeným vídeňskou firmou F. O. Schmidt jako kopie renesančního krbu z Nancy. Ložnice je členěna na tři části, lišící se rozdílnou výškou stropu.
 |
Proporcionální vztahy mezi jednotlivými částmi ložnice a jejich horizontální propojení vytvářejí harmonii jednotlivých funkcí ložnice. Teplá barva třešňového dřeva spolu s bílou barvou stropu, záclon a drapérie čelní plochy ložního prostoru kontrastuje s velkým dekorativním lustrem.
Rekonstrukce koupelny
V domě se zachovala původní koupelna, jejíž keramické obklady pro dům zhotovila rakovnická továrna na keramické zboží RAKO. Bílé obkládačky 15 x 15 cm s jednou či dvěma klopenými hranami doplňuje černo-bílá listela typická pro tehdejší dobu. Loos velmi pečlivě zvažoval výběr firem, se kterými spolupracoval, přičemž hlavním kritériem byla kvalita.
V domě se zachovala původní koupelna.
Vybíral nejen řemeslníky, ale i dodavatele zařízení interiérů. Vzhledem k časovému odstupu a historickým převratům ve druhé polovině minulého století přetrvalo málo tehdejších firem, které by navíc archivovaly záznamy o výrobcích dodaných Loosovi a byly schopny ještě dnes dodat jejich identické repliky.
Továrna RAKO byla schopna vyrobit chybějící listely.
V případě revitalizace interiéru Jana a Jany Brummelových mohli takto restaurátoři využít dvou dosud existujích firem: F.O.Schmidt z Vídně, která byla hlavním Loosovým dodavatelem, a firmy RAKO, dnes Lasselsberger, vyrábějící stále keramické obklady značky RAKO, která byla schopna vyrobit chybějící listely v koupelně.
Jizvy minulého století
Dějiny domu odrážejí dějiny Evropy 20. století. V roce 1942 byli členové rodiny deportováni do koncentračního tábora Terezín. Manželé Brummelovi prošli odděleně několika koncentračními tábory a dočkali se konce války. Do domu, jehož interiér se díky shodě šťastných okolností zachoval v nezměněném stavu, se Jan a Jana Brummelovi navrátili v říjnu 1945.
Od partnerů ASB
Po komunistickém převzetí moci v roce 1948 došlo k postupné destrukci domu. V roce 1962 přešel dům do majetku státu a začal jej využívat Klub architektů. Úpravami podle projektu architekta Straňáka byl dům stavebně zachráněn a přestavěn pro potřeby klubu. V mnoha případech ovšem necitlivě zasáhl do původního Loosova pojetí interiéru.
Brummelův dům
Koncem sedmdesátých let hrozila domu v souvislosti s výstavbou autobusového nádraží úplná likvidace, přestože byl interiér vyhlášen již v roce 1969 kulturní památkou. Díky úsilí Klubu architektů, nájemníků, dalších občanů Plzně i členů Brummelovy rodiny žijících v zahraničí byl dům nakonec zachráněn. V roce 2001 zpracovali profesor Václav Girsa a architekt Miloslav Hanzl projekt na restaurování domu. V roce 2015 byl dům otevřen veřejnosti.
PLZEŇ
TEXT: RED
FOTO: RAKO
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 3/2017.
