Proměna, která oživí celé město: Ze skrytého parku chtějí Karlovy Vary udělat lákadlo

Romantický park Malé Versailles ve vilové čtvrti Westend patří k těm místům, o kterých se v Karlových Varech ví, ale kam se ve skutečnosti chodí mnohem méně, než by odpovídalo jejich potenciálu. Město to chce změnit: připravuje revitalizaci historického parku i jezírka.

Město v této lokalitě počítá s novým molem, výraznou výsadbou rododendronů a kultivovanějšími promenádními trasami. Projekt za zhruba 30 milionů korun má navázat na už proběhlé obnovy lázeňských parků a přitáhnout návštěvníky i mimo přetížené centrum města.

Romantické zákoutí ve stínu Westendu

Park Malé Versailles leží přímo pod pravoslavným chrámem sv. Petra a Pavla. Historicky šlo o typické lázeňské zákoutí: kombinaci výletní restaurace, klidného parku a jezírka, které v době chladnějších zim sloužilo i jako přírodní kluziště nebo hokejová plocha. Místo, kam se vyráželo na nenáročnou procházku mimo hlavní kolonádní tah.

Jenže stejně jako řada dalších historických parků začalo Malé Versailles v posledních desetiletích ztrácet jasnou tvář. Vegetace zarůstala spíš živelně než promyšleně, cesty ztratily logiku a jezírko postupně přišlo o svou roli přirozeného centra. Turistický provoz se koncentroval na jihovýchodní část města, na kolonády a okolí Vřídla, zatímco Westend s jeho vilami a parkem zůstával spíš „pro zasvěcené“.

Město si přitom dobře uvědomuje, že pokud nechce mít jedno přetížené lázeňské jádro a kolem něj poloprázdné okraje, musí podobná místa znovu aktivně zapojit do života města. Právě proto vznikla architektonická studie, která park Malé Versailles čte jako plnohodnotný veřejný prostor, ne jako zbytkovou zeleň za rohem luxusního hotelu.

Architektonická studie: voda, rododendrony a promenáda

Zadání pro architekty je v zásadě jednoduché, ale v detailu citlivé: vrátit Malému Versailles charakter lázeňského parku, který obstojí ve 21. století. První krok už město udělalo, podařilo se obnovit přítok do jezírka, takže vodní plocha znovu funguje jako živý organismus, ne jen stojatá nádrž.

Na to má navázat samotná rekonstrukce, jejíž součástí má být i nové molo vysunuté nad hladinu. Právě to může zásadně změnit vnímání vody v parku. Návštěvníci už nebudou jen chodit kolem, ale dostanou možnost vstoupit doslova „doprostřed scény“, být nad hladinou, vnímat odrazy stromů a vil z jiného úhlu a strávit u vody delší čas.

Silným motivem budoucí podoby parku mají být rododendrony. Karlovy Vary s nimi mají dlouholeté zkušenosti, v místním klimatu prosperují a zároveň patří k tradičnímu obrazu lázeňských parků. V Malém Versailles z nich nemá vzniknout náhodná dekorace, ale promyšlená kompozice, která bude rámovat průhledy k jezírku i k okolní zástavbě a vnášet do parku výraznou sezónní barevnost. Rododendrony by měly fungovat jako jakýsi podpis místa: něco, podle čeho park poznáte na první pohled, i když zrovna nejste místní.

S tím souvisí i úprava cestní sítě. Dnes park místy funguje spíš jako průchozí zkratka, kterou lidé využijí cestou „někam“, ale málokdy jako svůj hlavní cíl. Nová podoba má tenhle vztah obrátit, Malé Versailles by mělo být jasným cílem procházky, který nabídne jasně čitelné trasy s atraktivními výhledy na vodní hladinu, rododendronové partie, vilovou architekturu Westendu i siluetu chrámu nad parkem. Vedle toho zůstane prostor i pro klidnější, intimnější pěšiny, kde se dá na chvíli zmizet z hlavního proudu a mít park tak trochu pro sebe.

Investice do zeleně: půl milionu za projekt, 30 milionů za realizaci

Rekonstrukce Malého Versailles není kosmetická údržba, ale plnohodnotná investiční akce. Město počítá s tím, že projektová dokumentace vyjde zhruba na půl milionu korun, samotná rekonstrukce parku pak na přibližně 30 milionů. V kontextu lázeňského města, které roky masivně investuje do technické infrastruktury i ikonických staveb, je to částka, která jasně říká, že park a zeleň nejsou jen doplněk, ale součást základní výbavy města.

Karlovy Vary chtějí, stejně jako v případě už realizované obnovy parku Karla IV., sáhnout po evropských prostředcích z programu Integrovaných teritoriálních investic (ITI) Karlovy Vary. Bez dotace by podobný projekt v městském rozpočtu procházel mnohem hůř, s ní se stává součástí širší strategie, která postupně skládá mozaiku lázeňských parků a veřejných prostranství do ucelenějšího systému. Časový plán je nastaven střízlivě: město plánuje zařadit úpravy parku do rozpočtu v roce 2027 a dokončit práce v roce 2028. Je to horizont, který odpovídá realitě administrativních úkonů, ale zároveň je dost konkrétní na to, aby zůstalo jasné, že nejde o nekonečný příběh.

Westend jako součást lázeňské krajiny, ne slepá mapa

Z pohledu urbanismu je rekonstrukce Malého Versailles důležitější, než by odpovídalo samotné ploše parku. Westend je dlouhodobě jednou z nejhodnotnějších částí města – vilová architektura, blízkost lázeňských lesů, výjimečná atmosféra, kterou vnímá každý, kdo se sem i náhodou zatoulá. Přesto je tahle čtvrť pro většinu lázeňských hostů pořád spíš bílým místem na mapě.

Revitalizovaný park může tuhle situaci změnit. Stane se jasně pojmenovaným cílem, který lze přirozeně spojit s procházkou z centra, návštěvou pravoslavného chrámu, posezením ve výletní kavárně a následnou cestou do lesů. Z urbanistického hlediska nejde jen o úpravu jednoho parku, ale o posílení celého západního směru města a rozprostření návštěvníků mimo přetíženou osu kolonád. Pro architekty a plánovače je to názorný příklad, jak pracovat s lokalitami, které roky zůstávaly mimo hlavní marketingovou komunikaci města – když dostanou jasnou identitu, dobré napojení a kvalitní prostor, přestanou být slepým místem na mapě a stanou se přirozenou součástí městského života.

Malé Versailles zároveň dobře zapadá do širšího trendu, který je v Karlových Varech poslední roky vidět. Město postupně rekonstruuje další parky a veřejná prostranství, ať už jde o park Karla IV., úpravy v lázeňském centru nebo některé části zeleně navázané na lázeňské lesy. Z města, které bylo dlouhé roky vnímané hlavně optikou kolonádní nostalgie a pozlátka hotelových fasád, se stává jakási laboratoř toho, jak obnovovat lázeňské prostředí v širším slova smyslu – jako krajinu, kde voda, zeleň a veřejný prostor hrají stejně důležitou roli jako samotné prameny.

Nejde jen o nové lavičky, lampy a pár stromů navíc. Důraz je na vodní režim, identitu vegetace, čitelnost cestní sítě i vazby na okolní zástavbu a lesy. Park se neřeší jako izolovaná plocha, ale jako součást lázeňské krajiny, která má své historické vrstvy, současné potřeby i klimatické výzvy.