Fráze, kterými developer oznamuje, že v rámci svého projektu postaví nový park, školku, krytý bazén, zimní stadion a investuje do dopravní infrastruktury, znějí krásně. Píšou se tiskové zprávy, poklepává na základní kámen. Za tímto pozlátkem se skrývá mnohem prozaičtější realita. Města jsou někdy ráda, když činnost developerů přežijí bez větších urbanistických ztrát.
Příprava nového územního plánu hlavního města Prahy se zpožďuje. Schválen měl být v roce 2010. Úředníci magistrátu už otevřeně přiznávají, že tomu tak nebude. Může být hůř, podle některých by Praha měla mít schválen nový územní plán až v roce 2015. Důvod? Spory mezi magistrátem a městskými částmi, významně ho ovlivnily i předčasné volby do sněmovny. Vize magistrátu jdou dvěma hlavními směry – k podpoře dopravy a zeleně.
Vycházejí čistě z emocí a jejich design dává prostor představivosti a jemnému druhu poezie. A ještě něco – svítidla Les Fourmis Bleues jsou navíc ekologická a k ekologii přímo vyzývají.
Původně jsme se měli s Hankou setkat a nezávazně si popovídat o její nové práci. O lásce ke Skandinávii a severském designu. Okolnosti však chtěly, aby se nevinné setkání změnilo v dějství o čtyřech účinkujících...
Pod turnovským kostelem Narození Panny Marie se za dramatickou oponou sloupů otevírá prostor vyhrazený rozmanité kultuře. Podoba sloupů, použité materiály, barvy, průhledy a stíny – nic zde není nahodile, vše má svůj význam. Tento sémioticky bohatý projekt kulturního centra Střelnice navrhli architekti Libor Čížek, Ondřej Moravec, Michal Nekola a Radek Šíma z pražského Atelieru 6.
Rezidenční projekt Lochkov Lofts na jihozápadním okraji Prahy se rozhodly společnými silami zrealizovat developerské společnosti Euro Ventures a ITAKA. Zrekonstruované objekty bývalého pivovaru v městské části Lochkov, vzdálené z centra hlavního města pouhých 13 kilometrů, nabídnou 73 bytových jednotek v zeleni a klidu.
Cílem fasády, jejíž kompozici vytvořil grafický designér Pierre di Sculio, bylo přenést chimérický svět neznámých textů a krásu písma do identity muzea. Podařilo se to spojením uměleckého řemesla a průmyslového designu.
Muzeum Champollion v ospalém historickém městečku Figeac v jižní Francii je příkladem zajímavého prolnutí grafiky a architektury. Design „obalu“ je v současné době právě to, co přitáhne pozornost veřejnosti, co tvoří identitu budovy. A o to šlo architektům Alainu Moattimu a Henri Rivi`erovi spolu s grafickým designérem Pierrem di Sculio především. Nápad s dvojitou fasádou je nedílnou součástí projektu, díky němuž architekti zvítězili v soutěži. Zároveň plní podmínku veřejných soutěží ve Francii, aby stavba obsahovala jedno procento umění. Nejde o nějaké pokoutní stavění nového domu za zbytkem historické fasády tak, aby to nebylo příliš poznat – jak mají ve zvyku někteří developeři v centru Prahy.
V pražských Radlicích vyroste neobvyklý atriový bytový dům s administrativními a obchodními prostory. Tato stavba lichoběžníkového půdorysu zapuštěná do strmého svahu je dílem architekta Jana Šestáka a jeho kolegy Marka Deyla ze Studia pha.
V plzeňské čtvrti Skvrňany vyroste modlitebna Církve adventistů sedmého dne s centrem volnočasových aktivit a kultury. Současný projekt navazuje na záměr postavit na tomto místě kostel, který se měl uskutečnit už před válkou. Autoři projektu jsou architekti Jan Soukup a Jan Trčka z Atelieru Soukup. Tento ateliér se od svého vzniku podílel na mnoha dalších sakrálních stavbách, převážně na území Plzeňska. Jednou z nich byl i trapistický klášter Nový Dvůr v Dobré Vodě u Toužimi podle projektu Johna Pawsona.
Na českém trhu existuje několik veletrhů, které se profilují jako veletrhy zaměřené na architekturu a design. V září se už tradičně koná veletrh For Arch; vystavující firmy, které působí v oblasti stavebnictví a architektury, se snaží přitáhnout potenciální klienty – ať už z řad firem nebo individuální investory. K tomu je třeba vytvořit atraktivní výstavní prostor… Co je vlastně dnes atraktivní výstavní prostor?
Pouštní kulturní centrum Nk´Mip v Kanadě přitahuje pozornost veřejnosti v mnoha ohledech. Především díky svému průčelí – osmdesát metrů dlouhé zdi z dusané hlíny vytvářející dojem sedimentujících geologických vrstev. Ale nejen díky ní. Kanadským architektům z ateliéru Hotson Bakker Boniface Haden se podařilo stvořit budovu, která respektuje krajinu. Přitom kombinuje současný architektonický jazyk a znalosti o ekologicky udržitelném stavění. Budova pro indiánský kmen Osoyoos je důkazem geniality architektů – není divu, že za tuto stavbu získali Cenu Královského architektonického institutu Kanady, Cenu guvernéra Britské Kolumbie a několik dalších.
Karlín, pražská čtvrť plná industriálních hal, má i přes jistou ošuntělost svoje kouzlo a atmosféru. Proto přitahuje developery, kteří cítí potenciál rychle vzkvétající městské části. Právě dokončený projekt Cornlofts Šaldova ve stejnojmenné ulici vznikl přeměnou bývalé lisovny a rafinérie řepkového oleje (dříve mylně pokládané za sýpku) na moderní rezidenční komplex podle projektu vídeňské architektonické kanceláře Baumschlager Eberle. „Projekt Cornlofts je ukázkou toho, jak lze vytvořit nové kvalitní bydlení a současně minimalizovat ekologickou zátěž života ve městech: využitím toho, co už stojí, zvýšením hustoty městské zástavby a snižováním energetické náročnosti,“ říká architekt Carlo Baumschlager.
Rádio Svobodná Evropa je fenomén. V době socialismu pomáhalo svými informacemi bořit železnou oponu mezi demokratickým Západem a komunistickým Východem. Po listopadové revoluci se přesunulo z Mnichova na dříve nepřátelský Východ – prezident Havel mu předal budovu Federálního shromáždění. Symbolicky tak vyjádřil podporu šíření demokracie do dalších zemí. S tímto úkolem jsou však spojena i rizika. Po útocích na newyorská dvojčata proto vláda rozhodla o přestěhování Svobodné Evropy. Novináři získali koncem loňského roku exkluzivní budovu, ušitou na míru bezpečnostním požadavkům americké vlády. Architektonickou podobu jí vtiskla kancelář Jakuba Ciglera a Vincenta Maraniho.
Často poslouchám argumenty brojící proti současným architektonickým trendům. Odpůrci vytýkají současné architektuře její strohost a střídmost, přílišné zdůrazňování výtvarného a estetického hlediska na úkor útulnosti či praktičnosti. „Kdo to bude uklízet?“ ozývá se z úst praktiků při prohlížení fotografií moderní kuchyně s velkými nerezovými plochami. „Bílá sedačka? Už je vidím, jak budou nadávat, když se jim narodí děti!” křičí další při hodnocení odvážného obýváku s nábytkem ve světlých barvách. Naše návštěva je věnovaná právě všem „praktikům”, kteří nevěří, že i moderní interiér může být praktický a útulný. Jednopatrovému podsklepenému domu dominuje bílá – bíle jsou vnitřní i vnější omítky, do bílé je stylizovaná kuchyňská linka i pult, bílá je již zmiňovaná sedací souprava v obýváku i knihovna na poschodí.
