Partneři sekce:
  • Českomoravský beton

Zásady pro navrhování kuchyně – materiály, trendy, povrchy – 2. část

Zásady pro navrhování kuchyně – materiály, trendy, povrchy - 2. část

Čas strávený v kuchyni může být příjemný nebo takzvaně „za trest“, záleží na tom, jak dobře se nám v ní pracuje, zda je pěkná na pohled a nefunkční, nebo ji máme vytvořenou na míru. Ovšem funkčnost a estetická stránka se nevylučují, proto s architektkou Evou Rybníčkovou probíráme také aktuální směry a různá chytrá řešení, která mohou kuchyni ještě vylepšit.

K radosti snad téměř všech designérů a architektů je současný trend řešení interiérů svěží, čistý a nenásilný. Od směsi okázalosti, historizujících detailů a barevných experimentů se posouváme spíše k jednoduchosti a funkčnosti, zároveň se ale nebojíme ozvláštnit si svůj dům v souladu s osobitostí. Nejsme tak svázáni tím, co „se teď nosí“ třeba i za cenu nepohodlí při užívání, ale mnohem více kolem sebe vidím sebevědomá řešení, která přesně padnou na míru uživatelům. Stírá se hranice mezi tím, co je „normální“ a „extra“, každý si to svoje „normálno“ definuje sám.
Materiály jsou přitom tytéž, objevilo se pár nových fíglů a praktických vychytávek, posunulo se množství a účel vybavení… ale ač je to pořád totéž, působí to všechno nějak uvolněněji, příjemněji. Mám z toho radost.

1. část článku Zásady pro navrhování kuchyně – materiály, trendy, povrchy
Foto: Katarína Beladičová, Architekt: Toito architekti

Kde konkrétně najdeme nová řešení v kuchyni?
Čím dál častěji se objevuje řešení s různými výškovými úrovněmi pracovní linky; obvykle ta s dřezem bývá výš než ta, kde se vaří (abychom nezvedali hrnce vysoko), ale celkově se posouváme k tomu, aby si každý zvolil výšku své pracovní desky sám. Už není potřeba se hrbit nad 85 cm, pokud máte téměř dva metry na výšku, výrobci umožňují chytrá řešení i pro linky ve 100 cm i výš. Je třeba pak myslet na umístění spotřebičů, které pochopitelně mají unifikovanou výšku, ale díky prostoru navíc zase třeba vznikne mělká zásuvka nad myčkou, pod troubou a podobně.
Je dobré myslet na tříděný odpad a věnovat mu dost prostoru – nemusí to být samozřejmě v kuchyni, ale nabízí se to jako jedna z možností, přece jen v kuchyni tohoto odpadu nasbíráme hodně.
Již byl zmíněn kompost – krom kvalitní zeminy na vlastní či komunitní zahrádku člověk získá i menší objem (a příjemnější manipulaci) odpadu komunálního. Dají se snadno sehnat speciální kompostovatelné sáčky se zdrhovadlem i koše na dvířka skříněk přímo pod dřezem, kam se tyto sáčky vkládají… je to snadné, stačí si vybrat řešení.

Foto: Martin Zeman, Design: Atelier OOOOX

Foto: Pavla Kosová, Architekt: Ing. arch. Pavla Kosová

Trend osobitosti se projevuje i v řešení obkladu za kuchyňskou linkou, který již dávno není doménou obkladaček s motivy hrnců a prkének s ovocem. Používá se cokoli, co je omyvatelné, a pokud to omyvatelné není, schová se to čirým sklem a omyvatelným se to stane :). Je tak možné použít vlastní grafiku na zdi (ať už je autorem renomovaný umělec anebo dáte voskovky na dvě hodiny do ručiček vlastním dětem), tapetu, kus starého povlečení s nádherným vzorem po babičce… pokud výsledek překryjeme čirým sklem na míru a spáry začistíme silikonem… nikdo jiný takovou kuchyni mít nebude! Další možností je použití přímo voděodolné tapety, zalaminované grafiky, nátěru barvou… fantazii se meze nekladou.

Foto: archiv SMLXL, Design: SMLXL

Jaké materiály vládnou v kuchyni? Došlo k nějakým změnám či posunům v preferencích a zvyklostech?
Ostatní materiály – deska, dvířka… obvykle zůstávají čisté, v tlumené barevnosti anebo alespoň jednobarevné, mat či lesk dle preferencí, dřevo a kámen v čisté podobě. Častěji se používá umělý kámen, umožňující vyrobit celou linku včetně dřezu beze spár, anebo naopak vidíme návrat k poctivým kameninovým dřezům, osazeným shora na pracovní desku.

Foto: Charles Hosea, Mike Neale, Architekti: FORM design Architektura
Míra minimalismu závisí na každém, trend zabírá šíři od kuchyní čistých jak krystal, v jedné barvě, kde jsou za hladkými dvířky bez úchytek dokonale skryty všechny rušivé prvky, až po stylové kuchyně, kde se například horní skříňky zamění za police a je vidět vyskládané nádobí… tato varianta vyžaduje ale více udržování pořádku a není tedy pro každého. Spodní skříňky jsou v souladu s přehledností a jednoduchým používáním častěji řešena se zásuvkami. Plnovýsuvy, s přehlednými členicími vklady, které udrží hrnce i kastroly na svém místě… tradiční skříňky s policemi za dvířky jsou na ústupu. Speciální vkládací členicí prvky existují na příbory a kuchyňské náčiní, talíře, zásoby, koření… prostě na cokoli.

Foto: Anders Hviid, design: Morten Bo Jensen
Současně začali výrobci podporovat využití každého koutu kuchyně třeba včetně soklu – od prostých zásuvek až po speciální šuplátka na krmicí mističky pro domácí zvířata, zásuvky na pečicí plechy a formičky na cukroví a podobně. Rohy linky se skrývají roletkami či skládacími dvířky, vnitřky rohových skříněk se vybavují sofistikovanými pojezdy… anebo háčky na pověšení všech pánví pěkně při ruce.

Foto: Ben Hosking, Architekti: Room11

Velmi důležité je v kuchyni světlo. Dřív, ale už je to „dávno“, to byla především pod linkou světla a centrální svítidlo. Dnes máme určitě více možností?
Co se týče osvětlení, tam jdou trendy stejným směrem, jako všude jinde v bytě – v duchu úspor energie a využití LED diod. To skýtá tisíce možností různého efektního nasvětlení různých částí kuchyně, ale pokud mluvíme o obecném trendu, pak se výrazně odděluje osvětlení celé místnosti a zvlášť pak pracovní desky. Zatímco stropní osvětlení má za úkol zalít přiměřeným světlem celou místnost, aby se zde lidé cítili dobře, a většinou se i designově spojuje s osvětlením celého obytného prostoru včetně jídelny, osvětlení pracovní desky je navrhováno jako ryze funkční, abychom si „viděli pod nůž“. Oproti dřívějším „bodovkám“ se využívá možnosti seřadit zdroje do dlouhých nepřerušovaných linií a vytváří se průběžná svítící linie za spodní hranou horních skříněk či polic, takže pracovní deska je rovnoměrně a cele osvětlena. Tím, že je samotné těleso svítidla skryto za skříňkami, esteticky neruší a lze toto jasně ohraničené, nerozptýlené osvětlení použít například i při komponování určité atmosféry v obytném prostoru. Je možné využít i barev, často volenou možností je elektronické stmívání celého systému osvětlení a opět možnost regulovat míru intimity v celém obytném prostoru.

FOTO: Jan Žaloudek, DEsign: ORA – Jan Hora, Barbora Zmeková
Důležité je zkrátka zhruba vědět, co chci, inspirovat se u nejlepších, nadšení z novinek nechat trochu uležet, ale zároveň se nedržet zbytečně v zaběhnutých historických kolejích, v případě nejistoty konzultovat s odborníkem. Kuchyně se obvykle nedělá na pár měsíců, ale na léta.

Foto: Alexandr Dobrovodský, Design: studio Edit
Příště: Nejčastější chyby při zařizování společného obytného prostoru

Ing. arch. Eva Rybníčková se narodila se v Praze, vystudovala Fakultu architektury ČVUT a Vyšší odbornou školu zahradnickou v Mělníce, pracovala v atelieru di5 architekti inženýři a nyní se věnuje zejména svým třem dětem. Kromě drobnějších zakázek interiérů a designu vyrábí dětské hračky a kreslí své rodinné zážitky do komiksu pod hlavičkou PEPeTA.

Rozhovor připravila: Dana D. Daňková

Foto: Martin Zeman, Pavla Kosová, Ben Hosking, Anders Hviid, Charles Hosea, Mike Neale, archiv SMLXL, Jan Žaloudek, Alexandr Dobrovodský, Katarína Beladičová, Sharyn Cairn, Jakub Hauskrecht