Čistý zásah do interiéru řadovky
Projeli jsme nejstarší částí Nového Jičína. Cesta se mírně zvedla do kopce a hned se také ztratila v uličce hustě obestavěné rodinnými domy. Dům vedle domu. Řadovky – pamětníci dvacátých a třicátých let minulého století. Něco tu už bylo zrekonstruováno, další čekají na opravy. Šedě omítnutý dům s titanzinkovou střechou a třemi pultovými vikýři voní novotou až na ulici. Očividné dělení fasády a ani tvar střechy nenapovídají, že by s architekturou domu měl něco společného Kamil Mrva, moravský architekt se střídmým rukopisem…
Ulici vystavěli před necelým stoletím jako první periferii města hned za historickým jádrem Nového Jičína. Jak se město časem rozrůstalo, vzalo postupně na milost Nerudovu ulici sešněrovanou nízkou řadovou zástavbou a přijalo ji do „lepší“ společnosti městských domů. Majitelé řadové zástavby nezůstali této výsadě nic dlužní. Většina z nich se podle svých možností ujala zušlechťování vzhledu domů a vylepšování kvality svého bydlení.
Některé domy odkoupili noví majitelé, kteří si cenili blízkosti centra a soukromí zahrad, jež se v pásech táhnou od zadních stěn domů k historické zástavbě.
Příčiny a souvislosti
„Když jsme dům koupili, vypadal jako většina na této ulici. Nepříliš zajímavý, sešlý, uzavřený sám do sebe. Obytnému prostoru chyběl běžný komfort, který současníci vyžadují,“ vypráví o začátcích štíhlá majitelka domu a pokládá před nás stylové šálky z dílny místní umělkyně. Káva zavoněla, Dano fotí a já se dovídám, že kdysi se tu stavělo stylem co dům dal, a tak se ve zdech kromě plných cihel našly i kusy kamenů a jíl.
Střechu nesl krov seskládaný z kulatiny a zdi stály na kamenných základech, které byly snad jedinou izolací nepodsklepeného domu. To byl důvod, proč původní objekt až na část obvodových zdí zbourali. Návrh nového domu pocházel od místního architekta Ivoše Domoráka, který dobře znal stav řadové zástavby v jejich ulici. „Celý objekt už stál, místnosti byly rozvrženy, dokončili nám i venkovní terasu se sedlovým přístřeškem v klasickém dřevěném stylu. A tehdy se to stalo! Něco nám nesedělo, ještě jednou a s odstupem jsme se podívali na stavební sloh a místo, které mělo být naším novým domovem. Zjistili jsme, že nám bude bližší jednodušší styl s volnou dispozicí, co nejvíce otevřený zahradě. Ta se táhne za domem do středu města.
Kolemjdoucí ani netuší, jaký příjemný pozemek máme my i naši sousedé. Chtěli jsme, aby zahrada byla součástí našeho bydlení, abychom ji vnímali, i když si budeme hovět v obývacím pokoji nebo obědvat v jídelně,“ ukazuje paní domu na velké prosklené plochy, kterými vidíme čilý pohyb v zahradě. Terén se tu teprve tvaruje, zemina navršuje až pod okraj terasy, ukládají se schody, které propojí více úrovní svažité zahrady a čeká se na nové zastřešení. Zatravněný a obnovený pozemek se sblíží s domem podle návrhu ateliéru Kamil Mrva Architects.
„Proč pan architekt Mrva a jeho ateliér? Pro architektonický styl, který se vyznačuje jednoduchostí, čistotou, přiznáním konstrukčních materiálů. Máme známého, který bydlí nedaleko v přestavěné stodole, na místě s krásným výhledem do okolí. Vidí přírodní scenerii, i když sedí doma za stolem. Stodola se už jen připomíná ve starých kamenných zdech, jinak jde o moderní stavbu, která díky použitému materiálu a členění fasády působí, jako by vyrostla z místní tradice. Znali jsme ten dům. Moc se nám líbil, a tak jsme se zeptali na architekty. Byli jsme zvědaví, kdo je zodpovědný za architektonický štulec, který tomuto městu konečně někdo kurážný uštědřil a který pohnul myšlením Novojičíňanů,“ zdůvodňuje majitelka své rozhodnutí, které oživilo útroby jejich domu.
„Majitelé nás oslovili, až když byla stavba v plném proudu. Měli jsme vyřešit a architektonicky ozvláštnit interiér rozestavěného rodinného domu v řadové zástavbě v blízkosti centra. Jeho rekonstrukci navrhli a přivedli k realizaci architekti z ateliéru Architráv. Po setkání s rodinou majitelů jsme se dohodli na několika změnách v dispozici přízemí, uvolnili jsme prostor díky menšímu počtu příček a hledali způsob, jak vnést do interiéru současné prvky. Domácí nás totiž požádali o vytvoření jednoduché otevřené dispozice domu,“ potvrdil architekt Kamil Mrva. Moderní přestavba volně a přitom přirozeně propojená s exteriérem je v této ulici první realizací. Za tím vším se skrývá profesionální přístup zkušeného architekta.
Výtvarně od stropu
Překvapivě, a přitom sympaticky působí využití několika obnažených geometrických betonových ploch zahloubených do stropu. Architekti přiznali použitý materiál v celé jeho betonové kráse. Syrový, bedněním poznamenaný povrch na několika místech pěkně kontrastuje se sádrokartonovým podhledem. Snížené bílé části stropu a o 40 centimetrů výše odhalená podstata betonové šedi přidaly prostoru přízemí na plasticitě. Ta svou výtvarností korunuje jinak jednoduchou otevřenou dispozici obývacího pokoje, jídelny a kuchyně.
Prosklené stěny otevírají dům zahradě a denní světlo zpomaluje a zrychluje svůj tok podle toho, zda se dotýká hladkých bílých stěn, kovových povrchů, skleněných příček, nebo drsného betonu, případně strukturované textilie čalounění pohovky a křesel. Aby se umocnil dojem celku, položili na podlahu celého přízemí světlé dřevo. Dřevem se nešetřilo ani při vyhotovení schodištních stupňů a dveří do pokojů. Objednali si je všechny ve stejném stylu a z téhož materiálu. Bělost stěn, pohledový beton a neutrální barevnost většiny zařízení daly vyniknout designovým nábytkovým kusům. Klidné ladění interiéru přenechalo právo na barevné akcentování prostoru dvěma červeným DSX židlím, tvarově jednoduchému, ale také červenému konferenčnímu stolku na zeleném koberci a několika červeným doplňkům v kuchyni.
Nezapomnělo se přitom ani na tak zajímavý detail, jakým jsou červené objímky žárovek, které se jako v mýdlových bublinách usídlily ve třech svítidlech Fly, vzorně seřazených přímo nad jídelním stolem. Vyrovnaná řada lamp visí ze sádrokartonem vymezeného úžlabí přesně nad levitující laminovanou deskou tmavého stolu Four Table. Značka Kartell ho sice prodává spíše do kanceláří než do domácností, ale navzdory tomu se domácí rozhodli pro geometricky vtipný design Pietra Ferruccia Lavianiho – každá kovová noha stolu si jde svou cestou, a přitom všechny čtyři dodávají celé konstrukci potřebnou lehkost. Geometrie stropu i geometrie stolu si porozuměly elegancí a důmyslnou jednoduchostí.
Ani v obývací části se nepokoušeli o tvarově komplikovaná řešení. Čisté linie polic, obývací sestavy a neutrální sedačky uzavřel oblouk 1,7 metru vysokého svítidla Arco, které hlídá klid relaxační části otevřené dispozice přízemí.
Změny k lepšímu
Prosklené příčky na několika místech nahradily původně navržené klasické truhlářské výrobky. Opticky lehké transparentní nebo průsvitné posuvné stěny částečně odhmotnily a uvolnily velkou část stěn v přízemí domu. „Zrušili jsme klasické skříňky v kuchyni. Do nik truhláři umístili police a ty jsou nyní ukryty za posuvnými prosklenými křídly dveří. Firmy přicházely na doporučení architekta Mrvy, a tak nevznikaly problémy s nepochopením návrhu. Naopak, v některých detailech dokázali řemeslně dotáhnout původní nápad k všeobecné spokojenosti,“ pochvaluje si paní Mixová. „Vitra, Kartell. Značky, které svými výrobky nejprve oslovily manžela, a potom jsme všichni zjistili, že takový nábytek je nadčasový.“
Bílé, černé a červené židle DSX vyrobené podle návrhu designérské dvojice Eamesových, kteří zaujali svět už v padesátých letech minulého století, nebo o půl století mladší křeslo Tom Vac od Rona Arada s vlnitou strukturou polyuretanového černého sedadla posazeného na kovových nožkách. Mixovi si vybrali variantu obutou do dřevěných kluzáků, pod nimiž si během rozhovoru hopsá barevně sladěný černobílý králik. Stůl Four Table a eamesovské židle zapříčinily, že do jejich domu přibyly i další designové kousky: zmiňované svítidlo Arco značky Flos, která ho od roku 1962 v nezměněné podobě vyrábí podle designu Achille Castiglioniho, nebo lampy Fly od Pietra Feruccia Lavianniho. Všechny věci krásné, tvarově jednoduché a funkční, tak jako domácími perfektně vyřešená a umně schovaná technická část spodního podlaží.
Sušičce a pračce postavili za zády polopříčku, která sahá pod úroveň podesty dřevěného hlavního schodiště. Vedle nich se vešla i polička na boty. Sama bych je neobjevila, ale když fotograf Dano „páchal“ záběry předsíně, do níž se vchází přímo ze zahrady, objevil za prosklenými posuvnými dveřmi malou prádelnu, disciplinovaně zalícovanou s policí na obuv. Vtipné, pěkné, praktické, v blízkosti kuchyně, a přitom mimo zorné pole domácích: „Otázkou bylo, zda spotřebiče ukrýt za transparentním, nebo jen za průsvitným prosklením. Nakonec jsme je částečně odkryli v duchu přiznávání betonu a třeba i ocelové schodnice, která nese schodištní stupně.“
Zástupce investora
Role zprostředkovatele mezi stavební firmou a architekty, ale také mezi členy rodiny a všemi aktéry výstavby se ujal bratr paní Mixové. Oficiálně vystupoval jako zástupce investora. Výhodou byly jeho zkušenosti z praxe stavebního inženýra. Dohlížel při zdění z cihel POROTHERM, kladení izolací, výběru tepelného čerpadla, instalaci teplovodního podlahového vytápění, zvažoval spolu se stavební firmou možnosti úspor energie v domě, který sice není postaven podle přísných pravidel nízkoenergetických domů, ale neměl by požírat příliš energie a zvyšovat výdaje domácnosti. Rodina po roce bydlení zjistila, že by sice přijala více úložného prostoru, ale část z něho dobrovolně obětovali. V poschodí měly vzniknout přímo proti sobě dvě šatny. Jedna z nich se nakonec stala technickou místností, kterou obsadilo tepelné čerpadlo.
Návaznosti
„Návaznost prostoru a vzhled interiéru vznikaly postupně, za pochodu, a spíše šlo o průběžné konzultace kroků, které měly naplnit vizi architekta a naše představy, než o důsledné naplňování přesného a předem promyšleného architektonického návrhu. Kupodivu přestavba dopadla skvěle, cítíme se tu skvěle. Tato spolupráce nebyla ani pro architekty jednoduchá – klienti, kteří chodí tři roky konzultovat jednotlivé fáze přestavby, jsou určitě složitějším případem než ti, kdo se řídí podrobně vypracovaným projektem,“ přiznávají domácí. Mixovi však dali přednost evolučnímu vývoji svého nového domova před dokonalým plánem přestavby. Architekti Kamil Mrva a Blaženka Bebek z ateliéru Kamil Mrva Architects mínili k interiéru stylově připodobnit i vnější vzhled domu. Například ze strany ulice navrhli posuvné rolety, chtěli pozměnit fasádu, detaily zastřešení…
Domácím však už finance nestačily na další stavební a vzhledové úpravy. Majitelé doladili především interiér a ostatní dokončili podle původního projektu. Dodrželi tedy výšku hřebene, tvar střechy a vikýřů, výšku římsy. Přestavovali s vědomím, že zásadní rekonstrukcí řadovky si sice mohou dopřát komfortní bydlení, ale vnějším vzhledem domu nelze jen tak a bez souhlasu města popřít ráz celé ulice a ani se vymanit z pravidel řadové zástavby.
Marina Ungerova
Foto: Dano Veselský
