Pomohou sponzoři funkcionalistické sokolovně?
Pražská tělocvičná jednota Sokol Hostivař, která je součástí České obce sokolské, se pyšní unikátní budovou sokolovny, funkcionalistickou stavbou Ladislava Machoně z počátku 30. let minulého století. Tato kulturní památka nutně potřebuje opravu, na niž však vlastní prostředky sokolů nestačí.
Hostivařské sportovně-kulturní centrum bylo navrženo na tehdejší dobu velmi progresivně. Z provozního hlediska byl celý komplex pojat vysoce účelně. V případě větších společenských akcí bylo možno všechny prostory navzájem propojit prostřednictvím foyeru. K efektivnímu provozu budovy přispělo i to, že přísálí bylo výtahem spojeno se zázemím ve spodním podlaží. Členění hmoty komplexu budov do několika různě velkých vzájemně propojených kvádrů je důsledně odvozeno od funkcí jednotlivých vnitřních prostor. Tělocvičný sál bez přísálí měl rozlohu 303 m2, sálek pro loutkové divadlo zaujímal 54 m2, sál pro biograf a divadlo, který pojal 356 diváků, zaujímal 200 m2, plocha jeviště činila 70 m2.
Moderní funkcionalistická stavba je charakteristická velkými plochami oken, která prosvětlovala jak vlastní sál tělocvičny, tak chodby a další funkční části objektu. Velmi efektním dojmem působí prosklená celá delší (západní) stěna tělocvičny, v níž byly původně též několikery dveře pro nástup sportovců na přilehlé venkovní cvičiště. Ty byly později poněkud nevhodně nahrazeny luxfery.
Základní kámen budovy byl položen 28. října 1931. „Stavba jako hmota ožije teprve duchem. Nechť i tato stavba ožije duchem opravdového bratrství ku cti národa,“ popřál sokolovně při poklepu na základní kámen autor návrhu, architekt Ladislav Machoň. Přesně za sedm měsíců byla stavba částečně zprovozněna a otevřena. Celkový náklad včetně vybavení dosáhl tehdy asi dvou milionů Kč. Protože příspěvky a dary od různých příznivců Sokola na pokrytí nákladů nestačily, byla výstavba z části financována půjčkou, jejímž garantem byl tehdejší ministerský předseda Antonín Švehla, který byl jako hostivařský občan zároveň starostou tamní sokolské jednoty. Po jeho smrti byla sokolovna pojmenována „Sokolovnou bratra Antonína Švehly“.
Podle nynějšího starosty Sokola Hostivař Luďka Bartáka budova bohužel nedoznala za celých 75 let, prakticky až dodnes, žádnou výraznou údržbu nebo solidní opravy. I když zde stále zůstává genius loci, podepsalo se to na současném stavu budovy, která je na mnoha místech v havarijním stavu. Skutečnost, že se jedná o chráněnou kulturní památku, paradoxně tento stav ještě zhoršuje a prodražuje.
To, že je budova ve špatném stavu, však neznamená, že se pro její údržbu nic nedělá. Jako první se podařilo rekonstruovat vytápění celého areálu, instalovat plynové kotle a vyměnit radiátory. Další podstatné úspory energie se dosáhlo rekonstrukcí střechy.
V současné době se připravuje odstranění havarijního stavu okenních konstrukcí ve vstupní části areálu. Architekt Machoň zde použil efektní velkorozměrná okna v kovových rámech s jednoduchým zasklením, která jsou zalícovaná s fasádou. Jejich stav je však takový, že hrozí nebezpečí jejich vypadnutí na přilehlou veřejnou komunikaci.
Návrh řešení počítá s použitím dvojskel a odstraněním tepelných mostů. To by měla být první etapa rekonstrukce. Tím by se vytvořil důstojný nástupní prostor do areálu, kam by po úpravě zeleně byl přenesen i pomník obětem 2. světové války.
Další etapy se budou týkat oprav omítek a zateplení obou sálů a přilehlých prostor. V důsledku musí jít opět o podstatné snížení nákladů na vytápění. Velkým problémem bude obnova zasklení tělocvičny.
Vyřešení těchto technických problémů je samozřejmě velmi náročné a respektování požadavků na přísné zachování této kulturní památky všechno ještě komplikuje. Avšak největším problémem je finanční zabezpečení, protože TJ Sokol Hostivař, jíž budova patří, je odkázána na získávání prostředků pomocí grantů, ať již Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Městské části Praha 15 nebo České obce sokolské. Proto by uvítala i příspěvek dalších sponzorů, který by umožnil, aby se Švehlova sokolovna znovu rozzářila svojí jednoduchostí a krásou.
Lidmila Ziková, Zdena Semecká
Foto: Lidmila Ziková, Archiv TJ Sokol Hostivař
Prameny: Tělocvičná jednota Sokol Praha-Hostivař – Národní slavnost (1934)
TJ Sokol Hostivař – Minulost a přítomnost
Stručná historie Sokolské jednoty v Hostivaři