Dřevěný dvojdům na svahu

Takhle vypadá ideální místo pro zimní radovánky. Pozemek pod lesem, na rozhraní přírodní rezervace. Zalesněný svah na konci vsi, se sklonem, který přeje jen odvážnějším sáňkařům. Kopec, na nějž si i v létě troufá jen pohyblivější turista v dobré obuvi. Postavit dům by si zde dovolil jen skutečný odvážlivec.

Odvážlivec nebo zkušený architekt, mělo by se dodat hned druhým dechem. O podobném pozemku se jednou vyjádřil můj známý: „Výhodou takové zahrady je, že když ti spadne nějaké nářadí, nemusíš ho hledat, stačí ho večer před odchodem posbírat dole u plotu…“ Každopádně – ideální stavební parcela vypadá úplně jinak!

Opak je pravda, musíme dodat po návštěvě u manželů Sodomkových, architektů i investorů netradiční stavby. Bydlení v korunách stromů, bezprostřední sousedství lesa a unikátní výhledy, to vše nabízí právě tento a žádný jiný kus země. Šikovným architektům nepřekáží ani severní orientace, spíše naopak: „Dřevostavby mají sklon se v létě přehřívat, proto je naše situace spíše výhodou,“ doplňuje architekt Marek Sodomka. Vraťme se však do roku 2005…

Na začátku byla touha po bydlení s blízkými známými. Mladá rodina už předtím obývala poměrně nezvyklý prostor bývalé fary, přesun do dalšího neobvyklého prostředí se tedy dal do jisté míry očekávat. Navíc jsou oba vynikající architekti – Šárka má na svém kontě mnoho unikátních rodinných domů (nejznámější vznikaly v ateliéru architektky Markéty Cajthamlové), Marek má za sebou originální stavby z působení v předním ateliéru D3A. Jejich společné dílo tak s napětím očekávali nejen jejich nejbližší, ale i širší informovaná architektonická veřejnost.

„V našem předešlém bydlišti jsme měli pocit, že jsme tak úplně nezapadli. Proto jsme od začátku hledali místo, kde bychom se cítili dobře – nejen co se architektury, ale i sociálních vztahů týče. Lákalo nás bydlet spolu s lidmi, s nimiž si rozumíme… Volba nakonec padla na nejbližší příbuzné. Spolu se švagrem jsme hledali dva pozemky v sousedství, ale dlouho bez úspěchu. Nakonec jsme se spokojili s jedním, ovšem s tím, že projekt budeme koncipovat jako dvojdomek identické konstrukce i půdorysu. Pozemek byl díky své složitosti relativně levný, nikdo si totiž nedokázal představit, že by tu mohla vyrůst stavba určená k bydlení,“ popisuje začátek výstavby architekt. Společná pouť za vlastním bydlením vztahy obou rodin ještě utužila.

Protože obě rodiny měly shodné požadavky na bydlení, měly obě části i stejné dispozice. Rozdělit po dokončení dvě identické stavby bylo jednoduché: „Hodili jsme lístky do klobouku a my jsme si vytáhli horní dům,“ prozrazuje roli osudu v cestě za novým bydlením Marek.

Legenda: 1 – vstup,  2 – chodba,  3 – ložnice, 4 – technická místnost, 5 – koupelna, 6 – dětský pokoj, 7 – schodiště, 8 – jídelna, 9 – kuchyň, 10 – obývací pokoj, 11 – WC, 12 – pracovna

I úplného laika napadne, že nejtěžší bylo stavbu založit. Architekti se statikem problém vyřešili systémem mikropilot. Konstrukčně je dvojdům postavený tesařsky, podobá se americkému systému two-by-four: „Přiznám se, že dřevostavbu jsme původně neplánovali. Máme s nimi dost zkušeností z jiných staveb, spíše jsme přemýšleli o jiné technologii. Konstrukční a místní podmínky však nakonec rozhodly o tom, že žijeme ve dřevě,“ pokračuje architekt. Tedy skoro – dřevěné stěny doplňuje vrstva zateplení z ovčí vlny.

„Dřevostavby mají všeobecně problém s udržením určité žádoucí vlhkosti v interiéru. Tento způsob izolace spolu s prodyšnými povrchy nám pomohl problém vyřešit.“

Konstrukci v systému two-by-four (2 × 4 palce) tvoří průmyslově sušené, hoblované a impregnované fošny stejné tloušťky (cca 40 mm), několika šířek a různých délek. Tyto fošnové prvky se používají pro svislé i vodorovné konstrukce, jakož i pro konstrukce šikmých střech (krovy). Fošnové prvky tvoří nosnou konstrukci stavby a přenášejí vlastní hmotnost stavby a další zatížení do základů. Pro zajištění prostorové pevnosti a integrity stavby se nejčastěji používají deskové materiály (překližky, OSB desky, Fermacell), které jsou s fošnovým systémem propojené (hřebíky, sponami, šrouby, lepením) a vytvářejí tak svislé nebo vodorovné desky, jež se potom dále spojují mezi sebou. Systém se vyznačuje otevřeností, čitelností, jednoduchostí a schopností reagovat na nejrůznější podmínky a požadavky. Je rychlý a efektivní, umožňuje mnoho změn i během samotné stavby a také pozdější zásahy při přestavbě.

Jak jsme již zmínili, tvůrci i budoucí nájemníci „v jednom“ se obávali spíše přílišného tepla než zimy. Po první zimě strávené v novém si pochvalují, že k topení jim téměř výhradně stačí krb v horním „denním“ podlaží, jen v nejtužších mrazech zapínali elektrický kotel, který vytápí ložnice v dolním podlaží. Když už je řeč o dřevě – ačkoli v sousedství vzrostlých listnáčů, majitelé dali přednost nejvhodnějším domácím dřevinám – jedlím na podlahách, smrku na stěnách z interiéru a modřínu v exteriéru. Dřevo má jen minimální úpravu – exteriérové desky žádnou, interiérový obklad je jen jemně bílený voskem a pouze namáhané podlahy získaly vosku o cosi více.

Obytná plocha domu zabírá jenom 117 m², příbytek v korunách stromů ale rozhodně nepůsobí stísněně. Hlavně v létě, kdy se život přesouvá na terasu, která spolu s hlavním obývacím pokojem tvoří jakési přirozené centrum celé domácnosti. Dolní podlaží patří noci, prostřední denním aktivitám a nejvyšší práci. Na poměrně náročné užívání horizontálně členěného domu si žádný z členů dnes pětičlenné domácnosti rozhodně nestěžuje, koneckonců majitelé vybavení stavitelskými zkušenostmi a obdaření architektonickou představivostí dobře věděli, do čeho jdou.

Připomínáme, že nejmladšímu členu rodiny byly v době naší návštěvy necelé tři měsíce a rodina celý provoz kolem miminka bez problémů zvládá. Což dává zároveň i odpověď všem případným zlým jazykům, které jistě spěchají s poučením, že takhle bydlet se vlastně nedá. Po naší návštěvě dodáváme: Dá. Ba naopak, způsob, jakým architekti vyřešili problematický pozemek, i samozřejmost, s jakou se zhostili úkolu zabydlení originální stavby, nám nezbývá než obdivovat.

Matej Šišolák
Foto: Ester Havlová