Rekonstrukce funkcionalistického pavilonu v Lounech

Roku 1931 byla v rámci nově založeného lounského výstaviště do provozu uvedena budova nesoucí prostý název Pavilon A. Slavnostního otevření funkcionalistického pavilonu se tehdy zúčastnil i prezident T. G. Masaryk. Jedná se o dobře dochovaný příklad moderní architektury mladého sebevědomého státu a zároveň ukázka stavitelského umění za použití subtilní monolitické konstrukce s až antickými proporcemi.

Autory původního návrhu pavilonu byli lounský inženýr Oldřich Polák a pražský inženýr a stavitel betonových konstrukcí Karel Skorkovský (ten mimo jiné stavěl také pražský Veletržní palác, palác Adria či Libeňský most).

Pavilon je navržen jako kompozice tří hmot řazených za sebe – přízemní otevřená vstupní arkáda, dvojpodlažní vstupní travé s vestibulem, schodištěm a zázemím a také hlavní víceúčelový sál přes dvě podlaží na půdorysu protáhlé podkovy s ochozem.

Stavba je založena na soklu, vyvýšeném o 1,2 m nad úroveň okolního parku, což ji doposud vždy ochránilo před rozvodněnou Ohří. Před hlavním průčelím je tak k dispozici velkorysá terasa, tvořící podnož budovy.

Návrat k původní funkci

V průběhu let prošel pavilon dílčími stavebními úpravami. Horní část foyer byla rozdělena na kanceláře, bylo zazděno velkorysé okno v hlavním průčelí a k zadní apsidě sálu byla přistavěna trafostanice. Kulturní památkou byl pavilon vyhlášen až roku 1996.

V posledních letech fungoval pro svůj původní účel spíše příležitostně, jinak sloužil jako sklad a zázemí pro správu výstaviště. V rámci celkové obnovy areálu rozhodlo město Louny také o celkové rekonstrukci pavilonu A. Té se zhostil architekt Ondřej Tuček.

Obnovené okno

Zadáním byla celková modernizace pavilonu, výměna dožilých povrchů, instalace výtahu, zajištění lepších akustických parametrů pro pořádání společenských a kulturních akcí a především umístění kavárny pro zajištění trvalého provozu pavilonu.

„Principem návrhu bylo zejména posílení a obnovení původních kvalit budovy, proto byly odstraněny všechny nepůvodní dostavby a konstrukce,“ říká Ondřej Tuček.

„Namísto nich bylo obnoveno původní panoramatické okno do kavárny, nově umožňující přístup na terasu nad vstupní arkádou, instalován byl také výtah a kompletně přebudována dispozice zázemí návštěvníků v přízemí a kavárny v patře.“

Srdce pavilonu

Veškeré vnitřní i vnější povrchy byly obnoveny a veškeré výplně otvorů vyměněny za repliky původních. Na část stropů byly namontovány podhledové desky pro zlepšení doby dozvuku, ze stejného důvodu byla celá zadní stěna sálu obložena akustickou sendvičovou předstěnou s dřevěnými latěmi. Vnitřní instalace byly kompletně vyměněny.

„Kavárna v patře je nově srdcem domu, s terasou, nabízející výhled do celého parku,“ říká Tuček. „Pro případy kulturních a společenských akcí je vybaven i hlavní sál, pro který byly na míru vyrobeny prvky pohyblivého mobiliáře, jako šatní a cateringové pulty a také pojízdné paravány pro příležitostné členění prostoru a zároveň pro instalaci výstav. Velký důraz jsme v návrhu kladli na nový systém umělého osvětlení. Sál je proto vybaven systémem kulových svítidel dvou velikostí, rozdělených do pěti samostatně ovládaných okruhů včetně stmívání. Obě venkovní terasy jsou osazeny zemními svítidly, dotvářejícími atmosféru po setmění.“

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 6/2018.